Bennyho video

Sociopatovo video. A jeho táta také. Netečné oko kamery, existuje jen fascinace pozorováním a touha něco zakusit. Studie sociopatie. No, proč tak se tak lacine snaží šokovat a nutí díat se na explicitní násilí, vždyť diváci pořád ještě nejsou Benny (na film jsem se pokoušela dívat už potřetí, předtím jsem to po úvodní scéně vždy vypla). ? Ale nepřistoupím na to, že film nejak reflektuje jak z nás "zlá zlá" společnost a "zkažené" bohaté rodiny vytváří sociopaty. Podobnost existuje mezi námi, diváky násilných výjevú kdesi v dalekých krajích, kterých se to týká asi tak, jako Bennyho všechno kolem nej. Ale o tom se už toho napsalo, Sontagová a další... (25.12.2016)

Moje tretie stretnutie s Hanekem a druhé s mladým Arno Frischom a Ulrichom Mühe. Opäť silný emocionálny zážitok. Počas celého filmu mi blúdili hlavou otázky, či je to možné a ak áno, čo s tým. Mrazivý až desivý film, ktorého sila je v kontrapunkte medzi činom a reakciou naň. Z reakcie rodičov je zrejmé, koľko patologických vlastností Benny podedil a koľko ich v tom citovo vyprahnutom, sterilnom prostredí získal počas svojho krátkeho života. Dokonca som presvedčený, že ak by sa Bennymu prepiekla táto stichprobe, cesta k Funny Games je otvorená. A nie je to iba osobou režiséra a hercov. (07.10.2010)

Medzi Bennyho najväčšie záľuby patrí kopírovanie filmov z požičovne na vlastné video pásky, či sledovanie akčných filmov. Jedného dňa si pri návrate domov spoznáva mladé dievča, ktoré pozýva k sebe domov. Nebolo by na tom nič nezvyčajné, keby ju niekoľkými ranami pukačkou na ošípané nezastrelí. Fascinovala ho totiž rodinná zabíjačka, ktorú zachytil svojou domácou kamerou. Nie som po emocionálnej stránke rozcuchaný na maďeru, ako by sa to asi v takomto prípade, pri tomto druhu snímku patrilo, ale pravdou je, že "Benny's video" núti diváka zamyslieť sa, kam táto doba speje. Človek, ktorý zoberie život len tak pre zábavu, rodičia, ktorý bezhlavo stoja na strane dieťaťa, neuvedomujúc si, aké následky to môže mať pre spoločnosť v budúcnosti. Nuž, takýto sme my, ľudia. Všetci máme pocit, že poznáme všetkých, bezhlavo súdime, pritom ani len netušíme, kto žije po našom boku. (14.10.2015)

Haneke předkládá tradičně brutální scény, nad nimiž se člověku trochu zvedá žaludek (tentokrát již v samém začátku). Ideově je silný v tom, jak se mu zde daří zobrazovat rodinné patologie a morální otupělost, naopak hloupě, na samé hraně směšnosti, působí jeho kritika vlivu násilí (zprostředkovaného médii) na lidské vědomí. Ono kazatelství mi na něm asi nepřestane vadit. (05.08.2019)

A máme to tu zase a tentokrát ještě příšernější než nepochopitelně oslavované funny games, které by se úplně s klidným srdcem daly přehodnotit na jednu hvězdičku taky. Velký moralista pan režisér Michael Haneke se tentokrát zaměřuje na rodinné vztahy, výchovu a určitou lhostejnost k životu a násilí a kdečemu ještě. Před diváka staví takového toho teatrálně spratkovitého spratka Bennyho, který si jednoho dne na video natočí úplně chladnokrevnou vraždu jednoho děvčete, se kterým se seznámil chvíli předtím. V tomhle je Haneke ještě docela dobrej, protože to působí takovým nepříjemně realistickým dojmem, jenže to co následuje pak je už jen až absurdně přehnaným způsobem moralizující blábol natočený úplně příšerně. Myšlenka filmu je vesměs banální a absolutně nijak nepropracovaná. Haneke prostě jen omílá formulku "synek je apatický spratek, co klidně někoho zabije jen tak => rodiče jsou apatičtí a nestarají se dostatečně o svoje děti a jejich výchova je špatná => synek je spratek protože je špatně vychováván špatnými rodiči, tak někoho klidně zabije, protože je mu to jedno => špatní rodiče => špatná výchova => benny je spratek => blabla furt dokola, nic víc v tom není, možná krom toho, že tohle je příčina lhostejnosti k násilí nebo něco takového, ale jako tohle je v kostce hlavní myšlenka filmu Bennyho video. Jak s něčím takovým udělat 105 minut filmu? Stačí to udělat jako Michael Haneke. V teatrálně přiblblých dialozích velmi vážným způsobem podporující tu hlavní banální myšlenku je třeba dělat třeba minutové pauzy mezi jednotlivými odpověďmi, nebo zabírat prostě regulérní nic a podobně. Celou třetinu filmu pak můžete v klidu vyhradit scénkám z dovolené, které jako mají zase podporovat tu lhostejnost k situaci s vraždou, ale v každém jiném filmu by tahle část byla asi desetkrát kratší a její smysl by zůstal úplně stejný. Haneke prostě svoje filmy plní naprosto neúnosnou vatou, kterou obaluje úplně banální nebo možná spíš banálně pojaté společenské problémy, které nijak nerozvíjí. Nijak se nezaměřuje na jejich dopad nebo na jejich příčiny nebo na hlavní charaktery. To totiž dělá jen takovým iluzivním způsobem, aby se to tvářilo děsně intelektuálně, ale přitom jen kousek pod povrchem už je to jen ta banalita obalená takovým množstvím vaty, že kdyby se Haneke dal na pašování drog, tak s jeho schopnostma něco zakamuflovat zbytečně velkým množstvím vaty by ho nikdy žádný cvičený protidrogový pes neodhalil a rentgen už vůbec ne, vzhledem k tomu, že i záření má určité limity tloušťky bariéry, přes kterou se ještě dokáže dostat :). Prostě téměř nekoukatelná nafouklá a obsahově prázdná bublina podobně jako funny games. Ano, Haneke je velkej intelektuál co strašně vidí do společnosti a úplně jako upozorňuje na její nedostatky tak děsně "drastickým" způsobem, ale stejným způsobem si to uvědomuje i trochu bystřejší žák šesté třídy základní školy a Haneke se ve svém sdělení nepohybuje dál než v té šesté třídě. (19.04.2011)