Krásno

Čekala jsem víc, čekala jsem víc, čekala jsem víc a těšila jsem se... A to je právě to, co se dělat nemá. Kdy už se poučím? Ale na druhé straně žádné zklamání nepřišlo a přišlo takové lehce škobrtavé bláznivé pohlazení s nádechem starých dob čišících hlavně z interiérů a exteriérů vlastně taky. I když to má zcela konkrétní obsah, tak i ten se nějak lehce rozplývá a stává se šimravě neuchopitelným. Šimrání mám ráda, jde jen o to, jakou část filmu to stačí naplnit. Když zůstanu u průměru... No... Tak úplně mi to nesedí, ale když chvilkový nadprůměr se smíchá s takovou podivnou hmotou... mohl by vzniknout průměr, že? Já na tu matematiku moc nejsem... (06.09.2015)

Nesmírně si vážím a uznávám Ondřeje Sokola jako divadelního režiséra a Martina Fingera jako divadelního i filmového herce. Proto přecházím s klidem, že Krásno se opravdu nepovedlo. Nemám chuť se v tom příliš pitvat a rozebírat to, zkrátka pro mě jedno velké mínus. Chápu osobní vztah Fingera k tématu a pokud se mu podařilo uzavřít jednu bolestnou kapitolu v jeho životě, je dobře, že ten film vzniknul a on za něj dostal cenu. Ale já na Krásno zapomenu již po třech minutách od napsání tohoto komentáře a budu se těšit na čtvrtek do Činoheráku, kde mi Sokol s Fingerem předvedou své divadelní mistrovství. (25.01.2015)

Klasický místní patvar, který pošilhává po "drsnějších vzorech" (označil bych to za český pokus o černé komediální drama Ukrutně šťastni), ale rozpouští se v nesourodých šablonách. Najdeme tu typické postupy z chcípácké komedie (Sokolův hrdina, jeho sebeshazovačný a sebelítostivý humor), jakési náznaky reflexe rodinné krize a odcizení (Fingerovy chladné deklamace), extravagantní thriller (mechanické patlání různých křiklavých příznaků na známé herecké tváře - gay, pohřebák a nájemný vrah Roden), zaumné úsilí o absurdní osudové zřetězení událostí (pes v autě)... místo hutné, cynické a vzrušující podívané ale Krásno připomíná spíš ambiciózně rámované scény ze stužkové, které trvají nesmyslně dlouho, jsou křečovité a bez dobré pointy. Typický guláš z místní filmové nádražky, řídký, plný dochucovadel a vyvařených ambic. Navíc maskující svou dramaturgickou bezmoc za "žánrovou otevřenost", jejíž impotence se nejlíp projeví v nerozhodném soundtracku Jana P. Muchowa, který unyle žehlí případné emocionální varhánky do indiferentní placky (hudba se nedá označit ani za návodnou, protože nikam nevede). Člověk si pak povšimne celé řady nedomyšleností, které prozrazují, jak úporně jsou jednotlivé situace slátané, aby je scénáristé dovedli k nějaké pointě. Ta nicméně zavání typickou porevoluční exploatací, která spíš než z promyšlenosti / nadhledu pramení z čisté neobratnosti. [40%] (22.01.2014)

Další žánrový patvar, ve kterém se toho za dvě hodiny odehraje zhruba tolik, jako v zápasech naší fotbalové ligy. Snaha o fintičky a pár přihrávek vzduchem, které ovšem končí v autu. Ondra má určitě smysl pro humor a z divadla vím, že dokáže i zahrát, tady ale v jezeře krom maminky Michala nechal utopit i vtipy a herecká úroveň všech mně přišla na úrovni Geni hrajícího Párty. Krásno tak zůstává až příliš lichotivým názvem. (29.08.2016)

Nadprůměrné hodnocení není za divadelní skeče, kterými nás O.Sokol bavil už na gymplu, ani za dramaturgicky nepříliš zvládnutou krimizápletku, nýbrž za to sépiové tónování, díky němuž zobrazil své rodiště jako v bezčasí uvízlé město duchů. Je pochopitelné, že místní maloměšťáci "s křivou hubou" mu tenhle pohled neodpustili. A gay figura majitele pohřební služby je bezděčný fór na druhou. (09.05.2014)