Zabíjení soudruha (1951) (E05)

Nejlepší epizoda celé série. Všechnu moc Stalinovi je pohledem do Gottwaldovy prezidentské pracovny. Ta je pouhým stínem slávy z dob Masaryka a Beneše. Gottwald je namol opilý, vystrašený politik. Dokonce stín sebe sama. Bojí se Rusů, bojí se veřejnosti, bojí se i své vlastní strany. A v této atmosféře strachu se připravuje dle Stalinova scénáře monster proces s hlavami KSČ. A samotný Gottwald v tomto souboji kupodivu nebude vystupovat jako hrdinný šéf KSČ, ale jako ten který se vlastně bojí o svůj život. Po nastudování historických podkladů, velice věrně vykreslená psychika Klementa Gottwalda v závěru jeho života. Poprava Milady Horákové, jakýkoli dialog nebo chování postav, to vše zde je našponované v dramatické rovině k maximu. Jedna z nejponurejších epizod i zároveň nejzajímavějších. Tohle nešlo ani natočit lépe. Vrchol celého Českého století. 95% (18.04.2017)

Čiň čertu dobře, peklem se ti odvděčí. Slánský jeden z hlavních organizátorů komunistického teroru, takže mi ho není absolutně líto a s jeho soudní rehabilitací v roce 1963 osobně nesouhlasím (KSČ ho rehabilitovala v roce 1968), byl stejná lidská svině jako ostatní z tehdejšího vedení, ne li větší. Tento díl měl vysokou kvalitu odbornou i uměleckou a to po všech stránkách. (18.11.2016)

Famózní. A děsivě pravdivé. Paradoxně v přehlídce komunistických sviní je Gottwald ve skvělém provedení Jiřího Vyorálka jedinou postavou s lidskou dimenzí. Právě jeho strach i třeba ona úvaha nad fotografiemi popravené Milady Horákové je dotažením jiné skvělé scény z předchozího dílu (trio Gottwald, Slánský a Zápotocký pod mostem), kdy ten Gottwald už v té době zatraceně dobře ví, do čeho se to namočil a nejraději by utekl pryč, nicméně absolutní zlo zde vystupuje v podobě Slánského (David Novotný je taky vynikající herec, to zdaleka není jenom Jarda Kužel z okresního přeboru), ze kterého se vám fyzicky dělá špatně ("My nejsme hovna, Klemo, my jsme strana...") a odpuzující konformizmus ve figurách pozdějšího prvního prezidenta - spisovatele Antonína Zápotockého či ministra propagandy Kopeckého. Díl je ohraničen dvěma popravami, při té první člověk cítí ještě dneska bezmocný vztek a lítost, ta závěrečná je naopak katarzí. Zrůdnost obecně ruského myšlení je předvedena dokonale v přednášce onoho sovětského poradce stran úspěšného vyšetřování a dvojka estébáků zase ukazuje postoje a přístupy těch "dole", těch "dělníků" revoluce, z nichž možná ještě někteří dneska berou nadstandardní důchody, o nějakém potrestání ani nemluvě. Nakonec, tak se přece Havel a spol. s tím Čalfou a spol. na konci roku 1989 dohodli, což je z dnešního vývoje tak zřejmé, jako to nelze dokázat....Metoda Pavla Kosatíka je pro tuto sérii skvělá, nemá cenu točit rádobyvelkofilmy, když na ně nemáte, lepší je ona pozapomenutá forma fiktivního dokumentu, založeného na perfektní a hluboké znalosti faktů v kombinaci s potřebnou mírou fabulace a stylizace a také hodně kvalitní realizace - tady bych vyzvedl režiséra a také casting celé série, kdy podoba herců se skutečnými osobnostmi i osobami nebyla rozhodně tím hlavním.....za dobrý "fígl" považuji i fakt, že většina scén, které jsou zde předvedeny jsou ty, které nejsou nikde zdokumentovány a naopak jsme ušetřeni "novovýroby" historických a zfilmovaných scén. Od filmu Člověk proti zkáze první poctivé dílo, snažící se ukázat naši nedávnou minulost. No, jsem zvědav na film Milada - uvidíme, jestli se jeho tým tomuto v dobrém slova smyslu veledílu aspoň přiblíží. (09.09.2017)

Opět velmi nadprůměrná epizoda, která nám nabízí náhled do období mrazivých 50. let a tedy i náhled do období vykonstruovaných politických procesů, mezi nimiž padla za oběť i Milada Horáková. I zde můžeme pozorovat, jaká garnitura stála v čele naší republiky a co v inkriminovaném období byla schopna páchat na obyčejných, mnohdy i velmi uznávaných lidech. O charakteru Gottwalda a jeho soukmenovců netřeba dlouho mluvit, protože obrázek si jistě udělá každý sám. Nakonec se politické čistky dotkli i samotných čelních představitelů a Gottwald obětoval svého nejvěrnějšího spolupracovníka, a blízkého přítele, gen. tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského. Paradoxní na celé věci je to, že architekt těchto zvěrstev páchaných v padesátých letech nakonec skončil sám na šibenici. (13.08.2017)

Tuto epizodu bohužel silně znetvořil do podoby propagandistické karikatury Kosíkův přepjatý antikomunismus. Všichni komunističtí pohlaváři jsou bez výjimky zobrazeni jako čiré zlo, banda zbabělých a zákeřných hlupáků a sociopatů bez jediné uvěřitelně obyčejné kladné lidské vlastnosti. Sice z toho mrazí, ale takovýto výklad historie je silně povrchní a zavádějící a zároveň i brání skutečnému pochopení historických a společenských souvislostí a hledání příčin. Není třeba samozřejmě tuto dobu temna a její aktéry nějak přikrášlovat, ale v tomto případě Kosík naprosto rezignoval na jakoukoliv snahu o objektivitu, o nějaký hlubší vhled, nemluvě o naprostém uměleckém selhání. Stvořil čirou režimní propagandu, za niž by ho profesně pochválil i sám Václav Kopecký, byť je dělána s opačným ideologickým znaménkem. (11.02.2023)