Tears the World Can't See
Obsahy(1)
O třech kumpánech, okurčičkách a povedeném manželství... Klasickou Čechovovu komediální miniaturu Slzy, které svět nevidí natočil v roce 1962 pro pražské televizní studio režisér Martin Frič s Janem Werichem, Jiřinou Šejbalovou, Vlastimilem Brodským a Jiřím Sovákem a patří k opravdovým skvostům české televizní tvorby. Tři kamarádi z mokré čtvrti se vracejí z hospůdky řádně nachmeleni a rozhodnou se pokračovat ve flámování u jednoho z nich doma, protože on má hodnou ženušku, která to pochopí a pěkně je uhostí. Realita je však poněkud jiná... (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Anton Pavlovič Čechov, povoláním lékař, je jedním z mála spisovatelů, jejichž diagnózy jsou zároveň léčivými mastmi. Drobné bolístky lidských duší před námi poskakují v malicherném tanci a jejich nositelů nám nemůže nebýt líto. Zdánlivě vyžilé manželství, jež kdesi pod povrchem skrývá tolik citu. Síla sentimentálních opileckých přátelství i tesknota přihlížení cizímu, byť jen strojenému, štěstí. To vše v podání velikánů českého herectví - ať familierního Jana Wericha, humpoláckého Jiřího Sováka nebo rezignovaného Vlastimila Brodského. ()
Roztomilá miniatura, která nese všechny rysy typické pro literární dílo A.P.Čechova -tedy jemnou ironii, se kterou rozkrývá vztahy a počínání svých hrdinů, velmi dobrou znalost prostředí - vzhledem ke své profesi se pohyboval v mnoha rodinách a ve všech společenských vrstvách, konečně pak lidskost - Čechov svým hrdinům rozumí a ví, že je nezmění. Snaží se na ně přes všechny nedostatky dívat i z té lepší stránky. Tahle povídka nemá dostatečně silnou pointu a tak bylo důležité herercké obsazení. Čtyři vynikající, typově přesně zvolení herci odvedli dobrou práci, takže vzniklo klasické komediální dílko, které se může stále vracet na televizní obrazovku. Celkový dojem 80 %. ()
"A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jejejeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Excelentně zahraná Čechovova okurčičková věc s výborným Janem Werichem a neméně dobrou Jiřinou Šejbalovou. Pánové Sovák s Brodským samozřejmě také nezklamali. Obzvlášť jejich závěrečná óda na šťastné a idylické soužití Rebrotěsových se podařila. Tak tedy: Na šťastná manželství. ()
To je ale lahůdka, přímo okurčička nasolená. Jen 20 minut stopáže, něco málo laciné výpravy. Zdálo by se, že pro velikána formátu M. Friče zanedbatelná záležitost. Ale co na této zanedbatelné ploše dokázal (za pomoci zářivého čtyřhvězdí českého herectva) vytvořit je neuveřitelné. Zvládnul by něco podobného nějaký dnešní tvůrce? ()
Koncert troch hereckých géniov na malom priestore a v relatívne kratučkej minutáži. Scénka ako zo života, keď trojica pod vplyvom alkoholu zavíta do obydlia jedného z nich a začína sa boj o povesť dobrého hostiteľa. Manželovo zdôvodňovanie svojho sebaobetovanie v prospech rodiny a manželkina nechuť ísť otvoriť komoru a uvítať “spoločensky unavených“ hostí patrí medzi veľmi vtipné a zároveň veľmi vypovedajúce o ľudskej povahe. Zaujímavé zrovnanie mi prichádza na um v stvárnení napitého človeka Werichom a Polívkom a treba povedať, že i opilosť može byť stvárnená bez oplzlostí a vulgárneho slovníka, ale pravdepodobne väčšina namietne, že sa jedná o inú dobu. Čerešničkou na torte je záverečné veľmi milé nedorozumenie, na ktoré si všetci pripijú. ()
Reklama