84. Annual Academy Awards

Co vám na to mám říct? Já se s triem moderujících bambulů nesetkal poprvé, čímž mi odpadá desetiřádkový průjem zaměřený na kritiku toho, že večer zasvětili přesýpacím hodinám nebo bradavce Jennifer Lopez. Je zajímavé, že v přenosu to údajně nikoho z vás nezajímalo, ale tady to asi naopak zajímá všechny nebo co... No nic, věnujme se Oscarové noci. Billy Crystal ji po dvou slabších ročnících navrátil důstojnost, eleganci a šmrnc, navíc všechno zvládl sám a bez trapných scének ve stylu Svěceného s Bernatským. Díky loňským výsledkům se jako předávající na pódiu střídalo jedno eso za druhým, a z vítězů se většině podařilo ustát proslov bez toho, aniž bych usnul. Je pravda, že hlavně zpočátku to všechno letělo tak, jak po divadle létali cirkusáci ze Soleil, především když specialista na rozlepování obálek už cestou ze zákulisí (tedy Tom Hanks) vyhlásil během prvních dvou minut dvě důležité kategorie. Na druhou stranu - i tak přenos trval čtyři hodiny. K dobru budiž tomuto ročníku i samotné výsledky. Ocenění The Artist prý není progresivní cesta, ale akademie tu přeci není proto, aby určovala budoucnost (to je práce režisérů), nýbrž aby hodnotila přítomnost. A vzhledem k umělecky uvadající době, ve kterém žijeme, se mi zatraceně líbí, že téměř všechny hlavní kategorie vyhrál klasický černobílý němý film. Plešouna si navíc odnesly veličiny jako Plummer a Streep, a tak jedinou kontroverzi u mě vyvolávají Mupeti a Děti moje. Vybrat za celý rok jen dvě usmrkané písničky z animáků je výsměch, a scénář Děckám v takové konkurenci? Ale jděte... To jsou však jen dvě malé kaňky, které hravě stírá celkový slavnostní dojem. A celkový dojem naštěstí rozmáznul i ty dvě slepice sedící za mnou, co za celý večer nezavřely zobák. (28.02.2012)

"You're only two years older darling, where have you been all my life?" Pozeranie Oscarov naživo by bez chatovania s kamarátkou, fb diskusií, pozeraní memes a gifov, okamžite sa objavujúcich na tumblr a zaspamovania si celého twitter streamu nebol zďaleka taký intenzívny zážitok. Bez internetu by som ich vlastne ani nemohla pozerať. Všetko odsýpalo prekvapivo rýchlo, plánované čítanie komiksu počas reklám som nestihla. Minulý ročník, ktorý bol pre mnohých slabý aj vďaka hostom, ma bavil viac ako tento rok s Crystalom. Jeho vtipy som často nepochopila, ale necítila som sa sama s toľkými nechápajúcimi celebritami :) Sledovala som aj koberec, ktorý mi "spríjemňovali" dámy so slepačím prejavom, ale vidieť obľúbeného herca/herečku/režiséra v krásnych/otrasných šatách so skvelými/prebohačosisnimispravila vlasmi ma nikdy neomrzí. Moje najobľúbenejšie momenty odovzdávania: Baron s popolom (ešte na koberci), hudba z Huga pri Oscaroch pre Huga, všetky momenty so Scorsesem, Francúzi na pódiu, 2!! momenty s Princess Bride, herci presviedčajúci ľudí o úžasnosti kina, Oscar pre film s najekologickejším názvom - Separation, focus group pre Wizard of Oz, prenádherný Cirque du Soleil, najlepší nenatočený dokument The Presenter v hlavnej a všetkých vedľajších úlohách s Downey Jr., dokumentaristi a prvý fuck večera, úžasná Emma Stone, najväčší pán a najlepšia ďakovná reč: Christopher Plummer /spolunominovaný so Sydowom/ od neho aj úvodný citát, ako sa všetci smiali na Billy Crystalovi, ktorý sa smial na sebe, drinking game na Martyho, krátky animák pre knihy, krásna Natalie Portman, každá jedna sekunda so Jeanom Dujardinom, suverénna Meryl. Tak o rok znova. (27.02.2012)

Kvůli jednomu nepovedenému vtipu přišel o uvádění Eddie Murphy ( pan Ratner je hold idiot ) a dostalo se mi příšerného a nudného tlachání od vyčpělýho komika.Udělené sošky jsou opět výsměchem celému filmovému žánru a vůbec filmu všobecně.Sošky rozházené lidem a filmům,že i ten největší filmový analfabet se musí čurákem pleskat do čela.Jednu hvězdičku za to,že si Spielbergův patetický bastard neodnesl ani jednu a že animovaný film vyhrál Rango.Tyhle ceny dávno nemají svůj lesk a 84 ročník jest toho jasným důkazem. (27.02.2012)

Což o to, Bily Crystal je zkušený matador a k jeho moderátorství nemám větších výhrad, nicméně filmy roku 2011 mě zanechály chladným. Cítil jsem pouze minimální napětí, vzrušení, či pnutí v trenkách při vyhlašování jednotlivých kategorií. Aspoň díky za ten Rozchod Nadera a Simin... 5/10 (27.02.2013)

Návrat ke kořenům se osvědčil a i když byly ceny rozdány téměř bez překvapení (trošku wtf je jenom soška za scénář pro Děti moje a vizuální efekty pro Huga), dalo se na ně, na rozdíl od nesnesitelně trapného minulého ročníku, dívat. Může za to hlavně klasik Billy Crystal, pod jehož vedením byl ceremoniál plný vřelého humoru, nostalgického nádechu a ohlížením se za kinematografickou minulostí. Při zvolené dramaturgii tak nebylo možné, aby vyhrál někdo jiný než The Artist (i kdyby cestu k Oscarovi neměl dlážděnou nespočetnými výročními cenami). Stále ale čekám na to, až přijdou tvůrci oscarové show s něčím dynamičtějším, stejně jako s výsledky, které by se přiblížily těm z let 2008 a níže. (27.02.2012)