Dotěrný chlap

Ne, není to komedie, kde lidé zakopávají o vlastní nohy a chrlí vodopády hlášek, ale smála jsem se jako už dlouho ne. Lino Ventura: sveřepý zabiják a profesionál každým coulem. Jacques Brel: ufňukaný cesťák a zoufalec každým coulem. Chvílemi vypadá tak smutně a bezbranně, že by ho člověk vzal na byt a stravu, v příští minutě se ale změní v nesnesitelného otravu, kterého by vlastní matka utopila, co pronáší zádumčivé úvahy typu „ano... ženy každou chvíli někde porodí…“. :) Ventura ho vraždí pohledem v každém druhém záběru (i přes sluneční brýle), ale kupodivu to nerealizuje ani ve chvíli, kdy Brelův život visí doslova na… šňůře od záchodu. Říká se, že „někdy odejde jeden člověk, a celý život je prázdný“, ale pokud vám do života vstoupí François Pignon, nemusíte se bát. Neodejde nikdy. :) (24.04.2013)

Už z filmů s Pierrem Richardem známe, že když se někomu Francois Pignon( případně Perrin) pověsí na paty, nedopadne to s ním dobře. Tady sice Richard nehraje, ale Pignon opět komplikuje svým stylem ala Calamity Jane život nájemnému zabijákovi, který si přišel v klidu do hotelu z okna zastřelit svou oběť. Pignon se však snaží oběsit kvůli své nevěrné ženě ve vedlejším pokoji. Nastane série katastrof, takže vše je nakonec jinak...75% (30.01.2013)

Jméno Francois Pignon je ve Francii patrně synonymem pro otravného smolaře (namátkou Uprchlíci, Otec a otec, Kondomedie, Dablér, Blbec k večeři, Osina v zadku). I v tomtopřípadě by nájemný vrah Milan přijel, picnul do černého a zase odjel. Jenže pignonovy psí oči ho donutí neustále telefonovat, prohánět se autem a přitom krotit pitomcovy sebevražedné touhy. Přiznám se, že jsem se docela bavil, ale i k tomu, že nemluvný zabiják s kamenným výrazem v tváři pobral veškeré mé sympatie a smolař by letěl z prvního okna, které bychom společně potkali. (17.09.2012)

Veľké zuby, otrasný účes, priblblý výraz. Francúzi majú patent na blbcov na večeru, raňajky aj obed daný od boha, takže si môžu dovoliť takých filmov natočiť koľko len chcú. Ventura by sa neusmial, ani keby som mu rozprával vtipy ja (:)) a práve v jeho kamennom ksichte v kontraste s tým neskutočne priblblým Brelovým tkvie kúzlo tohoto filmu. Napísať im solídny a vtipný scenár tým pádom nebola až tak ťažká úloha a podľa existujúcej hry to bola skôr hračka. Filmový čas je tu úplne mimo, od jednej do druhej sa tu stihne to, čo iní nestihnú za celý deň, ale to nie je vlastne ani chyba, skôr ďalší vtipný prvok filmu a režisér si toho musel byť vedomý. Poteší nekonvenčný záver a keď už to takto skončilo, tak nechápem, čo bránilo Milanovi Pignola od zúrivosti zavraždiť. To na margo toho, ako by som konal ja. (29.06.2013)

Typicky scénář Francise Vebera s dvojicí "pomatený zoufalec a stoicky klidný drsňák", která si časem vymění role. Ale Dotěrného chlapa vidím jako jeden z těch slabších "buddy movies", protože hlavní dvojice není zdaleka tak sehraná jako později Pierre Richard a Gérard Dépardieu. Jacques Brel v titulní roli je tak neskutečně otravný, že na místě Lina Ventury bych ho odprásknul hned. :-) Remake spolehlivého Billyho Wildera Kamaráde, kamaráde! (USA 1981) je o něco lepší. 50% (24.11.2005)