Vinnetou

Karel May se díky Vinnetouovi stal věčným spisovatem (alespoň v Německu a u nás), přestože jeho všechny slavné romány včetně Vinnetoua jsou psány takřka jako podle kopíráku. Vlastně jde vždy o jedno: Old Shatterhand (ve skutečnosti ne příliš skromná pseudo-autobiografie samotného Karla Maye) se seznamuje s nějakým slavným bílým zálesákem (Sam Hawkins, Old Death, Old Firehand, Sans-Ear, Old Surehand, apod.) a řeší problémy s vůči Apačům nepřátelským kmenem (Kiowové, Komanči, Siouxové) samozřejmě za pomoci svého rudého bratra. Toto pochopitelně do filmové verze příliš převést nešlo, a tak bylo zvoleno jiné paradigma, a to zlá banda bělochů, většinou pod vedením ďábelsky vyhlížejícího černovlasého Maria Adorfa (mimochodem v osobním životě velký přítel Piera Briceho), která je postupně "masakrována" Old Shatterhandem, hodnými indiány či vojáky. A jak se ukázalo funguje to na jedničku! (13.01.2005)

Dva bratři, co mohli být i švagři. Je to naivní a s realitou to nemá nic moc společného, což je ovšem výtka, která v umělecké branži nemá co dělat. Salonní spisovatel May by tím odpálil všechny podobné šťouraly :-) Ale což, pořád lepší naivní hrdinové plní cti, než komplikovanější hrdinové, co dobro a zlo stírají do jedné kaše. "Jsem já to nezdvořák, chtějí mě skalpovat a já jim nemám co nabídnout." (24.10.2022)

Seznámení Oldy a Vincka. Naivní, ale rozkošné. Jak to líbezně, poeticky a dobrodružně napsal pro děti Karel May, obdobným způsobem to zfilmoval Harald Reinl. Klasika, která dodnes funguje především díky našim vzpomínkám. Ale musím uznat, že dívat se potřicáté na tuto "naši" legendu je prospěšnější, než odpočívat u extrabrakových hoven amerických akčních hovadin céčkové produkce, nebo mexických telenovel a českých Rodinných pout. Howgh! (28.12.2004)

Jako děcko jsem to žral i s navijákem, byť jsem spíš než indiánky prožíval příběhy z moře (např. ČERNÉHO KORZÁRA) a dodnes jsem nepřečetl jedinou mayovku. S odstupem času to pořád funguje jako v nejlepším slova smyslu naivní romantické dobrodružství se sympatickými hrdiny, dobrým záporákem, dostatkem zapamatovatelné akce (indiáni vs kolona, lokomotiva vs saloon, souboj na kanoích) i pěknou výpravou a hudbou. S tou záchranou ženy z okupovaného saloonu tím, že saloon nepodpálil, ale srovnal se zemí lokomotivou, se ale Old Shatterhand posral, ne? Zaujala mě ale následná scéna masakru mezi hodnými bělochy a rovněž hodnými Apači, které na sebe navzájem úspěšně poštval Senter. Tam dostali ti hodní na obou stranách těžce na prdel, až to bylo nepříjemné sledovat. Taky je milé, že jedno z nejslavnějších filmových přátelství začne tím, že Vinnetou bodne Old Shatterhanda nožem do krku. (01.03.2017)

Jedno z posledních vzepětí rudých domorodců proti bílým utiskovatelům a dobyvatelům má hlavní linii motající se okolo stavby železnice přes území Apačů. Ti dosud vlastní to, čeho si běloši nejvíc cenili: půdu a zlato. Indiánská loviště trpí dráhou pro „železného oře“, protože jistý Santer chce zkrátit cestu a shrábnout peníze, které společnost Great Western do železnice vložila. Německý inženýr a jeho smysl pro spravedlnost má na stavbu dohlédnout. My zase nedokážeme přehlédnout naivitu v pěstních soubojích, spoustu chyb, dětinskost vedlejších postav (Sam Hawkens, Tuff-Tuff), závěrečné patetické loučení s Nšo-či a mnoho dalšího. Jenže nostalgie dělá divy. Naopak potěší útok Keiowovů na vozy, útok na Roswell nebo Santerova smrt. (28.01.2017)