Život a smrt v Tanvaldu (S01E01)

Autorské duo se tentokráte pustilo do příliš těžkého tématu. Žádná dokumentární detektivka se nekoná, jejich pátrání zůstává na mrtvém bodě a místo toho divákům nabízí korektní vyjádření obou zúčastněných stran ve stylu cinema verité. Toto pojetí sice vede k zamyšlení nad obecnějšími otázkami, než je smrt samotná, ale diváka nikam jinam nevede. Všichni přímí účastníci incidentu dostanou zhruba stejný prostor, stejně tak dostanou prostor i jejich známí/spoluobčané, které vyváženě hází špínu na obě zúčastněné strany. Rozhodnutí soudu v celém případu taktéž nehraje nijak zásadní roli. V průběhu nám tvůrci i sami do kamer potvrdí, že to je setsakramentsky těžké téma a nám nezbývá, než souhlasně pokývat hlavou. Co ale bylo hlavní jádro problému? Xenofobní Češi? Špatně nastavený systém? Pospolitost Romů? Nedůvěra v systém? Těžko říct. Škoda, že téma ani nebylo doplněno o žádné hravé (vtipné) scénky, jak jsme byli zvyklí z dřívějších počinů této dvojice. (11.03.2013)

Konečně se pravda ukázala. Dědek se schoval o půlnoci do křoví a počkal si na mladé slušné kluky, kteří šli od babičky. Pak jednoho zatřelil, druhého zranil, oba okradl a znásilnil. A jako kamufláž sám sobě rozbil hubu a pořezal se... Jak jsem psal už u Českého snu, byl bych docela rád, kdyby si Remunda s tim druhým tyhle propagandistické blbosti točili za své a ne za moje peníze. (22.03.2013)

MY a Češi, MY a Cigáni, relační páry a z nich vyplývající pragmatické presupozice, které jsou najmarkatnější právě v zažitých stereotypech vnímání u adolescentů na plovárně. Jsou to ale rodiče a společnost, které tyto stereotypy nejen vytvářejí a formují, ale také podmiňují. Pro zájemce doporučuji kategorizační analýzu na podobné téma http://ulug.ff.cuni.cz/projekty/romove/05_PISEK.pdf (18.04.2013)

Zatiaľ najlepší kúsok dvojice Klusák a Remunda. Najviac zo všetkého to pripomína dokumentárnu poctu filmu Rašómon od Akira Kurosawu (Japonsko, 1950) o nemožnosti získať objektívnu pravdu. Subjektívne vnímanie udalostí spojené s prospechárstvom a ochrániť si vlastnú kožu totiž vedie k relativizmu a rozdrobeniu toho, čo sa stalo do série paralelných a vždy iných výpovedí. Presne tak je to aj v Tanvalde, kde sa tvorcovia snažia zistiť príčiny streľby na dvoch cigánskych bratov, z ktorých jeden zomrel. Zároveň prinášajú hádky tvorcov o prípustnosť nakrúcania maloletého pozostalého, či morálny sprdung novinárov, tvoriacich verzie, no nechodiacich na súdy. V týchto miestach je to slabšie, hoci patriace k štýlu tvorcov. Snažia sa o oživenie, zahŕňajúce rôzne aspekty skutočnosti, no niekedy práve tým zdisneylandievajú dielo (čo bolo zreteľné pri dokumentoch o supermarkete, americkom radare a trochu aj pri filme o Nošovciach). Z výpovedí miestnych cítiť nedôveru k Cigánom, miestami aj rasistický podtón (súhlas so streľbou, vytvorenie osobitných zón na kúpanie). Nedôvera je daná rôznymi faktormi, umocňuje ju frustrácia zamestnaných pri pohľade na oddychujúcich Cigánov. Ich kľud vyplýva z generačne naučenej skúsenosti vyžiť z mála a schopnosti zaobstarať si chýbajúce zdroje inak - často krádežami. Iste nešlo o objektívne dielo. Avšak všetkých dožadovačov sa objektívnosti by som sa rád opýtal na príklad objektívneho spoločensko-politického dokumentu. Napadá ma jeden: Otázky a odpovede prezidentských a iných volených kandidátov, kde má každá presne vymedzený čas. No poviem Vám, že sledovať "objektívne" publicisticko-politické dokumenty takéhoto typu, to radšej vyhodiť televíziu do koša. (05.05.2014)

ČESKÝ ŽURNÁL 1 První verzi komentáře k dokumentárnímu filmu Remundy a Klusáka jsem psal v značném pohnutí (některé účinkující pracovně znám) před deseti lety. Nyní stručněji. Investigativní složka filmu není přesvědčivá a navíc zjevně straní oběti. Lidsky Remundovi s Klusákem rozumím, ale zaujatost může být kontraproduktivní. Domnívám se, že se tvůrci měli vymezit vůči nevyřčenému cíli filmu zjistit, k čemu na Nový rok 2012 došlo. Zjevně se to nepovedlo. Filmu neprospělo ani vstupování dokumentaristů do role protagonistů, které se v případě Klusáka stalo mezitím již jistým trademarkem. Z výstupů by divák mohl získat třeba mylný dojem, že pan dokumentarista je bez ohledu na dobré záměry blbec. Sociologická složka je naproti tomu naprosto vypovídající v prostředí obou etnických skupin. Výběr výroků sice jistě prošel selekcí a i zde docházelo viditelně k manipulaci, lze ale dovozovat, že jejím účelem bylo ukolébat neznalé vypovídající v přesvědčení, že mohou hovořit otevřeně. Oslovení Romové, kteří se vyjadřují jak k případu, tak k životě v Tanvaldu nevyznívají víc mimo než zástupci majority. Jejich náhled na příčiny pohraniční dekadence byl už v roce 2012 naopak celkem přesný - zaznívají především ekonomické důvody; těm, kteří chtějí poslouchat, vyvracejí Romové řadu mýtů o výši dávek a výhodách nezaměstnanosti (která se mimochodem oproti roku 2012 podstatně snížila jistě nikoliv proto, že by se těm, kteří údajně nechtěli pracovat, chtít pracovat začalo, ale proto, že vzniklo i v tomto regionu množství nových pracovních míst). Oproti etnickým Čechům, včetně zcela čitelného 'Střelce', ale vykazují oslovení Romové daleko méně idiotské nenávisti. Scény na plese, na koupališti a jinde ušily Tanvalďákům a všem na jejich úrovni z ostudy bombera. (25.05.2023)