Stejná srdce

Od Ryana Murphyho, který léta bořil na televizních obrazovkách společenská tabu (Nip / Tuck) a experimentoval s filmovou formou a stylem v žánrově rozličných seriálových projektech (AHS, Glee, The New Normal), bych tak konvenční a vykalkulovaný kus nečekal. Film obsahuje několik explicitně působivých scén průběhu nemoci a následné smrti na druhé straně otevírá několik témat najednou (nemoc sama, politické machinace, homofobie, morální vina ad.) ale zpracovává je povrchově leckdy bez jasného autorského stanoviska. V rámci mizanscény je film navíc úsměvně ahistorický (především co se týká kostýmovaní, masek či účesů), což sice dělá film módnějším a mužská těla atraktivnějšími avšak ne zcela to souzní s agitačním a sociálně kritickým zaměřením filmu. Po herecké stránce je film bravurní, vyjma hlavního hrdiny jsou ale ostatní postavy až trestuhodně jednorozměrné a přesně typově vykonstruované. Díky obsazení zásadních gay ikon současnosti lze film vnímat jako generačně důležitý (HBO ho tak vlastně i propaguje), nicméně jaký je jeho skutečný osvětový charakter a do jaké míry povzbuzuje / vyvrací předsudky proti LGBT lidem by vydalo na širší studii. (17.07.2014)

Trošku nechápu ten název filmu, ale jinak jsem byla okouzlena. Když popisovali smrt Alberta, tak jsem gebila jak kdyby vzali tříletému děcku jeho nejmilejší hračku... do tohoto okamžiku jsem nebrečela, ale od něj v podstatě v kuse. Bylo mi jasné, že další den po probuzení budu mít totálně opuchlé oči a taky že jo:) Protože takhle moc jsem už hooodně dlouho u žádného snímku nebrečela. Jasné slzu jsem uronila u řady, brečela jsem taky už u pár, ale tak, že bych se pláčem zalykala a málem dusila se mi snad ještě nestalo, teda alespoň si nevybavím. A to prostě o něčem svědčí. O čem? Že si to zaslouží 5*. Skvělé herecké obsazení (mile mě překvapila řada z nich, že se tu objevili jako Matt Bomer pro mě známý především z Chucka, J. Groff z Glee a J. Parson - no hádejte, odkud toho znám...) a výkony herců, příběhy, vztahy.. jednoduše řečeno vše a vůbec mi nevadilo, že to až moc hraje na city diváka. Nemám, co bych víc dodala, snad jen to, že zrovna Ruffalo mě překvapil, jak přesvědčivě dokázal hrát gaye. Jo a J. Roberts tu hrála pěkně protivnou osobu, kterou ji stejně shledávám tak jak tak ve všech filmech, takže se to s ní dalo vydržet, když ukázala pravou tvář. P.S. V záběru 00,45,21 můžete vidět zpocené kruhy pod paží Ruffala. (25.08.2014)

Tak vůči tomuhle jsem zůstal imunní. Předně nemám rád přeslazené filmy a tohle bylo tak přecukrované, že se to místy nedalo snést. Pokud se jedná o gaye, tak v zásadě proti nim nic nemám, ale veřejné projevy jejich lásky mi zrovna moc dobře nedělají. A tady jich byla hromada. Čili další mínus. A nakonec je tu celkové podání. Film měl nejspíš ambici vzbudit soucit s AIDSem postiženou homosexuální komunitou, jejíž léčba byla ve Státech v 80tých letech přehlížena, ale asi nebudu sám, komu připadalo, že si gayové za své trable mohli víceméně sami a nehodlali s prevencí vůbec nic dělat. Svým způsobem mi to připomínalo naše cikány. A sympatie si u mě nezískala ani hysterická snaha, se kterou hlavní hrdinové chtěli dosáhnout svého cíle. Jo kdyby se film víc soustředil na krátkozrakost vůdců amerického zdravotnictví, kteří nedokázali rozpoznat hrozbu AIDS včas a nedohlédli za americké hranice, to by byla jiná. Jenže na tuhle strunu zahrála jen jedna scéna. Bodují tak hlavně výborní herci, jimž podle mě dominuje především Julia Roberts. Naopak příliš nesedí Jim Parsons, který je se Sheldonem natolik srostlý, že se bude jen těžko prosazovat mimo BBT. 35% (19.11.2014)

Neveselá sonda do doby, kdy se začalo šířit AIDS, sleduje především osudy skupinky lidí, kteří se rozhodnou s tím něco udělat, ale neustále jsou jim házeny klacky pod nohy, respektive většinová populace nemoc ignoruje, protože má dojem, že se jí to netýká. Moralizování je tak akorát, aby to nebylo otravné, atmosféra je hodně sugestivní, některé momenty jsou srdceryvné, hudba působivá a herecké výkony skvělé. HBO se opět vytáhlo. (02.06.2014)

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů. (24.11.2014)