Černá kočka

Ako námet pre tento filmový snímok talianskemu režisérovi Luciovi Fulcimu poslúžila rovnomenná krátka poviedka, ktorú v deväťnástom storočí napísal známy americký spisovateľ Edgar Allan Poe. Takáto kombinácia určite zaujme každého, kto má rád horrorovú tvorbu. Ja osobne som bol celkom spokojný. Fulci sa nijak zvlášť prísne nedrží pôvodnej literárnej predlohy, ale na jej základe rozohráva svoju vlastnú zmodernizovanú adaptáciu. *** (28.06.2015)

Detail na kočičí oči, detail na lidské oči, detail na kočičí oči, detail na lidské oči, kočičí vřískání, kočičí škrábání... Smrt. Je čas na další oběť. V rámci originality můžeme sem tam vynechat škrábání či vřískání, detaily na oči však rozhodně ne. Kdo rozmotá to záhadné klubko chlupů? Scénárista to tedy rozhodně nebude... (16.02.2009)

“Drzá je, konzervu nežere, nejraděj nakopl bych jí do p….e, potvora škrábe a prská, však kdybych ji vyhodil, hubu mi rozbije Srstka.“ Věru začal jsem zlehka a teď zas trochu přitvrdíme. Černá kočka, stejně tak jako čarodějnice odjakživa ve folklórní symbolice znamená zlo a neštěstí. Tentokráte si vzal legendární předlohu E.A. Poea do svých rukou mistr italského hororového béčka Lucio Fulci a jakpak s ní naložil? Anglický venkov, mlha, ponurá stavení, populární rozpadlé hřbitovy, žádné giallo, žádný slasher, tady se buduje jakési mýtyčno a mystyčno. Sic úvodní titulková sekvence spíš připomíná nabídkové defilé ala Chcete mě (až sem se zatajeným dechem sledoval, odkade vyskočí zlověstná Marta Kubišová), stylistika záběrů, vlastní střih a celková vizuální forma celého filmu je někde úplně jinde než u předchozího City of the Living Dead (1980). Přesto, že Fulci trpí akutním bulvicismem a pro zkondenzování strachu neustále švenkuje kamerou do očí, daří se mu nad poměry slušně budovat jistou znepokojivou atmosféru. Bohužel, pro mě trochu selhává hudební motiv z dílny Pina Donaggia, který by se spíš hodil do dob klasického Universalovského zpracování Černé kočky. A druhý bohužel, samotnou formu a prostředí doplňuje poměrně málo silných dějových motivů (hlavně souboj s číčou a závěrečné minuty). Poe byl mistrem symbolismu a tak vlastně symbolicky v samotném defilé figuruje asi nejznámější motiv z celé předlohy, poctivá venkovská zedničina. Závěrem? I když tady je bez nejmenších pochyb, že hlavní hrdinka je fakt kočka, stejně bych z tý potvory po tej kadenci záběrů nejraděj udělal Whiskas! Z kopky mýtické svázanosti, z archetypální pověrčivosti, z pout zahalených ve věčný závoj mlhy a z pokladnice hororového žánru, dávám [5/10] (24.01.2008)

Mám rád všestranné režiséry a Fulci byl jedním z nich. Podařilo se mu natočit několik opravdových skvostů, ale i kousky hraničící s ODPADEM. Černá kočka je někde uprostřed. Dle mého se Lucio zhostil námětu dle povídky E.A. Poea docela dobře. Hlavně tedy po svém a vdechl mu vlastní osobité kouzlo. Především bych pochválil vyobrazení anglického venkova. Na jednu stranu to vypadalo na poklidné místečko, kde bych klidně strávil zbytek života, ale zas na tu druhou bych se mu vyhl obloukem. Zvláště kdybych uviděl venku pobíhat černou kočku. A to nejsem ani moc pověrčivý. Každopádně takového domácího mazlíčka bych doma určitě mít nechtěl. 50% (01.07.2008)

Čierna kočka -vraždiaca kočka. Už táto prvá veta má naznačiť, že ide o typický brak.Nie, ale o typický Fulciovský brak.Nekorunovaný kráľ prevažne béčkových ,,gore,, hororov sa snažil zatlačiť do filmu kus thrilleru a mysterióznosti. Ale výsledok? Pri pozretí na hercov a počúvaním ich dialógov máte pocit,že scenár je práca amatéra alebo študenta ,ktorý slovo naivita vo svojom slovníku nemá. Po režíjnej stránke je to tiež na bodu mrazu.Chaotické sa chovanie postáv, ich výrazov v tvári,očiach, viz. zábery kamery na vystrašené pohľady prítomných protagonistov.Jedinou silnejšou zbraňou Fulciho filmov ,ktoré fungujú aj tu je hudba.Na ľahké nahodenie atmosféry za pomoci pár basovo-mollových tónov k uspokojivému pocitu stačia.Ja sa, ale pýtam myslí to vôbec vážne?Pri krvavom béčku by sa to pochopiť dalo. U tohto filmu je ale otázka na mieste. (24.12.2008)