Stalker

Přes mnohovýznamovost tohoto Tarkovského díla je možné film chápat (například) jako podobenství o pokoře, duchovní rozervanosti, víře a její ztrátě. Film může být (a je) pro některé diváky obtížně sledovatelný, a to pro jakousi dějovou pustost (ta je navíc podpořena téměř statickou prací s kamerou). O děj a akci však v tomto Tarkovského díle ani zdaleka nejde – jde spíše o rozbor hlubokých filozofických otázek, které jsou aktuální v dnešní moderní/postmoderní éře. Tarkovskému se tento rozbor zdařil na výbornou – vysoká kvalita jeho opusu je dosažena především myšlenkově hlubokými rozhovory a dále pak souhrnem obrazu (barev) a zvuku. Tarkovský natočil vskutku významné dílo – scifi, které vlastně ani příliš scifi není. Opus, který nenechá citlivého a pátrajícího diváka chladným; ba naopak: zapustí v něm své hluboké kořeny. (05.09.2003)

Tuš sem se tu od jedneho cypa dočet, že jakysi rusak pohazuje v zoně šroubama, vytyčuje a že je z teho šťastny. A pry je to vubec cele fajne a esetycke, bo pjet hvjezd to neni žadna hola řiť. Štajger pravil, že to bude natuty cosy poučneho a bo se nam furt v rubani nedařy vytyčiť, kaj to zajebane rypadlo přišrubovať, aby robilo za nas, nebylo by od vjecy ošmirovať co s tym v tym Sovjetskim svazu robi. Tuš byl sem šťastny jak cyp, bo sem dostal den opušťak a nemusel byť na čelbě. Letim jak kokot do Videovordu, ať to kurva navali, ale pry němaju, bo take pičoviny sy pry nikdo nepučuje (a to pry že zme kulturni narod, inflagranti jedni...). Eštěže Jaryna ta jeho stara dokopala naštelovať Jupisi aji s internetem, aby mohla čumět na tych Vyholenych, bo jak ty kurvy v Hošťalkovicach zrušili analok, tak je na celym Zarubku sygnal na piču!! Tak sem vyexoval par lahvaču, než to Jaryn stahnul, oprašil sem ruštinu, keru sem než sem vyšel sedmu třydu zedeeški tak miloval, bo ruštinařka měla kozy jak Holý Buster. Kurva, děcka, tři hodiny na to čumim jak pero z gauča, no jak dybych tlemil do zdi. Taku pičovinu ste v životě neviděli a až teho cypa raz potkam, tak mu zrušim zubni kartu. Byl sem syce zbytněly jak sviňa z tej krajiny a Ostravaru dvanactky, ale jakse mě štajger druhy den na cosy zeptal, byl sem duty jak fryšop. Tak akorat mi napalil ačko za bulku, ty kurvy Kolaček s Bakalu mi hrabli po premiach a přiště rači budu dal čumět enem na Zimira, bo ten aspoň umi pořadně rozjebavat bavoraki. (Buchsteinerova KOBRA 11) ------------- Niethustra - Stalker (1979) 04.02.2010 ***** Ráz Zóny jako na plátně zbytnělé všednodenně setkávané krajiny je (naopak) rozhodován nezjevnou významovou souvislostí cesty za štěstím. Tu vytyčuje Stalker způsobem zdánlivě svévolného pohazování matic a na základě naprosto zapřené motivace (k hodu vždy právě tím směrem). Co do zdůvodňujících příčin neidentifikované a nesrozumitelné vytyčování (významové souvislosti) cesty za štěstím nutně vzbouzí pohoršení. Pohoršení jako to, co rozehrává vzájemnnou konfrontaci humanismu (Spisovatel), vědy (Profesor) a víry (Stalker) (viz také Shadwell) - motiv pohoršení, Kierkegaard (víra v případě Tarkovského "vyhrává"; pohoršení ho nesvádí k pochybám a zde založené racionalizaci zázraku, ale graduje víru). Svébytný estetický výraz filmu spočívá mj. v citlivém zviditelňování nezjevného: na pozadí krajiny jen tušená cesta za štěstím zpětně razí podobu krajiny jako specificky rozestřených významů cesty a scestí (které vposledku znamená - nikoli nutně tělesný - zánik, tj. v tomto případě neuposlechnutí pokynu a odvrácení se od cesty víry). Film jako estetizace víry. Vygradováno v pojetí filmu jako exegeze (Tarkovského OBĚŤ). (09.02.2010)

Je to paradox. Stalker je dnes už filmový pojem, na který se každý dívá v zarputilé snaze porozumět jeho poselství a správně vložit každý abstraktní záběr do pomyslné myšlenkové skládačky. Avšak čím více o filmu víme a přemýšlíme o něm, tím více jsme v závěru zmatení a nevíme nic. A upřímně - tak je to lepší. Mozek byste sice měli nechat v aktivním chodu, protože o tolik filmové krásy, obrazového umění a extrémně hutné atmosféry nikde jinde zkrátka nezakopnete, ale ono je skutečně lepší nechat se Zónou pohltit a vcucnout, než ji utvářet a překrucovat dle vlastní vůle. Pro mě osobně jeden z nejzvláštnějších, nejzajímavějších a nejopojnějších filmových zážitků vůbec. A ano, chce to vidět vícekrát... (14.02.2014)

"K Zóně se musíte chovat s úctou, jinak trestá" Nikdy se necpu tam, kam mě nezvou, takže žádnou tajemnou komnatu, která plní ta nejniternější přání, nikdy nepoznám. Jenže Profesor se Spisovatelem a Stalkerem se do ní vydali a tak jsem tam nakoukl s nimi. Takže jsem to viděl a chtěl bych napsat cosi chytrého o tom, kterak si Tarkovskij hraje se světlem i stínem, střídá množství i sytost barev, pracuje s různými obrazci, vyvolává klamný obraz skutečnosti a dobře ví, kdy má postava při odpovědi učinit dramatickou pauzu či kdy je odpověď zbytečná, ale nenapíšu to, protože tomu nerozumím. Jednoduše to shrnu slovy, že to bylo celkem zajímavé, ale často jsem se v Zóně ztrácel jako ten, kdo je zde poprvé. A taky naposledy, tím jsem si jistý. (06.12.2016)

Jednoznačně jeden z nejzvláštnějších filmů, co jsem kdy viděl. Tarkovského specifický přístup k filmové estetice je natolik osobitý, že jen jeho popis by stačil na studii. Pomalá temporytmika, komponovaná do dlouhých záběrů, vytváří atmosféru, jež asi nebude fungovat, pokud nesedíte zařezaní v kině a nezíráte na plátno. (16.05.2002)