Noční jízda

Jakobyste v reálném čase skrytými kamerami nasnímali autojízdu muže, řešícího telefonátama prekérní životní situtaci, která mu může během jediné noci obrátit úspěšný profesní i osobní život vzhůru nohama. Situaci, která ho zkouší jako koně v charakterní rovině, zformované jeho nelehkým dětstvím a zároveň v profesní rovině, v udržení si ctižádosti v odpovědnosti za úspěšnou realizaci významné společenské věci. A jakoby to byl charismatický muž, kterého emocím a dilematům rozumíte a soucítíte s ním. Pak to už jen stačí sestříhat do plynulých 85 minut a máte vtahující biják v podobě povahové studie skvělé zahrané filmové postavy. Ne každý jí bude rozumět, ne každý by se zachoval jako ona, proto je snímek zároveň zajímavým testem divákova žebříčku hodnot. Život umí být pes, ale na výborný film stačí pár šušňů. Když se umí. (25.04.2020)

Tom Hardy je kvalitní herec, to je známo, ale tady ho vychválit nemohu. 85 minut mluvit a řídit auto by dokázal asi kde kdo, takže nač chválit. Nějak mi uniká smysl vysokého hodnocení, protože já se nebavil snad ani minutu. Jednu hvězdu dám, protože přeci jenom jsem se asi u dvou rozhovorů pousmál, to je bohužel vše. Na závěr bych poprosil nějakého administrátora, aby vymazal z žánru thriller, očekávání je potom úplně jiné a to je možná jeden velký kámen úrazu .. 1/10 = 18% (23.09.2014)

Film o týpkovi, kterého bych nechtěla mít za manžela, rozhodně bych s ním nechtěla čekat dítě, nechtěla bych být jeho podřízenou ani nadřízenou a zcela určitě bych nechtěla vedle něj sedět v autě jako spolujezdec. Nápad natočit film jako rozhovory vedené během jízdy v autě je dobrý, i když možnosti kamery nejsou veliké. Základem úspěchu je scénář a výkon hlavního (a vlastně jediného) protagonisty. Nemohu říct, že by bylo oboje špatné, jen mě Noční jízda prostě nezaujala. (05.11.2016)

Jít na tento film do kina a nic o něm předem nevědět, je docela zajímavý zážitek - osobně si vybavuji ten moment, kdy mi konečně došlo, že se celý film bude vážně odehrávat JEN v autě, který se dostavil až po dlouhých minutách čekání, zda se děj přenese někam jinam. A ani dál se člověk nezbaví dalšího čekání - já jsem třeba pořád čekal, jestli se Locke nakonec vybourá (to mě asi vyváděl z míry ten volant na pravé straně), a někdo za mnou pro změnu špitnul ke svému sousedovi: "Kdy už tam konečně dojede?" :) No, možná někdy není ani tak důležitý cíl cesty, jako sama skutečnost, že jsme se na ni vydali - hlavnímu hrdinovi této hodně netradiční road movie změní jeho cesta zásadně život, a osobně bych byl velmi opatrný v hodnocení toho, zda je to změna k horšímu či lepšímu. Příjemná je vynalézavost kamaramana, který se stále snaží snímat Toma Hardyho z jiných úhlů, netřeba se tedy bát, že by ho celou dobu točili na jednu statickou kameru - na to by se vážně nedalo koukat (i tak je tento minimalistický filmový koncept pro řadu lidi těžko stravitelný a nemálo lidí to vzdalo a odešli z kina předčasně). Filmů, které se celé odehrávají na takto malém prostoru, jsem již viděl několik (TELEFONNÍ BUDKA; POHŘBEN ZAŽIVA; MADRID, 1987), a osobně nemám pocit, že by to byl úplně můj cup of tea - dostávám z těch filmů náběhy ke klaustrofobii, není mi příjemné je sledovat a považuji je za slepou uličku kinematografie, ačkoli jim současně nedokážu upřít jejich filmové kvality. Pro fanoušky Toma Hardyho je to učitě dobrá volba a snímek by se mohl líbit i lidem, kteří rádi u filmů přemýšlí a nevadí jim konfrontace s filmy, které se vymykají běžné mainstreamové produkci. Za mě 4 hvězdy, je to dobrý film, který si je zaslouží. (29.04.2015)

Tak se na to podívejme. Nejdřív je důležité prozradit, že se můj kinematografický život skládá z rozličných časových segmentů, které jsou neovlivnitelně různě dlouhé. V tom prvním si můžu pustit zároveň všechny Troškovy blitky, kompletní Veselojc tvorbu, celovečerní Making of z Bieberových videoklipů, zkrátka všechny možné i nemožné sračky a budu se u toho hihňat, až se budu za nepřirozeně velký břich popadat. V tom druhém zase můžu nasbírat největší místní perly hrdě se blyštící v krvavě rudých hvězdách tuzemských kritiků a neocením tam ani čerstvě vyholenou piču šťavnaté osmnáctky. Určitě to záleží na momentálním rozpoložení mé sněhobílé křehké duše a taky na množství vyšňupaného kokainu. Tenhle film bohužel schytal moji druhou vlnu. Ale bylo to jen o pubický chlup puberťáka objevujícího kouzla žiletek, neboť ještě před pár dny jsem dokázal velkoryse ocenit krátkometrážní psychologické drama z lékařského prostředí, které se neslo na podobném principu, jako tento snímek. Dva lidé v jedné místnosti, vedoucí hektický, nesrozumitelný dialog. Nic víc. Jmenovalo se to "Borec mrdá sestřičku na nemocničním lůžku", mělo to napínavý rozjezd, gradující děj, hezky vystříkanou pointu, prostě krása. Chlápek měl tak velkého čuráka, že jí musel při agilním deep throatu žaludem vyoperovat apendix. Zkrátka kvalitka jaksepatří. Jenže včera jsem si pustil tohle, one man show s chlápkem v autě, co má péro jak vidle - strčí ho do každýho hnoje - a pak řeší problémy z dělohy ven se deroucího nemanželskýho spratka. A to je v podstatě celý. Občas si tam labilně popovídá se zpětným zrcátkem a telefonní operátor si mne ruce, neboť za hodinu a půl stihne provolat rozpočet malé rozvojové země. Určitě jsem to zase nepochopil, páč jsem postižený blbý kokot a místní znalci mě budou chtít vidět brutálně umláceného gumovým penisem, nebo nedejbože na odvykačce, ale bohužel nemohu jinak. Kdybych to býval tušil, tak svůj včerejší večer zavraždím daleko zábavnější činností, což by v tomto případě bylo naprosto cokoliv, od třídění zrn kokainu od pervitinu, přes moderování desetikilometrového závodů dvou fyzicky indisponovaných hlemýžďů, až po počítání pixelů na plakátu Justina Biebera v životní velikosti, který mi visí v pokojíčku (viz deníček). Achjo, snad někdy příště. (09.08.2014)