Final Cut - Dámy a pánové

Keď po niekoľkých záberoch viete, že film ohodnotíte plným počtom. A to vás v každej minúte prekvapí niečím novým alebo vtipným. A zároveň ide o dôkaz, že každý kvalitný režisér by mal mať toho veľa napozeraného a že každý poctivý divák tiež. Pálfi vytvoril niečo, čo je neopakovateľné a čo by mohol ďalej rozvíjať iba on sám, pretože niekto iný by bol považovaný za plagiátora. Tým myslím, že by takýmto spôsobom mohol nakrútiť napríklad akčný film, sci-fi, či horor, alebo ľubovoľný žáner. Častokrát poteší dokonale vtipná juxtapozícia, ako napríklad v prípade Basic Instinct + Psycho. (18.11.2023)

Zhmotněný sen každého filmového nadšence. Film, který by si mohl sám sestříhat v podstatě každý, ale Pálfi to svedl v rámci zachování vypravěčské kontinuity a plynulé návaznosti tak doknale, že už si ho snad nikdo netroufne napodobit. Pravoslavná cinefilní óda, skutečný balzám na moji unavenou dušičku... (02.01.2017)

Zápory tohoto filmu jsou, že asi nebudu mít nervy na druhé jeho zhlédnutí, a pak to, že i přes poměrně krátkou stopáž působí vlekle a celý ten nápad po určité době prostě začne nudit. Ačkoliv má svůj děj, který překvapivě odněkud někam jde. Líbí se mi ale nejen samotný nápad, kdy Pálfi využil toho, že bez svolení studií a majitelů práv lze zdarma využít dvě až tři sekundy z filmu(ů), nebo samotná snaha, kdy tohle celé sestříhat dohromady muselo dát fušku neskutečnou, a koneckonců mě potěšily tři československé filmy ve výběru, ale líbí se mi, že to není podané až tak vážně a jsou tu různé skvělé zcizující prvky, které svědčí o humorném nadhledu (třeba ten E.T. :-)) A v určité chvíli jsem si říkal, jak je neskutečné, že spousta těch scén se fakt opakuje ve skoro každém filmu a některé jak jsou vlastně úplně blbé. Kolikrát se vám třeba stalo, abyste utíkali přes půl města, abyste si padli do náruče se svou milou? Nebo že by žena tajila své těhotenství tak, až by si manžel myslel, že má milence? Nu a hudební sestřih je také lahůdka a v tomhle highlights pojetí je vidět, vlastně slyšet, jak se některé ty tklivé momenty rády opakují. (15.03.2022)

Tak jsem to zkusil. No a me to netrefilo. Dokazu pochopit, proc tolik lidi tohle dilo hodnoti tak vysoko. Ja to mam ale jinak. “Pojdme kouknout na novy natoceny film”, rikame. No, tenhle neni natoceny. Jen sestrihana prace jinych. A zadruhe? Po 10 minutach jsem zjistil, ze ja nechci film pouze jako pribeh. Ja potrebuju postavy, do kterych se mohu vcitit. U kterych si reknu: “Jo, tohle je on, takovy chci byt taky.” Tady tohle neni. A byt nemuze. Kazdou vterinu se ukazuje nekdo jiny. Bez moznosti se divacky usadit. Jednu hvezdu davam pouze za ty hodiny hledani stripku ve filmech a skladani. Jinak nic. Tzv: klasickou filmarinu tady nehledej! (16.01.2022)

Bylo mi šestnáct a za lásku na první pohled se to označit zrovna nedalo. Léta jsme se míjeli, on na první pohled uslintaný předvídatelný mamlas, s kterým mrhají čas jen ti, co neumějí číst, já předsudečný snob beze špetky rozhledu. Jenže potom jsme si dali rande na Kill Billovi a začal mezi námi dlouholetý vztah, jemuž se co do vášnivosti vyrovnala snad jen aférka Normana Batese s Amélií Poulainovou. Zdálo se to být na celý život, ale jak jinak, z něj se postupně stával čím dál víc moralizující stereotypní nudař spoléhající na minulé úspěchy a já mu po práci začala z nedostatku naplnění pravidelně zahýbat u konzolí. Pak mi ovšem na dovolené předvedl svou nevídanou schopnost udělat z Alexe DeLarge romantického gentlemana a z Yody starou chápavou matrónu a ta dřívější jiskra znova přeskočila. Tenhle počin prostě musí oslovit každého, kdo někdy třeba jen na chvíli zahořel tou šílenou nekompromisní láskou k filmu. (31.07.2014)