Definice lásky

Nemůžu dát odpad, neboť jsem se nedokázala odtrhnout od obrazovky. Většina postav je plochých a mně se málem zavařil mozek, když jsem se snažila vymyslet pohnutky, které by vedly k jejich chování. Báru Polákovou mám celkem ráda, ale zde se herecky moc nepředvedla. Sakra a koho zajímá koupání s obouma rukama v sádře, mě zajímají jiný věci - záchodový věci, to bych hnedka šla s hodnocením o hvězdu výš! (10.02.2014)

Celkem zajímavý snímek. M. Viewegh není můj oblíbený autor a ani nikdy nebude. A tento film? Celkem zajímavý, ale pro mě dost hloupý a hrající si na něco, co rozhodně není. Dobří herci, to rozhodně ano, ale co ten příběh? Co se nám Viewegh snaží říct? Že láska je jen lež? Že pravá láska vlastně neexistuje? Že žena Tě stejně podvede s jiným, že ač si tě chce vzít, stejně si hned zařádí s holkou co vůbec nezná jen proto, že je jí smutno po psovi? Takto to v životě chodí? Smutné, a proto pro mě film naprosto na nic.... Radost akorát tak udělala P. Vitázková, kterou hodně můžu. Jinak bída.... Poláková - dobrý výkon - debilní role.... s takovou mrchou vyrazit dveře... a o tom to bylo.... dobře natočený film, ale ubohý scénář.... (16.03.2014)

Označení Definice lásky jako dekorativního filmu je přesné: je to cosi jako nábytek značky IKEA, neurazí, nenadchne. Scénář spletený z různorodých bakalářských povídek s nedotaženou pointou, neživotné postavy s pseudopsychologií - a přece je tu něco, co mne přinutilo tuhle Vieweghovu splácaninu vidět dvakrát: vynikající, k filmu se až nehodící herecké výkony Pavly Ptáčkové (její mimická hra v koupelnové scéně by si zasloužila cenu sama o sobě), Báry Polákové a Norberta Lichého. (09.02.2014)

Tuším, že se jedná o první televizní počin "nejčtenějšího současného českého spisovatele". Tak si ještě před zhlédnutím dovolím citaci z článku "Dvě literární postavy a Michael Viewegh" od Jiřího Kratochvila - Respekt (27/1996): - reakce na knihu Účastníci zájezdu, dialog figur jménem Petrescu a Max - skrze první promlouval Kratochvil, skrze tu druhou se vciťoval do Viewegha. "A tak, Maxi, veden svými radary, cílevědomě pádlujete do věku videokultury, a mám vás snad přesvědčovat, že tam pádlujete hluboko pod laťkou svého talentu? (...) Vaše jedinečná schopnost lovit skutečnost do sítě jazyka se už začíná v Účastnících měnit na pečlivé animování a kolorování. A za chvíli už ztratíte zájem vegetovat ve stále se zužujícím prostoru literatury a ze spisovatele se stanete scénáristou a hvězdou videokultury. A nebo se mýlím?" ----------------------------------------------- Překvapivě vypointované. I když jsou příběhy zdánlivě banální, tak důrazem na lyričtější pasáže si udržují svou (možná až tajemnou) atmosféru. Navíc mě bavili herci. Závěrečná scéna s modelkou Monikou Bagárovou a Michaelem Vieweghem nepůsobila jako reklama, ale celkem přirozeně zapadla do příběhu. Příběh o Jakubovi publikován jako povídka Záhada v povídkovém souboru Schůzky s tajemstvím. (03.01.2013)

Ach jo, " Láska nebeská " po Česku. Tento film je jasným důkazem, že naši tu romantiku prostě točit fakt neumí. Michal Viewegh sice patří mezi naše Nej spisovatele, ale bohužel né všechno co napíše je prostě dobrý. Co se týče režie, kamery a herců, tak není moc co napsat. Ono jde spíš o to, že nebylo díky podprůměrnému scénáři moc co točit a hrát. (06.01.2013)