Sedmý kontinent

Tušil jsem, o čem a jaké to bude.. a bylo to sice trochu jinak, ale vlastně zcela nepřekvapivé (což je dost tím, že skoro každá scéna byla pak v následujících dvaceti letech několikrát vykradena, především ve studentských filmech ze všech koutů Evropy). Tenkrát to ale musela být zásadní událost, zjevení, zvlášť v Rakousku, a Ulrich Seidl je tomuto filmu asi hodně dlužen, podobně jako Haneke pravděpodobně Bressonově Penězům. (23.06.2013)

Hanekeho sdělení o rozpadu tradičních rodinných hodnot je silně umocňováno zvolenou formou - život navenek poklidné rodiny je nahlížen vesměs skrze předměty a situace přetechnizovaného světa, ve kterém jsou čtyři členové rodiny zdánlivě spokojeně uvězněni. Toho je dosahováno nezvyklými úhly kamery, jež se v mnoha situacích úspěšně vyhýbají obličejům a stereotyp jejich denodenního počínání sledují jaksi obecně a bez možnosti vytvoření si vztahu k hrdinům (ať už kladného nebo záporného). Demoliční část přináší pro rodiče jistý druh katarze, která je podporována postavou holčičky Evy, která se ve své naivitě a nevědomosti směle účastní. Nicméně mi chybí nějaký výraznější převrat, vše přišlo tak nenápadně, symbolizováno jen průjezdem automyčkou a tedy jakýmsi očištěním. Po závěrečném sdělení, že je film natočen podle skutečné události dostává pro mě Hanekeho výrok o 24 lžích za sekundu úplně jiný význam. (30.03.2008)

Siedmy kontinent a 71 fragmentov chronológie náhody sú presným opakom toho, prečo som ako dieťa prepadol filmom. Nulová obrazová poetika, gradovanie príbehu či emócie. Žiadne farby ani tóny. Iba mechanické - hoci intelektuálne brilatné - filozofovanie nad hnusom či nevyspitateľnosťou sveta, úmyselne bezcitne poskladané zo statických, niekedy úmorne dlhých záberov. Bezcitne zostrihané úmyselne, pretože Haneke je rebel a nechce diváka manipulovať tým, čo robí filmy príjemne stráviteľnými (strih) či emocionálne pôsobivými (hudba). (02.06.2017)

SPOILERY Kdyby se Haneke vykašlal na jakýsi "mysteriózní" závěr a vše pořádně dotáhl, udělal by mnohem líp. Rád bych tomu totiž dal víc, ale prostě nemůžu. Má to hodně podmanivou atmosféru, je to skvěle natočené a tři čtvrtiny filmu se mi fakt líbily. Úvod je naprosto úžasný, skvěle představí veškeré postavy a neustále se vyvíjí a dál s nimi pracuje, často jen skrze obraz. Jenže zhruba od poloviny začne ubývat na psychologii a závěrečných 20 minut přijde s něčím, co v souvislosti s dějem sice jakž takž smysl dává, ale je v tom mnoho nedořečeného. Vůbec celý Sedmý kontinent tou nedořečeností strašně trpí, protože sice sledujeme naprosto chladný vztah jedné rodiny, ale od povýšení manžela následuje neskutečně strmý pád dolů bez jakéhokoli opodstatnění nebo aspoň naznačení toho, co se stalo. Jasně, byli na tom finančně dobře, manžel dal výpověď a všichni se odstěhovali do jejich vysněné Austrálie - kde jsou ale zničehonic totálně v háji? Co k tomu vedlo, co vedlo k tomu echt drsnému (až nihilistickému) konci? Diváku, domysli si sám. A u psychologického filmu tohle tolerovat prostě nemůžu. Respektive, proti tomu závěru samotnému nic nemám, kdyby vše před ním bylo dotažené. Takhle si tam člověk může dosadit co chce, ale co z toho vyplyne ve finále? Vlastně skoro nic. Buď příběh rodiny, která se dostala až na totální dno nebo jednoduchoučké podobenství o rutinním životě, které vede ke zkáze - ale na podobenství to málo rozebírá své téma. Přitom se mi většina toho filmu opravdu líbila a byl jsem dost zvědavý, kam se to nakonec vyvine, ale žel k ničemu pořádnému. Jen k takové strašně chytře se tvářící směsi více myšlenek, které ale chybí pořádné uzavření. Ale jen proto, že se to tak tváří a že to je zdrcující to zde schytá samá vysoká hodnocení, přitom do hloubky se pořádně nejde. A přitom zpočáku šlo, minimálně v té první polovině to vypadalo opravdu hodně nadějně. Takhle ale vyšší hodnocení jak lepší tři hvězdy dát fakt nemůžu, jelikož mě závěr prostě zklamal. Navíc je v tomhle podání i prvoplánový a vyděračský. Lepší 3* (29.07.2021)

Rád bych vzkázal svému kamarádovi, který mě donutil se jít na tento film podívat, že ho za to upřímě nenávidím. Opravdu mi z toho nebylo ještě pár dní dobře. Jako takový se mi pak film velmi špatně hodnotí. On je totiž natočený dokonale! Jenže pak se dostáváme na tenký led smyslu jeho sdělení a opodstatnění jeho existence. Například KRÁTKÝ FILM O ZABÍJENÍ Krzysztofa Kieslowského, který je svojí sílou a depresivností srovnatelný se snaží odpovědět na celou řadu otázek a přináší určitou vypověď o absurditě trestu smrti. Jenže tento film je jen koncentrovaným trestem a utrpením. Jaký má smysl takový film? Proč nám to Michael Haneke dělá? Někteří říkají, že je to nepodstatné a že umělecké dílo si žije po svém dokončení vlastním životem. Jelikož se ale mám veskrze rád a nerad si ubližuju, tak si budu také žít dále vlastním životem, bez filmů Hanekeho. (28.01.2011)