Před půlnocí

Pohádkový realismus, kdy on představuje tu, až fantasktní, romantiku a ona racionální život, plný strachu a nejistoty. Všechny tři Linklaterovy snímky jsou hluboké jako lidstvo samo, v tomhle případě naši tři scénáristé (režisér, hlavní herci), krutě pravdivě a až mrazivě odráží život. Dialogy jsou upřímné, promyšlené a v závěrečné třetině tak vygradované, že máte strach. Máte strach protože víte jak to může dopadnout. A potom všem, co jste prožili to nechcete. Po tolika letech co ty lidi znáte, máte chuť vstoupit do příběhu, přicestovat strojem času z budoucnosti a říct jim, ať toho nechají. Ať se ohlédnou zpět a přemýšlí. Život není perfektní, ale na nás je vzít si z něj to nejlepší. (25.07.2013)

Taková natěšenost na Řecko, ale celé se to klidně mohlo odehrávat někde na Floridě nebo u Nice, a bylo by to putna, protože kromě záběru na letištní halu v Kalamata a pár nesmělých pohledů na moře přes koruny olivovníků kamera celou dobu bere jen ústřední dvojici. Někdo asi měl pocit, že divák nesmí být ochuzen o naprosto tuctový příběh několika sobců. V tom filmu je hodně pravd, nejvíc ta, že miliony lidí se rozvádějí. Což všichni víme, a taky víme, proč to tak je. Jenomže ve filmu se v tom nebývale rochní, plkají moribní kraviny, až se u toho za ně stydíte, a divákům se třepou kolena, proboha, jak je tohle dokonale ze života! (25.08.2013)

Měl jsem nějaký nutkání to vidět a "překvapivě" se film opět skládal z rozhovorů o ničem. Oběma předchozím dílům jsem dal 2 hvězdy a dám je i v tomto případě. Ale "něco" v těch filmech asi je, když jsem zkouknul všechny 3 díly. A vsadil bych krk na to, že za nějakejch 8 let tady bude ještě další pokračování, který bude opět o ničem, ale já se na to zase podívám, jestli se toho dožiju... (15.03.2014)

Céline a Jesse již jako odpovědnostmi středního věku poněkud vyčerpaní rodičové, kteří přehodnocují vztah, jenž byl v předchozích filmech pouhým příslibem. Porozumění se zdá po letech paradoxně těžší než na začátku a láska je teď častěji dílem vůle než citu. Navíc ani "epocha dočasnosti" vztahům na trvání nepřidává. Manželé stojí na půl cesty mezi šedovlasou generací, která dosud u oltáře slibovala "dokud nás smrt nerozdělí" a mezi těmi mladými, kteří do svých exotických přeshraničních partnerství již vstupují s tím, že jsou jen na čas. Ve společnosti, která již nevěří na trvalost je těžké u svého "ano" vytrvat. Obzvlášť pokud - tak jako v Jesseho případě - již jedno manželství zkrachovalo. Linklaterův film je opět skvělý, byť v něm oproti tomu minulému zas o něco ubylo lehkého poetična ve prospěch těžknoucí reality. Snímek odkazuje na Rosseliniho "Viaggio in Italia": v jednom okamžiku explicitně, jinde v náznacích. Mezera padesáti let je však znát: zápas o manželství je podobný, jen přibylo pragmatismu a schází tu zázrak. (30.07.2013)

Nu, na první díl to nemá, ale na druhý ano. Po slabší dvojce tu máme solidní trojku, která se odehrává v poutavém prostředí, avšak ještě daleko více je proti prvnímu dílu konverzační, přičemž svým pojetím je poutavější než pařížský druhý díl, od něhož jsem si sliboval víc. Hlavní hrdinové zestárli a je nutno podotknout, že jim to sluší. Zaznívá tu řada zajímavých myšlenek ohledně života, což dodává na poutavosti, ovšem mnohdy jsem si říkal, zda je možné, aby obdobné otázky řešili čtyřicátníci, když pasují spíše na sedmdesátníky. Ale to je drobný detail a subjektivní názor. Nakonec co člověk, to originál, takže proč ne? (15.09.2013)