Český žurnál - Série 3 (2015) (série)
Five Births
Režie:
Erika HníkováScénář:
Erika HníkováKamera:
Lukáš HyksaHrají:
Bohuslav SvobodaObsahy(1)
Dokument o opuštěnosti, separaci a neosobním přístupu v praktikách jedné české porodnice. Cyklus Český žurnál přináší autorskou reflexi důležitých problémů z různých oblastí společenského a politického života. Dokumentární film Pět zrození vznikal během dvanácti dnů v porodnici vinohradské nemocnice v Praze, kdy se štábu podařilo zachytit průběh pěti porodů.
Mezitím, co zoufalí a neinformovaní muži čekají na nemocničních chodbách, rodícím ženám jsou podávány chemické látky na urychlení porodů, aniž by jim lékaři vysvětlili, o jaké látky se jedná. Po urychlených porodech dochází běžně k separaci novorozeňat od matek, prý aby si rodičky odpočinuly. Lékaři tak ignorují doporučení Světové zdravotnické organizace, která jasně říká, že oddělení matky a dítěte v první hodině po porodu je pro budoucí imunitu novorozence škodlivé. V dokumentu tak opakovaně zůstávají opuštění všichni aktéři porodu, rodiče i právě narozené dítě, a vzájemně tak nemají šanci se v klíčové poporodní fázi sblížit. Film v pěti kapitolách pozvolna odkrývá necitlivé zákulisí porodní mašinérie v České republice, kde se zdá, že na prvním místě je správně vyplněný papír a rutinní přístup zdravotnického personálu.
Film režisérky Hníkové tak zásadním způsobem přispívá do bouřlivé diskuse kolem podoby a formy českého porodnictví.
(Česká televize)
Recenze (46)
Evokovalo mi to něco jako "Manželské etudy - porod." Ale divák se holt musí na některou stranu přiklonit sám, připadalo mi, jako kdyby dokument zobrazoval jen dvě vyhraněné strany - zdravotníky, kteří se s matkami a otci nemazlí a v osobě režisérky tuším ženu, která je samozřejmě při rodičích. Ale i úplná alternativa je k ničemu. Měly by ženy rodit v pralese, jen proto, aby šly věci "přirozeně?" Až na pár vyhrocených situací mi dokument moc nedal, šel zpracovat víc kontaktně. ()
Zdravotníctvo je dnes v područí farmaceutických a poistných korporácií. Prečo by malo byť pôrodníctvo výnimkou? Aký len liek sa dá použiť, nech sa použije v súvislosti s privedením potomka na svet. Ale ako hovorí jedna sestra v dokumente - aj v tomto systéme sa dá vybudovať v pôrodnici príjemnejší prístup, než ten čo vidieť. A vidieť sestry - úradníčky, uponáhľaných doktorov a bezradných oteckov na studenej chodbe. Áno vidieť aj bábätká, bezprostredne odnášané kamsi do útrob nemocnice. Veď aj im treba podať prvé injekcie, lieky, mastičky, serepetičky, výživy (čiže zdravotne bezchybné farmaceutické tovary). Systém sa tak ľahko zmeniť nedá, to ostatné záleží na tom, či si v postavení robotov zvykáme bez problémov, alebo predsa len by bolo vhodnejšie použiť o niečo menej studený servis pri narodení potomka. Odporcovia zmien si povedia: ale veď narodenie potomka zahreje vždy, tak aké zmeny. Odporcovia systému zase často utiekajú k extrémom typu pôrod doma, žiadne očkovanie. Pritom by stačila prostá účasť sestier a doktorov, častejšie pohladenie a nie vyvolávanie čísiel novo vyrobených strojov. ()
Další z několika málo sond do českého porodnictví současné začátku 21. století. Někdy mám pocit, že se zas tolik za posledních dvě stě let nezměnilo, bohužel. Ano, vybavení máme špičkové, lékaři i sestry jsou na vysoké odborné úrovni, ale z porodnictví se stal stroj na děti. Postrádám tu jistou (alespoň minimální) míru osobního přístupu a empatie. Což dokazuje již zmíněný postoj MUDr. Svobody (Hlavně musíme mít trpělivost x Teď to trochu urychlíme). Pokud jde o medikamenty, lékařský personál by měl samozřejmě pacientku seznámit s účinky - včetně těch nežádoucích - medikamentu, který chtějí pacientce podat. Na druhou stranu si nejsem jista, do jaké míry je to v danou chvíli pro pacientku relevantní a do jaké míry to potřebuje vědět. Zpátky k Pěti zrozením. Dokument je to určitě zajímavý, poměrně jasně vystihl, co chtěl svým divákům říct a vzhledem k tomu, že Erika Hníková se v tématu českého porodnictví pohybuje už déle (je autorkou konceptu české dokusoup Čtyři v tom), jsem zvědavá, s čím dalším přijde. ()
Naprosto tendenční dokument o ,,stavu českého porodnictví", v němž se paušalizací z pěti případů v jedné nemocnici autorka snaží nastiňovat nějaké objektivní závěry. Na druhou stranu faktem zůstává, že našemu zdravotnictví ,,ujel vlak" a i když je nástrojové vybavení a kvalifikace lékařského personálu zhruba na stejné úrovni jako v západní Evropě, mnohé zažité neduhy z dřevních dob socialistického zdravotnictví přežily do dnešních dnů - pacient není klient a jako ke klientovi/zákazníkovi k němu není přistupováno, nikdo se neobtěžuje někomu něco vysvětlit/vysvětlovat, chybí empatie, nemocnice stále obchází byrokratický moloch, lékaři jsou privilegovaná elita, jejichž podstav tento stav ještě zvýrazňuje, a v neposlední řadě osobní zkušenost - nemocniční strava nereflektuje principy zdravého/racionálního stravování atd.atd. Suma sumárum - dokumentaristka Erika Hníková se dopouští řady profesních lapsů, i přesto je ale dobře, že se toto téma otevírá k veřejné debatě... ()
O komentář ke stavu českého porodnictví nejde, to by to přeci jen muselo být pojato poněkud obšírněji a navštívit více zařízení (v Praze se vyloženě nabízí kolečko plné protikladů Apolinář-Podolí-Motol-Thomayerka-Vinohrady), protože takto to maximálně tak vypovídá o Vinohradské jako takové skrze pět porodů (z desítek a desítek co jich týdně mají), ať již jakž takž lichotivě, vyloženě nelichotivě a místy poněkud tendenčně. Každopádně tamní rutinní nezúčastněný přístup "chladné továrny na porody" (z obou stran; první otec při ukázání syna po narození si ho nejprve vyfotí zblízka s bleskem a až pak se na něj pořádně podívá a vezme ho; z toho mrazí úplně stejně jako z chladu nemocničního personálu) nerazí všude a nastávající rodiče mají na výběr (minimálně v Praze). Jako dokument to má otřesnou formální stránkou s podivně rozháranou autorčinou potřebou nezúčastněně sledovat dění, zároveň však jednou za čas do něj aktivně zaujatě zasáhnout. Měla se buďto uchýlit k jednomu (nechat diváka udělat si vlastní názor) či druhému (nabídnout úhel pohledu a názory ze své pozice, ale pak to jasně uvést) přístupu, protože se ze své podstaty vzájemně vylučují. Promarněná příležitost, jelikož zdařilý dokument o tomtéž by tu „společensky“ své místo nesporně měl. Ovšem je třeba uznat, že když nic jiného, tak se Hníkové podařilo vyvolat diskuzi; což není málo. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama