Maniac
Maniac
Maniak
Maniac
Maniac
Maniac
Maniac
Režie:
Franck KhalfounKamera:
Maxime AlexandreHudba:
RobHrají:
Elijah Wood, Nora Arnezeder, Liane Balaban, America Olivo, Sammi Rotibi, Morgane Slemp, Genevieve Alexandra, Megan Duffy, Jan Broberg, Sal Landi (více)Obsahy(2)
Film Maniak je Jackem Rozparovačem 21. století odehrávající se v současném Los Angeles. Maniak je novým zpracováním kultovního filmu, který je mnohými označován za nejlepší thriller všech dob - intimní, obrazově odvážný, psychologicky komplexní a hluboce děsivý výlet do noční můry vraha a jeho obětí. (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Videa (6)
Recenze (589)
Film sa v prvej štvrtine vyfarbí ako samoúčelná krvavá nechutnosť, diváka odpudí a potom sa mu k nemu ťažko hľadá cesta späť. Dosť mu v tom ale pomáha postava fotografky Nory Arnezeder, ktorá do psychedelického hnusu vnesie normálnosť a ľudskost. Temno a čistota sú vďaka nej vyvážené a dozvedaním sa príčin pošahanosti rozparovača Elijaha Wooda sa z repulzívnej vyvražďovačky stáva napínavá thrillerová dráma. Oproti brakovému osemdesiatkovému originálu záslužný posun do áčkových vôd, so zachovaním explicitnej krvavosti a brutality. Originálne vďaka POV snámaniu očami rozparovača a hlavne šialenému (ale fantastickému!) elektronickému soundtracku. Bizardnosť, za ktorú buďme radi, že dopadla ako dopadla. ()
Elijah je kvalitní herec. Snaží se zbavit stereotypu rolí, ve kterých boduje dětskou tvářičkou. Výkony odvádí opravdu zajímavé, ale nic naplat, když obsadíte 50kilového sušinku do role násilníka a svalnatce, může dělat s hlasem a mimikou kdeco, ale bude to vypadat vždycky trochu divně. Celý film na něm stojí, POV forma je velmi znepokojující. Spokojený nejsem, film si neuměl moc vybrat formu (buď daleko tvrdší pojetí nebo naopak soustředění se na psychologii a méně prvoplánového řezání by prospělo). Sonda do nitra a zápolení s komplexem -- no, zdá se mi trochu moc schematická na to, abych ji dokázal vnímat jako uvěřitelný příběh. Za mě je tenhle poněkud samoúčelný příběh o masakrující fetišistické migrénické příšerce výrazně kompromisní... ()
Slušný horůrkový experiment s POV pohledem, který překvapivě docela vyšel. Kamerová vychytávka je vytěžena na maximum, atmosféra je značně hutná a soundtrack ala Drive také hodně potěšil, stejně jako neuhýbání kamery v opravdu brutálních momentech. Jen škoda, že se při tom tlačení na formu zapomnělo také na nějaký ten příběh, což hlavně v polovině filmu začíná filmu a režisérovi malinko podkopávat nohy. Závěr je však natolik strhující, že to Khalfounovi odpustíte. 70% ()
Maniak podle mě odpovídá na jednu z těch velkých otázek kinematografie, co vlastně vyvolává ve filmech divácké emoce. Co přesně je spouští? Vzhledem k tomu, že filmy jsou v podstatě stroje na emoce, jelikož film je prodejem emocí a lístek do kina jejich koupí, je to dost zásadní otázka, na kterou se tvůrci i producenti často upínají. Odpověď zní, že emoce vyvolávají ve filmech hlavně lidské tváře a hudba. Všechno ostatní jsou jen podpůrný prostředky. Když si vezmete libovolný film a odstraníte z něj lidské tváře a hudbu, stane se takový film fakticky nepoužitelným. Platí to i pro jednotlivé scény, takže třeba automobilová honička bez hudby a prostřihů na obličeje závodníků přestane okamžitě fungovat. Maniak s tímhle faktem po celou stopáž dost výrazně pracuje, a to je na něm popravdě asi tak stokrát zajímavější než to, že to je remake, hraje tu Frodo, je to dělaný přes POV a producentem je francouzská značka Alexandre Aja. Celý ten film stojí v zásadě na tom, že tu je nějaký nehostinný studený město, z něhož vyrůstají jen tu a tam emoce v podobě tváří a hudby. Co se tváří týče, tak to není o hlavním hrdinovi, jehož letmý odhalení v několika málo případech představuje takový menší výbuch emocí, ale obecně prostě o tom, že tváře zprostředkovávají lidské reakce. Nelze tu nevzpomenout na Dreyerovu poznámku, že lidský obličej je krajina, která nás nikdy neomrzí. Vedle tváří se o emoce ve filmu retro synťáková hudba z osmdesátek připomínající práci Cliffa Martineze. Není žádným tajemstvím, že hudba působí na naše city a dovede nám změnit náladu a že obrazy samotné by bez hudby nikdy nefungovaly. Bez nápovědy v podobě hudby divák v zásadě neví, jak s tou kterou scénou naložit. Všechno ostatní v Maniakovi mimo tváří a hudby je ale dost krušný a nelítostný a moc emocí nevzbuzuje. Zejména se to dá říct o