Kanály

Vyznění filmu je maximálně depresivní – celé Varšavské povstání je samozřejmě utopeno v krvi. Není překvapením (a snad ani spoilerem), že hrdinové tohoto filmu vesměs pomřou... nebo se dá jejich smrt brzy očekávat. Zajímavé je to, že Němci zde nejsou vykreslováni tak démonicky, jak by mohli být, vzhledem k tomu, že během povstání naprosto nemilosrdně vraždili i civilisty; ženy i děti. A ještě překvapivěji působí to, že se zde Wajda strefuje do samotných Poláků. Snímek působí příběhem i zpracováním velmi realisticky - vliv italského neorealismu je naprosto zřetelný. Kromě toho vycházel Jerzy Stawiński při psaní scénáře z vlastních zážitků z války. Druhým inspiračním vlivem byl německý expresionismus, který se zase promítl do způsobu nasvícení. Jedná se o nepříliš známou, ale (hlavně teda pro Poláky:) dost důležitou kapitolu dějin, která si takto kvalitní filmové zpracování zasloužila. Kanály nejsou geniální, ale na svou dobu se jedná o pozoruhodný počin. Bluntmane: Nenávidíš filmy, "které svůj veškerý dramatický potenciál odprásknou v prvních pár minutách tím, že nám řeknou, jak postavy dopadnou na konci"? Já to cítím podobně, jedná se v podstatě o spoilerování ze strany tvůrců, ale argumentovat tak u historického filmu, jehož děj (i přes, jak říkáš, patetické dialogy) poměrně věrně rekonstruuje události Evropských dějin 20. století je trochu na hlavu. Jo a film je "sračka, nejen proto, že v nich brodí hlavní hrdinové"? Jak úžasně vtipný postřeh. (22.01.2012)

Polský film nemám tak v hledáčku jako jiné kinematografie, ale musí se uznat, že Polsko mělo svá období, kdy bylo silné. Tohle představuje film "Kanály", který ukazuje polský odboj, který se ukryl v kanálech Varšavy. Přitom je to ale velmi dobré lidské drama, které spojuje do jednoho celku s politickou a historickou situací. (21.04.2017)

I několik let po skončení druhé světové války byly vzpomínky na hrůzy a utrpení stále dost živé a A. Wajda brilantním filmařským umem tyto rány znovu rozjitřil. Navrací se do Varšavy roku 1944, kdy při místním povstání hrstky odvážlivců bojovaly proti početné německé přesile. Na pozadí jedné roty tak mapuje tuto smutnou historickou událost, přičemž se oprošťuje od jakéhokoliv patosu a k věci zaujímá střízlivé stanovisko. Klaustrofobní prostředí podzemních kanálů, kam byli hrdinové odboje nuceni se stáhnout, navozuje realistickou tíživou atmosféru, v níž režisér vypichuje vybičovanou psychiku demoralizovaných vojáků. Sklíčenost dobarvuje i neustále temným prostředím, kde v několika záběrech ani nezjistíme, co se pořádně děje. I přes tolik let, kolik uplynulo od jeho natočení, si stále udržuje statut, jenž ho řadí k nejvýznamnějším dílům polské filmové školy. O jeho kvalitách by mohlo vypovídat i to, že v roce 1957 získal na MFF v Cannes Stříbrnou palmu. (17.10.2004)

Toto sú hrdinovia nášho príbehu. Sledujte ich pozorne. Toto sú posledné hodiny ich života... A.Wajda so svojim komorným príbehom z obdobia posledných dní Waršavského povstania už v 57.roku dokázal to, čo nedokážu niektorí filmári ani dnes. Po úvodných minútach, kde sa blisnú zaujímavé scény zničenej Waršavy, prichádza trošku menej záživných 15. min., kde mi trošku brnkal na nervy pianista. Po jeho disharmonickej umeleckej vložke prichádza nemecký útok a naši hrdinovia sú pred presilou nútení ísť cez kanály Waršavy. Práve tam film ponúka silné momenty, ktoré vyvolávajú klaustrofobické pocity. Od začiatku je jasné, že hrdinovia neprežijú, takže nie je dôležité kto, ale ako a kde. Pekný záver a dočkáme sa aj pre Čechov a Slovákov nechcene vtipných hlášok typu: "Šukam ce caly džeň." (hľadám ťa celý deň...) 80%. (13.09.2009)

Asociácia s Dantovým Peklom z úst povstalca, motajúceho sa varšavskou kanalizačnou sústavou nie je náhodná. Blúdenie temnotou s pocitom ohrozenia, vlhkom v topánkach a smradom spôsobujúcim výpadky myslenia sugestívne pripomenuli kruhy pekla. Obrazy beznádeje zatienili patetickosť v rečiach. Pôvodné úmysly sa vytratili, z hlasov zúčastnených mizla vôľa niečo riešiť, očakávané východy na svetlo priniesli len skazu. Prípadne nutnosť návratu do šachiet so strnulou brečkou. Vystihnutie tragédie Varšavského povstania na výbornú. Metafora nečakane zamrežovaného priechodu k rieke Visle odkázala na skutočnosť, že povstalci vedení Armiou Krajowou čakali spoza Visly vojenskú pomoc sovietskych vojsk pobývajúcich na druhom brehu, tie však celé týždne stáli a pozorovali vyvražďovanie varšavských obyvateľov. Na príkaz Stalina totiž Červená armáda dočasne zastavila ďalší postup, hoci predtým vyzývala letákmi na zahájenie ozbrojeného odporu. (09.09.2009)