Lovec hlav

„Je vymalováno, uklizeno..“ Tradičně famózní Bebel, jenž užene sprintem i cisternu (pravda plnou), nevytápěná toaleta B.Cremer, úderná hudba Michela Colombiera a takřka "sergioleonovský" závěr v kriminálce, co studovala na staré dobré francouzské škole. Někteří vidí v Lovci hlav málo Jean-Paulova nadhledu, ale kdo ho chce opravdu najít, ten si jej najde. (12.04.2010)

Lovec hlav má občas snahu o nějaké úmělečtější ztvárnění. Na začátku se třeba moc nemluví, spíš to je o hudbě a pohybech kamery. A tato část pro mě byla docela osobitá. Ale cesta po Jestřábovi už u mě neměla takový efekt. Jako, Bruno Cremer si se svou neobvyklou rolí, poradil brilantně. Jde z něho vážně strach. Ale ta samotná postava je napsán černobíle a naivně. Taková je zde trochu i postava milovaného Belmonďáka. Film tak zůstal na půli cesty, přestože mnohdy ukazuje záblesky zdatné práce s atmostférou. Jako třeba na konci, při střetu očí Jestřába a Stopaře. Ale scénář není dostatečně propracovaný. A sám jeho autor Phillipe Labro to přiznal. (31.10.2017)

Jeho job. Jeho předností – nenápadnost. Vyčistit, uklidit, zahladit. V utajení, v přestrojení. Delonovské jednání v belmondovském balení. Počíná si vskutku chladně, nepřístupně. Přísným pohledem posílá na odstavné parkoviště řádové poberty, prohnilé pohlaváry. Až od zaměstnavatele nejtěžší zakázka přišla. Vystopovat a zlikvidovat skalního příslušníka zla. Nejdelší směna, nejvyšší možná výplata. Muž proti muži, konfrontace očí na palubě letadla. Pro prvního lahev šampaňského, pro druhého černá fontána vytryskla. (19.09.2016)

Lze-li i o klasické detektivce (je možné diskutovat o formě a vymezení klasičnosti) říci, že je dokonalá, pak LOVEC HLAV má ke konkretizaci takové představy až neuvěřitelně blízko. Mezní postavení stopaře na rozhraní organizovaného zločinu, zpravodajské služby a tajné kriminální policie připomíná anglický seriál RANDALL A HOPKIRK i americké lovce zločinců, kteří na základě zveřejněných oficiálních vyhlášek "dodávají" stíhané zločince do stanovených věznic prostřednictvím oficiální policie. Západoevropská akčnost je v porovnání s tou americkou reálnější, přesvědčivější a podloženou špičkovými výkony výtečných herců (Belmondo, Cremer). Nápaditý scénář a propojující se režie dotvářejí dojem dechberoucí profesionality citlivě zacházející se stupňovaným napětím provázeným nadprůměrným intelektuálním uchopením tématu. (10.09.2023)

Znáte to.Takový ten zapadlý klenot ve světové kinematografii, který si však musí najít své věrné fanoušky, kteří budou jeho slávu šířit dál mezi lidmi neznalými.To je třeba případ Dotek Medúzy a nebo právě Lovce hlav.Nenápadný, malý ale o to brilantnější, napínavější krimi thriller.To srovnání s Nelítostným soubojem je trošku divné a sám ho dost dobře nechápu.Tohle je o vztahu mladého zlodějíčka na scestí a starého špionátorského mazáka ve službách státu.Na pozadí toho všeho je bezcitný a chladnokrevný lupič/stevard Jestřáb.Philippe Labro vytvořil dusnou atmosféru bez akčních scén, autohoniček a spolehl se jen na věčně zamračenou a šedou oblohu a minimalistické herectví pánů Belmonda a Cremera.Navždy ta nejlepší francouzská kriminálka.A abych nezapomněl: "Ahoj Koko!" (16.11.2005)