Byt

Docela originálně zamotaný čtyřúhelník. Na prvním vrcholu je bláznivě zakoukaný Max, na druhém krásná Lisa, na třetím naivní (a nevýrazný) Jean-Philippe a na posledním až skoro psychopatická rozvracečka Alice - 17. 5. 2011 - 50% (28.05.2011)

O tom, že Wicker park je remakem francouzského L'Appartement jsem se dozvěděl až dlouho po tom, co jsem jej několikrát viděl. Není proto divu, že jakmile jsem se tuto (pro mě) novinku dozvěděl, ihned jsem si původní film sehnal a zkoukl. DÁLE SE MOHOU VYSKYTOVAT SPOILERY! Film je rozhodně pomalejší (řekl bych evropštější) a možná to je tím, jak moc mám rád Wicker park, ale zkrátka ten "americký drive" se mi asi zamlouval více (většinou tomu tak u mě bývá naopak) - toto ale není veliká výtka, spíše takový fakt. Ústřední trojúhelník Cassel - Bellucci - Bohringer je obsazen skvěle (Cassel je vážně charismatický a Bellucci je prostě kráska s nohami až na zem - Bohringer jsem dosud neznal, ale do role padla dokonale). V průběhu filmu jsem byl "díky" znalosti děje připraven o momenty největších překvapení - což ale vedlo k šokujícímu závěru, který jsem tedy opravdu nečekal (říkal jsem si "počkat, počkat.. proč jede za ní?"). Asi lepší uchopení lidské duše, přesto musím říct (a už cítím tvrdost těch kamenů, které se na mě sesypou), že Wicker park si mě získal víc (jen o drobný stupínek). Možná to je tím, že jsem si ho tak oblíbil a L'Appartement prostě přišel až po něm - možná ne.. (11.06.2011)

Na nedělní večer jsem si naordinoval francouzskou romantiku a dostalo se mi psycha. Tedy skoro doslova - Hitchcock's all over this. Ale vlastně docela v dobrém. A romantika vlastně taky ovanula. Zcela výjimečně jsem se chtěl rozpovídat o ději, ale už nejsem s to. Ztrácel jsem se už v průběhu, což bylo pro mě a mou přítelkyni příležitostí ke zděšeným výkřikům. Přestože jsem často plaval, stálo to za to - příležitost nechat se sebou narativně vyjebávat je nejspíš hlavní devizou snímku. Časové a osobní roviny se střídají stejně rychle jako představy s "realitou". Jestli bylo účelem toho kolotoče pobavit diváka, jsem spokojen. Morální ponaučení "lásku najdete tam, kde byste ji vážně nečekali" radím blahosklonně ignorovat. Film částečně sráží jakoby televizní zpracování - jen částečně proto, že lacině rozostřené barvy a aťasové interiéry zajímavě korelují se snovou neskutečností děje. Herecké výkony jsou fajn, ale ne tak jako prsa, kterými nás průběžně obšťastňuje Romane Bohringer. Monica Bellucci si své vnady šetří pro zámořskou produkci. I tak děkujeme. (01.10.2011)

Pokud mají Francouzi mindrák se Shakespeara, tak tenhle snímek jim ho nevyléčí, protože je to dost nepovedená odpověď na Večer tříkrálový. Prohazování citů mezi dvěma dvojicemi zamilovaných funguje v divadelní hře, kde se o to postarají kouzla, ale v současném světě neustálé nepravděpodobné emocionální zvraty vyvolávají leda smích. ____ Počáteční hledání ztracené lásky nejprve vzbuzuje napětí, ale po čtvrt hodině začíná nudit a dá se brát jako reklama realitní kanceláře na netradiční byty v Paříži.________ Druhá polovina snímku má téma "miluje mne, nemiluje mne - miluji ho, nemiluji ho" přičemž se tyto city střídají tak často, až to otráví a já se musela čím dál naštvaněji ptát: Proč si, sakra, nezvavolají a nevysvětlí si to?!!_____ KOUSEK DĚJE - Když se Max v závěru rozhodne pro dívku mimo předtím neustále obehrávaný čtyřúhelník, pochopila jsem to tak, že už toho má taky dost a chce pryč z těch nesmyslných motanic. /3. 5. 11./ (03.05.2011)

Myslím, že tady se to povedlo zamotat tak dobře, že člověk na konci plesá blahem, že to všechno pochopil a že to končí. Dějových zvratů je dostatek a navíc nás rejža drží podvědomě v napětí, takže se divák nenudí (i když jak vidím v příspěvcích, nudilo se dost lidí). Dle mého názoru se dá tento film považovat za klasiku žánru, pokud nějaký takový žánr existuje. Jakýkoli další komentář by už prozrazoval příliš. Je třeba vidět. Mně to bavilo hlavně způsobem zpracování. 90% P.S Zjistil jsem, že jsem americkou verzi viděl před pěti lety a nezaujala mne. (21.11.2012)