100 dní v Palermu

Postupně doháním období francouzských kriminálek a jedna zásadní mě dohnala nedávno na ČT2. Spolu s ní se přiřítil i Lino Ventura, kterého jsem také ve filmu viděl tolikrát, že bych to zatím spočítal na prstech jedné ruky. Musím se ale přiznat, že jsem očekával maximální nadšení a nakonec to bylo maximální nadšení akorát z Lino Ventury. 100 dní v Palermu představuje objektivní náhled na život a mafii v Palermu v 80. letech. Vlastně si vůbec nevymýšlí a o to hůř se na to kouká. Na druhou stranu jsem měl problém se sžít s postavami (hlavně z toho důvodu - SPOILER: že je ve výsledku někdo vždycky postřílí), takže jsem si k filmu nedokázal udělat výraznější citový vztah. Co ale nezapomenu, tak herecký projev Lino Ventury. Doufám, že se brzo dostanu k více jeho filmům, protože on je opravdu persóna, které by se i v dnešní době málo kdo rovnal. (28.06.2013)

Obsah 100 minut v Palermu krátce a stručně: V nepravidelných intervalech je mnoho osob zastřeleno v autě. A tyto násilné scény jsou prokládány bezútěšným plkáním Lino Ventury o tom, že když v Itálii nejsou vhodné zákony, nedá se s mafií bojovat. Ponaučením z filmu tedy budiž skutečnost, že ať se snažíte, jak se snažíte, s Mafií nic nesvedete. Čili zas tak objevný to jako úplně není... Trochu přihlouple pak působí didaktické "vysvětlovací" scény, v nichž moudrý generál rozpráví svým podřízeným všeliká univerzální moudra, jakoby snad to byli děti školou povinné. Vrcholem humoru je pak scéna, kde se snad nějaký plukovník protiteroristické armádní jednotky ptá: "A řekněte nám, co je to vlastně prefekt...?" Všichni v místnosti poslouchají jak napjatý skauti u táboráku ... A generál odpovídá: "Víte, mládenci, prefekt je osoba, které stát vložil do rukou moc, aby ho zastupoval v boji se zločinem..." ... Žjóóóva! (25.08.2014)

Jasné a priamočiare protimafiánske posolstvo, dôverujúce revoltujúcej mládeži, robotníkom a komunistickej strane. Snaha napraviť inštitúcie vyšetrovacieho dozoru bez zásadnejšej zmeny systému z toho trčí ako slama z topánok. Vlastne teda o istú zmenu sa film pokúša - viac právomocí prokuratúre a polícii! Nečudo štedrej podpore distribúcii filmu v krajinách sovietskeho bloku. Veď nainfikovať divákov prostredníctvom zručného politického thrilleru na potrebu posilnenia komunistickej polície to muselo byť - mňam ach-ňach! pre potentátov v šesťstotrinástkach. Film bol premietaný v ČSSR v kinách aj televíziách ako reálny obraz kapitalistického fungovania. Nie že by preháňal, len tá agitačná línia v prospech partajných komunistov (členovia parlamentu), ktorí práve v banánových socialistických krajinách patrili k vládnucej triede prispievala k deformovanému videniu súvislostí vo svete. Zatiaľčo v mafiou vykorisťovanej Sicilíi padali na základe rozhodnutia korporátnej moci hlavy neúplatných sudcov, policajtov, poslancov a vyšetrovateľov, u nás - v šťastnom svete guľášového husákizmu - patrili práve filmom protežovaní a mafiou krágľovaní komunistickí poslanci k novej vládnucej triede, ktorá mala pod palcom všetky výrobné prostriedky a z nich plynúci zisk. (25.06.2013)

Spíše než rekonstrukce událostí to působí jako oslava odkazu generála Dalla Chiesy a jeho boje s větrnými mafiánsko-byrokratickými mlýny. Působí to spíše jako vzniklé za účelem vzedmutí vášní a donucení lidu i vlády k akci a nikoli nečinnému přihlížení. Což je daň za vznik sotva pár měsíců od zobrazených událostí. Citelně tomu tedy chybí odstup i informace (zvláště v pasážích "ze stanu mafie" a z vládních kruhů) a tak je to dosti povšechné a postupem stopáže čím dál více se vezoucí na melodramatické osobní linii na úkor té syrově rekonstrukční, kterou to razí v první polovině. Ovšem není to v žádném ohledu špatné; jen bych stejnou látku i téma viděl raději zpracovanou o pár let později (a klidně i stejným týmem a režisérem) a více do hloubky. Jenže už by to bylo bez Ventury a to by zase byla věčná škoda připravit ho o tak vděčnou a charismatickou roli. (16.12.2014)

Sedmdesátá a osmdesátá léta, tak jak ve skutečnosti v Palermu probíhala. Téměř jakoby dokumentární snímek tehdejší moci mafie na Sicílii a jejich krutých praktik. Všichni ti zavraždění, o kterých se film zmiňuje nejsou jenom smyšlenky nějakého scénáristy, ale jsou to skutečná jména těch, kteří mafii nějakým způsobem ohrožovali, či mohli by vypovídat. Tento snímek se dá považovat za zfilmované obvinění italské vlády, která ve skutečnosti nechala mafii dorůst do tak obrovských rozměrů, že si s ní po létech už nevěděla rady. Ostatně, mafie prorostla i do nejvyšších politických vrstev, ovlivňovala a ovlivňuje politická rozhodnutí dodnes. Je to již čtyřicet let od doby, kterou tento snímek popisuje, mafii se však dodnes italské vládě zlikvidovat nepodařilo. Těžko někdo zruší sám sebe, není-liž pravda? Je nanejvýš nutné mít toto na paměti i v naší dnešní zkorumpované české době (a nejenom té české) a nikdy nepřipustit, aby se něco takového zrodilo kdekoliv jinde na zemi. Chtíč moci a peněz nevyhynul, je stále mezi námi. Jde jen o to, jaký mu necháme prostor. A nerad bych se dožíval v naší české zemi demonstrací proti mafii, jakých jsme svědci v Itálii do dnešních dnů. (21.03.2009)