Kosti a skalp

Neskorší Brawl in Cell Block 99 je z môjho uhľa pohľadu o dosť kvalitnejšia jazda, ale ani Bone Tomahawk nie je žiadna zabudnutiahodná westernovka. Síce tento žáner príliš neobľubujem, v kombinácii s občasným hororovým napätím ma vedel zaujať. Nepravdepodobný vývoj deja ma síce prinútil niekoľkokrát krútiť hlavou, ale aj tak som si Bone Tomahawk užil. V prípade realistickejšieho poňatia a väčšieho zastúpenia hororového žánru by som ale zrejme chrochtal blahom. (24.11.2018)

Neskutečně intenzivní zážitek i napodruhé, atmosféra odlehlého místa mimo civilizaci a jeho strašlivého tajemství na vás dolehne hned v úvodní sekvenci, přičemž s každou přibývající minutou houstne a nabývá i hutných významů. Jsme v tom s postavami, na něž bychom nejradši zařvali, ať do těch skalisek nelezou v tak malém počtu a povolají kavalerii. Když scénu pročísne charakteristické hrdelní dorozumívání divochů, ježí se chlupy i na pleši, a nárazové šoky při nepředvídatelných a nekompromisně provedených útocích nemohou být díky subjektivitě a timingu intenzivnější. Takhle si představuji špičkově efektivní horor, který nepotřebuje komplikovaný děj a šokující odhalení. Stačí „pouze“ opečované postavy (obsazené božími herci v čele s Russellem a Jenkinsem), komunikatovnost, která vždy vyzradí jen tolik, aby navýšila napětí a současně nemátla, a také podnětná kulisa obracející se k exploatačním tradicím i k historickým (tedy pro Američany symptomatickým) významům. Totální splynutí prostoru civilizace a barbarského divošství doluje hororové zlato z pohledu žánru a také podnětnou sebereflexi z perspektivy bílého rasistického muže, jehož zde skvěle zastupuje morálně ambivalentní Matthew Fox. Plus až nezištné zapuštění hlubokých emocí, které jsou v Zahlerově podání jaksi stylizované a ikonické („pozdravuj manželku a já budu pozdravovat tu tvojí“), ale zároveň fakt přirozené a hmatatelné. Láska a ochota obětovat se za druhé je tím, co nás zásadně povyšuje nad barbarství, přičemž v tomto brutálním nepředvídatelném provedení to nevyznívá ani sentimentálně, ani vyloženě zcestně. Stejně jako následující Blok 99 totální autorský poklad. 95 % (01.03.2022)

Mix pravé westernovské atmosféry (zvuky prérie, městečko, interiéry) s nekompromisní řezničinou, kterou uvídíte v mainstreamu takhle explicitně cca jednou za 5 let (naposledy podobně pouštně vyprahlé Hills Have Eyes 2), protože jde daleko za hranice normálu. Zahler obecně vzato klade důraz na postavy, jejich symbiózu s divokou přírodou a interakci mezi sebou. Scénář naprosto nepředvídatelný až do doby těšně před finále, kdy se z toho vyklubou jatka. První polovinu prostříhat/zrychlit, druhou natáhnout a asi by to bavilo o něco víc. (24.04.2016)

Bone Tomahawk je bezpochyby jedním z těch hororů, které si již podruhé nepustíte a to především kvůli zcela přestřelené stopáži. Než se totiž chromý Arthur O'Dwyer se svou skupinou doplahočí na území divokých Troglodytů, tak hrozí, že divák během jejich nepříliš záživného putování tvrdě usne. Režisér Zahler absolutně neumí pracovat s atmosférou. Neví nic o jejím budování, nezná zřejmě ani efekt adekvátního hudebního dokreslení dané situace. Nelze se tedy divit, že jeho 133-minutový snímek obsahuje četná hluchá místa. Velká škoda, jelikož od setkání s Troglodyty nese Bone Tomahawk znaky opravdu kvalitního hororu, kterému nechybí naprosto nic. Troglodyté působí skutečně děsivě ve všech myslitelných aspektech - počínaje způsobem jejich komunikace, přes jejich vzezření až po jejich stolovací návyky. Jenže Bone Tomahawk je nutno hodnotit jako celek a jakožto hororový expert tak musím konstatovat, že průměrné hodnocení je maximem, kterého může tento westernový horor dosáhnout. Určitě bych však Zahlera úplně nezatracoval, když zapracuje na svých nedostatcích, tak tam vidím dokonce slušný potenciál pro další tvorbu. (22.05.2016)

Třetina úvod, třetina cesta, třetina brutální zúčtování s lidožrouty v závěru. Chvíli si počkáte a celý to nikam nespěchá, přes což se spousta lidí nepřenese, ale mně to nevadilo vůbec, protože tu máme hereckou sestavu jak z pohádky (Russell? Arquette? Sid Haig??), vtípky a dějově jasný směr. Zkrátka zjevení, co si rád ještě někdy zopáknu. “You say goodbye to my wife and I'll say hello to yours.” (23.10.2015)