Recenze (13)
Pro mě rozporuplná minisérie, v níž se tvůrci opět pouští do zkoumání různých stránek lásky, která dokáže být nekonečně rozmanitá, krásná a zároveň zničující. Bohužel mě výrazněji zaujaly pouze epizody Holly a Adrian, přičemž největší problém celé série tkví ve značné nedějovitosti a nezáživnosti, které často činí i z půl hodiny nekonečné vyhlížení zvratu, či většinou konce. ()
Melancholická britská produkce nám pro jednou zase přináší příběhy ze života. Mě osobně se to líbilo a minimálně v jednom příběhu se dokáže vidět každý, jakéhokoliv věku, i když příběh vypráví starší či mladší člověk. Lehce propojené některými postavami, jedním nádražím a jedním velkým něčím, čemu lidstvo říká láska, ta, která dokáže dělat divy a hory přenášet... Pravá láska... ()
Britská minisérie, jíž lze brát i jako dvouhodinový film složený z pětice příběhů o tom, že nejen člověk, který je beze vztahu, může postrádat lásku. Příjemné obsazení, typický britský styl a úžasná Kaya Scodelario hned ve dvou epizodách. Jen škoda, že mi tři příběhy z pěti přišly na jedno brdo, jako by se několikrát točilo podle téhož scénáře. 60% ()
Překvapivé, jak v pouze půlhodinových epizodách může být natolik řídký děj, až je to otrava. Dost často se tam postavy zbytečně procházejí po pláži či zírají kamsi do prázdna. Popravdě, dokázala jsem se podívat v kuse jen na první a poslední díl - kvůli D. Tennantovi a D. Morrisseymu, ostatní jsem po několika pokusech vzdala a přeskakovala jsem. /29. 4. 13./ ()
" I think that the whole point of being with someone is so you can talk to them and let go of everything, and even when you’re at your worst they still… like you, they still want to speak to you, and care about you and stuff." U BBC dostali pěkný nápad, ale nevyužili ho tak, jak by zasloužil. Improvizace musela být pro herce dozajista výzvou a všichni se jí zhostili výborně. Jen ve většině případů nedokázali zvládnout tak zoufale krátkou stopáž. Máme tu několik příběhů zahrávajících si melancholicky s city a v neposlední řadě také s divákovou trpělivostí, zda dokáže unést množství odporně sladkých lovesongů, v nichž si však každý určitě najde to své. Na druhou stranu ne vždy to končí nějakou pointou, což celkový dojem značně kazí. Tak se jedinými, kterým se daří zvládnout nabídnutý prostor na výbornou, stávají Kaya Scolendario s Billie Piper, jejichž třicetiminutovka je dojemným a intimním dialogem dotaženým do konce. Jestli si ty dvě celý scénář vymýšlely skutečně přímo na place, tak smekám klobouk. ()
Reklama