Near Far East
Obsahy(1)
Osobní road-movie. Autor se vydává na Ukrajinu, s níž ho pojí příbuzenské, přátelské a pracovní vztahy. Díky tomu se dostává blízko k lidem v hraniční životní situaci. Jednotlivá setkání jsou pro něj zároveň příležitostí k úvahám nad tím, jak se ho tamní události osobně dotýkají. Je Ukrajina daleko či blízko? Při svých opakovaných cestách na Ukrajinu se režisér Filip Remunda setkal s mnoha lidmi z různých vrstev tamní názorově a politicky rozdělené společnosti. Sleduje, jak vypadá všední život ve válkou sužované zemi. Zkoumá situaci na obou stranách fronty, zdánlivý klid na západě Ukrajiny a napjatou atmosféru ve východní válečné zóně. Se svým štábem se exkluzivně dostal právě za frontovou linii, na území ovládané separatisty v době, kdy se oboustranně porušovalo příměří. Naslouchá názorům lidí na obou stranách a spolu s nimi se ptá, kdy tato nesmyslná válka, v níž proti sobě nezřídka bojují příbuzní, skončí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (25)
Stačí vlézt v 6:30 ráno do metra a máte před sebou Ukrajinu jako na dlani.Tupé obličeje v teplákách adida, kožených bundách a placatých čepicích.Pod nimi klasický UA sestřih, jako kdyby ho měli zakotven v ústavě, nebo je stříhhal jeden a ten samý holič.A pokud máte tu smůlu a sejdete se s nimi v hospodě, tak se s vámi po 5 pivech začnou bavit jako s naprostým outsiderem, oni jsou prostě nejlepší, Ukrajina je nejlepší a my jsme pitomci. ()
Ta žena na náměstí občanskou válku na Ukrajině vystihla nejtrefněji když říká: "Německo, Francie, Anglie jen hrabou peníze a nemají duši. Jsou to jiní lidé, jiné vidění života a jiní lidé. Slovanská kultura je mnohem lidštější. Miluji své město , jeho obyvatele. Mohou se zdát hrubší , ale jsou dobří nebojte se. Přijeďte a budete chtít u nás žít". Stejný pocit jsme měl vždy i já když jsem byl na Ukrajině a v západních městech. Sejdou se tam také lidé po promítání filmu u kulatého stolu u vína prodiskutovat? Snad se Ukrajina moc válkou neoslabí a EU jim tam nenastěhuje půlku Afriky a Arábie s jejich islámem. Můj názor je, že si Putin dělá nárazník proti Německu, které chtělo po válce genocidou a hladověním vyhubit všechny Rusy. ()
V tomto filmu jsem cítil, že bylo řečeno, co řečeno býti mělo. Jako jedno z mála dokumentarizujících děl, které nezkresluje skutečnosti. Což se v pořadech nejmocnější veřejnoprávní televize moc nenosí. Protože neprezentuje věci, tak jak skutečně jsou, ale zcela jednoznačně a rafinovaně přizpůsobuje své zpravodajské relace a pořady vlastnímu přání. ()
Divím se, že tento film vysílala čt, byly tam totiž informace, které se Čt snaží tajit - Západo-ukrajinský fašistický oddíl Azov, napodobující SS. Remunda emočně nepodbízivě ukazuje válku a život v ní, snaží se být politicky neutrální. Lidé ze Západní Ukrajiny jsou majdanisté, což je pro mě děsivé (když si uvědomíme, že Majdan nebyl vyšetřen /proč asi?/, byly vypalovány politické sekretariáty, majdanským převratem byl svržen demokraticky zvolený prezident, na Západní Ukrajině jsou zakázány některé politické strany-holt majdanské demokracie pod fašistou Porošenkem a Jaceňukem ). Ale Remunda chtěl říct něco zásadnějšího, že by se obě strany měly dohodnout a neválčit. Jenže problém je, že východní Ukrajiny vždy tíhla k Rusku a západní Ukrajina k západu, jsem vděčný Remundovi, že to v tomto filmu dostatečně vyjádřil. Čt totiž na rozdíl mezi západní a východní Ukrajinou dala embargo( přitom to při při tzv. oranžové "revoluci" často zdůrazňovala, ale nyní se to nehodí do momentálního černobílého ryze tv vidění ) Další cenná stránka tohoto dokumentu, o které se na čt tak málo mluví, nejde o válku se separatisty, ale o občanskou válku. ()
Galerie (7)
Photo © MFDF Ji.hlava 2015
Související novinky
Věčná Ji.hlava objevuje norskou krajinu i Sýrii
19. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů do Jihlavy přivede bývalou členku Pussy Riot, legendu arménské kinematografie Artavazda Pelešjana, Tarrova kameramana Freda Kelemena i ruského… (více)
Reklama