Manon od pramene

Pokračováni zfilmovaného románu Marcela Pagnola navazuje na film Jean od Floretty. Před deseti lety César se svým strýčkem způsobili smrt hrbáče Jeana a ukradli vodu z pramene na jeho pozemku. Nastává čas zúčtování. Pomsta na sebe bere podobu krásne hrbáčovy dcery Manon, do které se César nešťastně zamiluje. Manon hraje mladičká a krásná Emmanuelle Béart a když sa nahá koupe se svými kozičkami, tančí a hraje na harmoniku, je opravdu přesvědčivým ztvárněním divoké a nespoutané krásy, která jediným dechem vyfoukne Césarovi rozum z hlavy. (04.09.2008)

Pro mě je tento film vrchol!! Komentuji zde oba díly jako jeden příběh. Je v něm všechno co chci. Příběh tak lidsky dramatický, a vycházející z charakterů místních obyvatel. A to je to největší kouzlo tohoto filmu. Jak nepředstavitelně se podařilo dvěma francouzským hercům to, že si nepamatuju, že bych někomu jeho roli věřil víc. Yves Montand jako Cesar Soubeyran a HLAVNĚ!!! Daniel Auteil jako Kohoutek Ugolin... Nedokážu si představit, co by se mnou tenhle film udělal v kině, když i doma z televize mě příběh drtí neuvěřitelným způsobem. V hlavě se mi stále z poslední reprízy honí scéna vyznání Kohoutka k Manon a jeho šílený výraz v očích... milión procent .. a celá noční hvězdná obloha ... (09.06.2009)

Mohlo by se zdát, že po prvním dílu jsou již karty jasně rozdány. Jenže ten zdánlivě omezený César se svým synovcem zde působí od začátku v podstatě sympaticky, jako ti, co si zbyli sami pro sebe a začátek  nesoucí v duchu milostného opojení je velmi svěží. Pak na oslavě učitelových narozenin jsem zase v Césarovi viděl toho lakotného pokrytce, ale záhy mě následujícím dějím dojal prakticky stejně jako nebohý hrbáč Jean...A teď už radši končím, abych nevyzradil závěrečné odhalení, které z tohoto dělá  hodně velký příbeh...S pointou, ke které prostě není co dodat. Každopádně mě náladami po romantično, pomstu, otázky o kolektivní vině a především závěrečnou katarzí pokračování strhlo ještě více než první díl. Velkou poklonu bych také vysekl Yvesu Montandovi, který všechny polohy své postavy  (po nechutné pokrytectví, až jistou stařecnou moudrost a dojemné prozření) dokázal vystihnout dokonale, charismatisticky a to často s minimálními výrazovými prostředky. Snad díky panu Montandovi a závěrečné pointě si dovolím dát plný počet hvězd. (07.07.2021)

Tak a hned po jeanovi od Floretty som pozrel aj tento film, a musim napisat, ze uz ide o menej kvalitny film nez jednicka. Depardieu je prec /sak ved v jednicke umrel/, a Auteuil ostal, pestuje na zahradke akusi floru. Pribehovo ide o klasicku pomstu za smrt otca, pribeh je o cosi jednoduchsi, bez strhujecjsej zapletky a nema patricne tempo, ale napokon zaver film predsa len potiahol do nadpriemeru. Yves Montand tu ostal tiez, on, Auteuil a Emmanuelle Beart film pekne tahaju : 85 % (01.09.2015)

Oproti Jeanu od Floretty tu atmosféra zromantičtěla a děj se mírně ztelenovelizoval. Krásná, fotogenická Manon pořád jen hopká se svým stádem koz po neméně krásných a fotogenických provensálských kopcích, ale ani to výtečný příběh nezabije, možná z diváckého hlediska spíše posílí. Nakonec je to však přeci jen spíše teodrama než melodrama, neboť Prozřetelnost dovede jednotlivé lidské osudy k takovému konci, zároveň spravedlivému i milosrdnému, že člověku nezbývá než chválit Boha za jeho "intelligent design", který by bez takovýchto filmů třeba nebyl tak patrný. Velmi povznášející, k úvahám o ušlechtilých věcech přivádějící a pro oko i ucho příjemné, co více si přát? (07.07.2008)