You Instead

Nikdy jsem na fesťáku nebyl a tohle je krásná ukazka toho, že bych si měl nafackovat. Teď k filmu, mám strašně rád když jsou filmy točené stylem dokumentu, přidává to na autentičnosti a člověk nemá takový ten pocit přehrávání. Začátek uplně bombový, obě postavy mi strašně seděli a celkově i vše ostatní, doplněno o krásné živé soundtracky, bomba. Škoda konce, který byl na mě až moc klišé, ale jinak dávám 9/10* (03.01.2015)

Svěží, fesťákovou atmosférou nabitá záležitost. V tom mumraji jí a jemu kdosi secvakl ruce želízky. Oba mají být za pár hodin na pódiu - na dost odlišných stejdžích (on elekro-popík, ona indie rock), oba jsou ofiko zadaní a lezou si už po 2 minutách si na nervy... Jaký lepší začátek pro romanci si přát! (25.11.2016)

You Instead byl bezvadnej film, který budu mít navždy spojený s pouty, se spoustou stanů, deštníků, bahna, s metrákem odpadků, s hromadou skvělý muziky, které mohlo být klidně víc. A v neposlední řadě jsem nasákla do sebe to jejich nadšení pro věc a alespoň na chvíli jsem byla v mém milovaném Skotsku a prožívala s nimi i tu romantickou linii, která mě sice zpočátku moc nechytla, ale postupně jsem jí přišla na chuť a konec byl přesně takový, jak jsem si tentokrát přála i když jindy bych ten závěr možná rozcupovala na kousky. Byla to prima hudební jízda se vším, co k takovým koncertům patří. Sladit romantiku s festivalovým rachotem je docela umění a Davidovi se to povedlo na výbornou. (29.05.2014)

Tak tohle jsem si opravdu užila. Nejenom, že mi to umožnilo nasát atmosféru skotského hudebního festivalu (já bych tam jela třeba hned zítra), ale ještě se mi dostalo vcelku originální a příjemné lovestory dvou sympatických hudebníků. On rocková hvězda, ona teprve začínající muzikantka s ještě nezavedenou kapelou, ale když se dostali přes počáteční nevraživost, tak jim to spolu moc ladilo, jak hudebně, tak i jinak. Spousta dobré muziky je samozřejmostí a konec byl tak krásně a nefalšovaně romantický, že jsem měla pusu od ucha k uchu.:-) (27.05.2014)

Blátivá fesťáková romance, při jejímž rozjezdu jsem ocenila dovednost poznávat hodiny, což mi umožnilo odpočítávat minuty potěšující stopáže, která mě dělí od chvíle, kdy sejde z očí ten hrozný člověk v kanárkovém outfitu, čas mi však díky hudebnímu pohlcení a fajn atmosféře ubíhal příjemněji a příjemněji, až paradoxně došlo k zajímavému jevu - objekt mého odporu se postaral o nejzábavnější moment i škodolibé zadostiučinění - i když se budu opakovat, musím zmínit větu, co zazněla v Coffee Townu, a která beze zbytku vystihla můj dojem z Tycova koncertního výstupu: Je jedno, jak dobrá je hudba vaší kapely, když hrajete na klávesy, pořád vypadáte jako totální p**a :-D, takže Tyco, jsme si kvit. (17.11.2013)