Obsahy(1)
Dagmar Hochová ( 10.3.1926 - 17.4.2012 ) patřila mezi přední humanisticky orientované fotografy u nás. Narodila se v Praze, kde v roce 1946 úspěšně absolvovala Státní grafickou školu. Po studiích pracovala zhruba dva roky v laboratořích reklamní firmy Illek a Paul. Další kroky Dagmar Hochové vedly na tehdy nově založenou Filmovou akademii múzických umění, jíž dokončila v roce 1953. Svou následnou profesní tvorbu Hochová spojila především s vydavatelstvím Albatros. Pracovala i časopisech Vlasta a Literární noviny. Ústředním tématem jejích fotografií je člověk a vztahy mezi lidmi. Nesnaží se manipulovat či nějak záměrně vyvolávat fotogenické situace, naopak. Pozoruje, soustředí se a zachycuje hlavně autentičnost dané situace – okamžiku. Jak sama často říkala: „Nedráždit a počkat na vhodný okamžik.“ V roce 1961 se Hochové naskytla příležitost vycestovat na tři měsíce do Vietnamu, kde v rámci stipendijního pobytu spolu s kolegou Václavem Chocholou pořídila své první fotografické záznamy ze zahraničí, které později následovaly soubory z dalších zemí. Hochovou lákalo zejména to, co se odehrávalo mimo takzvaný oficiální život společnosti. Z fotografií starých lidí, které pořizovala zásadně v prostředí venkova, starobinců, popřípadě ústavů sociální péče, vznikl cyklus Síla věku. Lidé zachyceni na fotografiích z této sbírky zůstávají, i přes svůj pokročilý věk, důstojnými osobnostmi. Od počátku 90. let se Hochová soustředila spíše na bilancování. V roce 2000 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy. (oficiální text distributora)
(více)