Síla života

Zvláštní, existencionální western s minimem výstřelů. Velmi pomalé, ale nikoliv nudné. Zajímavé zastávky. Drsná, až děsivá atmosféra. Nečekané zvraty. Skvělí Jones a Swank. Konec to celé dost pokazil, bylo to jakési celé nepřiléhavé, „změna“ charakteru hlavního hrdiny nebyla dostatečně objasněna. 4* (01.10.2020)

Hilárie Labuťk trpí na Západě nepřekonatelným svrběním a zoufale shání drbátko. Je sice hnusná, ale zato piča, a tak jí pohrdne i ten nejsmradlavější kovboj. Zoufalá farmářka se tedy rozhodne tu touhu trochu vyjezdit, a proto se uvolí pohnat tři šílené krávy z náručí manželů do baptistického blázince tety Strýpové. Na cestu si sbalí kromě urputného odhodlání, pramenícího z té sexuální frustrace, i nějakého senilního dědka, aby měl kdo ty krávy krotit. Výlet je to dlouhý, Nebraska nehostinná, a tak naše hrdiny potká neuvěřitelné množství ukrutně strhujících patálií, jako například zima, horko, optimální teplota, prach, vítr, sníh a skoro jasno. A jednou dokonce, a teď se podržte, kolem nich normálně i rychle projedou Indiáni!!!! Ty z vás, kterým jde z takových bestiálně akčních dobrodružství mráz po zádech, a utrpěli by předčasným prozrazováním ještě větší psychickou újmu, upozorňuji, že následující text obsahuje bojler! Jízda nejízda, asi tak ve třech čtvrtinách Hilárie opět začne hárat, zoufale nastaví i dědkovi a traumatizována tímto romantickým zážitkem si hodí mašli, pročež ji má do krajnosti otrávený přihlížející sto chutí následovat. Tomáši Li Jonáši na stará kolena už dočista jeblo a začal patlat existenciální westerny se spoustou mrtvých. Diváků! Co u toho tutově pojdou nudou. (23.10.2014)

„Dobrý sýr, Bobe. Tak proč se nevezmeme?“ Dosti utahaná (až nudná) westernová road movie. Ale není to jen o tempu a délce filmu. Postavy nejsou zrovna dvakrát nejsympatičtější, od některých v něco doufáte a nedočkáte se, u jiných naopak. Hlavní ženská hrdinka byla se zneuctěným hrobem strašně otravná, svým bulením zas hysterická a ten její čin po „večeru touhy“ (taktéž dost zoufalá pasáž) poněkud mimo (a že by mě Hilary v této roli zrovna nadchla, se opravdu říct nedá). Nicméně potom se film začal utápět v čemsi, co snad ani nebylo příběhem a hodně křečovitě a z posledních sil se nakonec doplazil až do finále, o kterém jsem moc nevěděl, co si myslet (a „proměna“ hlavního mužského hrdiny a vůbec jeho chování byly také dosti pochybné). Nevím, jaké byly Jonesovy předchozí snímky, mám na mysli ty, které režíroval či si k nim i sám napsal scénář, tento však silně nedokázal ukočírovat. A užití dánštiny moc nechápu (Sonja by jistě angličtinu zvládla), že by nový westernový trend? (žánrový The Salvation měl dokonce i téměř totožné datum a místo premiéry). Dávám 2*, slabota. (02.02.2015)

║Rozpočet $16miliónov║Tržby USA $2,429,989║Tržby Celosvetovo $3,800,000▐ Ďalší čudesní western s ponurou atmosférou. Herecky je to doslova nabité lákavým obsadením, lenže dejovo to je nehybné povrchné, samozrejme herci hrajú to čo sa týka ich úloh ale pre diváka úplne nepútavá téma, kde sa moc toho neudeje a celkovo to vyznie skôr do prázdna, chladne bez prínosu, šoku, či zhnusenia, proste čohokoľvek čo mohla táto snímka vyvolať. /40%/ (27.06.2017)

Nechci říct, že až Tommy Lee Jones zemře, zemře s ním i „mrtvý“ žánr western, ale rozhodně přijdeme o zajímavý úhel pohledu na něj. Ne že by snad byl The Homesman výplodem jeho fantazie, vždyť vychází ze stejnojmenné knihy Glendona Swarthouta, ale Jones jako by se stavěl do pozice jakéhosi vyděděnce, který se snaží přistupovat k žánru jinak, než je obvyklé. Už samotné prostředí Nebrasky potažmo Iowy, kam je příběh zasazen, není pro filmový western úplně obvyklé. To samé platí pro ženu v podání Hilary Swank, která tu zastává funkci hlavní postavy, kdežto jindy bývají zástupkyně něžného pohlaví přinejlepším barovou tanečnicí či prostitutkou, tedy pokud se jim do „chlapáckého“ žánru vůbec podaří probojovat. Tady je naopak ženská hrdinka sebevědomá, víceméně plně soběstačná a nezkreslená optikou stereotypního vyobrazení divokého západu - prostě běžná ženská, jakou dneska potkáte na ulici, a neexistuje důvod se domnívat, že tehdy tomu bylo jinak. Oproti předchozímu tvrzení mi ale The Homesman něčím připomínal (snad atmosférou případně samotnou cestou, na kterou se postavy vydávají a která je čas od času protkána sněhem a někdy zase utrpením, ovšem určitě ne přístupem k postavám) silně zidealizovanou povídku The Outcasts of Poker Flat od Breta Harta, a bůhvíproč i práci Jacka Londona (asi kvůli místy dobrodružnému elementu nebo nevím, proč můj mozek dělá takové nepochopitelné asociace, když tohle je v podstatě takové road movie ve westernových kulisách). 75% (28.09.2014)