Auta

Co je ten rozdíl, který dělá Pixarácké animáky o třídu lepší než všechny konkurenční? Proč je Hledá se Nemo tak populární, zatímco Příběh žraloka zapadl ve filmových dějinách? A proč Auta strčí třeba takové Roboty do kapsy? Je snad Pixarácký humor jiný? Možná. Rozhodně z něj ale sálá jakási něžná rodinná atmosféra, kterou třeba z Příběhu žraloka nikdy ucítit nedokážete. Je to snad úrovní jejich příběhu? To asi ne. O jeho originalitě tady padlo už spousta slov. Ale i tak má přece něco do sebe. Úroveň animace? Klasika. Tohohle trendu se Pixar drží už dlouho. Tak co tedy? Jednoznačnou odpověď neznám. Ale pokud chcete vidět kvalitní animák, Auta rozhodně nebudou jen zabitím času. (09.08.2006)

K tomuto animáku som sa dostal len neskôr, a vôbec som nevedel, čo od neho mám čakať. Braček sa naň bol podívať v kine aj s rodičmi, a hovorili, že sa im to páčilo. Neskôr som si to pustil aj ja, a musím povedať, že môj názor je úplne rovnaký. Pobavilo, nenudilo. Samotný nápad bol veľmi originálny a spracovanie tiež príjemne prekvapilo. Nič viac som nepotreboval. Bolo tam aj Ferrari s Schumim :) (19.01.2008)

Tak od tohoto animaku jsem nedokazal ani na vterinu spustit oci, coz se mi nestalo ani u prvotridnich Uzasnaku. Od zacatku do konce nadupane, tedy aspon pro lidi, co maji jeste trochu toho detskeho blaznovstvi a fantazie v tele a vyznaji se minimalne v americkych realiich - to ovsem neznamena, ze si tento film nevychutnaji ani ostatni ci deti... Luigi s Guidem rock! (11.02.2008)

Sorry, Lassetere... už o tobě nikdy nebudu pochybovat. ;) Cars jsou klasickou mentorskou disneyovkou, ale nachytalo se na ně tolik gagů, že si po zhlédnutí budete připadat neuvěřitelně vyčerpaní. Ono lomcovat skoro dvě hodiny bránicí dá pořádně zabrat. Obrovské tempo, odzbrojující vizuální stránka a zábava od předfilmu až do posledního záznamu v zavěrečných titulkách. Pixar zase válcuje... (12.06.2006)

Zase jednou Pixarovka, při jejímž sledování nebylo poznat, jestli jsem dítětem já nebo moje sestra. Takhle jednosměrnou cestu do světa jsem viděl naposledy v Příšerkách, ale zatímco tehdy se sázelo na roztomilost a fantazii, tady jsem se nechal ochotně vtáhnout morálními poselstvími, sympatickými autoobčany, dechberoucí závodní atmosférou a (je zvláštní to říct) upřímnou a dostatečně odlehčenou romantikou. A nakonec i dojetím doprovázeným překvapivým slzavým vodopádem. Lasseter jede.. (26.01.2007)