samotném městě, kde se příběh odehrává, který v sobě má něco z filmů Drive nebo Stud, tzn. takový ty supermoderní, současně ale poněkud umělý a prázdný megapole jako New York nebo Los Angeles, v tomhle případě ještě ke všemu snímaný digitální kamerou Red Epic, která celý ten neonově-kovový fetiš ještě o něco odžitovní. Město je v tomhle filmu evidentně zápornou postavou, což ale není zas tak překvapivý, jelikož představuje duši hlavní postavy, což je patrný i z odkazu na Kabinet doktora Caligariho, kde máme totéž, poněvadž zde expresionistický zevnějšek rovněž odpovídá nemocné duši hlavního hrdiny. Se světem hlavní postavy Maniaka je prostě něco zásadního v nepořádku. Respektive s obrazy, které ho obklopují, je něco v nepořádku. Maniak tudíž říká něco v tom smyslu, že obrazy sami jsou beze smyslu, tudíž do nich musejí filmaři napouštět emoce přes lidské tváře a přes hudbu. Není to tedy tak, jak se občas říká, že obrazy jsou vyprázdněné nebo povrchní. Situace je mnohem radikálnější – obrazy být naplněny ani nemohou. Obrazy sami jsou k nám zcela netečný a lhostejný, tudíž se neobejdou bez lidských tváří a bez hudby. Proto vždycky když nám třeba někdo podsouvá hezké obrázky přírody, měli bychom mít na paměti, že příroda je ve skutečnosti kruté divadlo, v němž všechna svítání, západy slunce a další „scénické triky“ tvoří jen pozadí pro permanentní vraždění na zemi, pod zemí, ve vzduchu i v moři. Maniak svým vizuálem zaměřeným na dokonalý, ale temný město ukazuje v podstatě totéž. Jediný emoce tu obstarávají lidské tváře a hudba. Zbytek je deprese. Je zároveň docela kuriózní, že na rozdíl od většiny hororů, které s opravdovým hororem a hrůzou nemají nic společného a jsou spíše zábavné, je tento skutečně nepříjemný, protože dosti zřetelně ukazuje, že být vrahem není zrovna dvakrát zábavné. A přesto má přísnější ratingy než většina zábavných hororů, které nijak odstrašující nejsou, natož aby filozofovaly o lhostejných a netečných obrazech. () (méně) (více)
Je to vydarený hororový thriller. Má celkom dobrý príbeh o sériovom vrahovi, ktorý si vyhľadáva ženské obete ľahších mravov, pričom loviskom sa mu stali nočné ľudoprázdne ulice a ich skalpy používa pre svoje figuríny, ktoré rád vyrába. Práve vďaka nim sa časom spriatelí so sympatickou mladou ženou a tak musí bojovať so svojou chorou psychikou, aby ušetril aspoň ju, ale udržať svoje tajomstvo je stále ťažšie. So spracovaním som dosť spokojný, síce o nejaký výraznejší príbeh v tomto prípade moc nejde, ale to na zaujímavosti filmu vôbec neuberá. Je to jednoducho niekoľko dní prežitých v mysli psychicky narušeného sériového vraha, pričom sa u neho striedajú racionálnejšie stavy s tými, kde je zase úplne mimo, viditeľne na to tvorcovia nešli tým najjednoduchším spôsobom, ale skúsili sa s tým trochu vyhrať a to úspešne. Zaujali ma všetky tie vplyvy, ktoré na neho pôsobia, nová známosť, nepríjemné spomienky z detstva a iné a celkovo je to veľmi dobre zvládnuté, takže je vlastne úplne jedno, či sa práve odohráva niečo hororovejšie, alebo iné, stále sa je na čo pozerať. A veľkým plusom je samozrejme celý štýl videnia v prvej osobe, čo tomu dodáva na pôsobivosti. Čo sa týka tých krvavejších scén, tak som celkom spokojný. Síce ich nie je až tak moc, čo ale zase podporuje uveriteľnosť zápletky a tiež nie sú až tak nápadité, ale aj tak sú jednotlivé situácie zaujímavé, obzvlášť dlhá sekvencia, ktorá začína v metre a aj slušne drsné, kde zase vyniká to neustále skalpovanie, takže si nemám na čo sťažovať. Herecké obsadenie je na tom dobre, Elijah Wood to zahral skvelo, ale kvôli jeho skúsenostiam s podobnou postavou vo filme Sin City som to od neho aj čakal, k tomu veľmi príjemná Nora Arnezeder a okrem nich tu už prakticky nikto nemá priestor. Réžia a technická stránka sú výborné, toto vyšlo po všetkých stránkach. Maniak samozrejme nie je práve film, ktorý by som sa teraz chystal pravidelne pozerávať, ale aj tak je to veľmi zaujímavé hororové dielo bez výraznejšej slabiny, ktoré určite stojí za pozornosť. 76% ()
Galerie (60)
Zajímavosti (13)
- Fanouškům původního filmu se nelíbilo, že se na roli Franka vybral Elijah Wood, zdál se jim příliš pohledný a atraktivní na sériového vraha. (Polgedney)
- Figurína manažérky má iné vlasy, ako keď ju Frank (Elijah Wood) oskalpuje. (Carol Pifková)
- Film, který Frank (Elijah Wood) a Anna (Nora Arnezeder) sledují v kině, je Kabinet doktora Caligariho (1920). (Zdroj: ČSFD)
Reklama