No se Aceptan Devoluciones
Instructions Not Included
Režie:
Eugenio DerbezHudba:
Carlo SiliottoHrají:
Eugenio Derbez, Loreto Peralta, Daniel Raymont, Karla Souza, Alessandra Rosaldo, Ari Brickman, Arcelia Ramírez, Hugo Stiglitz, Jeannine Derbez, Arap Bethke (více)Obsahy(2)
Valentin je playboy z Acapulca, který se ochotně a rád se vyspí s každou turistkou, která mu zkříží cestu. Jednoho dne se ale takový bývalý flirt jménem Julie objeví na jeho prahu i s holčičkou jménem Maggie, prohlásí o ní, že je to jeho dcera a pak je oba opustí. Překvapený Valentin se i s Maggie vydává do Los Angeles, kde se snaží Julii nalézt. Jejich cesta se ale nakonec protáhne na šest let, během nichž se z ustrašeného playboye stane vyhledávaný filmový kaskadér a z malé holčičky jeho hodně netradiční osobní trenérka a manažerka. Maggie se totiž neustále stará o to, aby Valentin musel zvládat různé úkoly a stal se tak z něj pořádný chlap. Problémy nastanou, když se na scéně opět nečekaně objeví Julie a Valentin si uvědomí, že by o Maggie mohl přijít a ztratit tak najednou milovanou dceru i nejlepší kamarádku. (Cinemart)
(více)Videa (8)
Recenze (111)
Maličko prostoduchá komedie, která lehkomyslně prostřídává dokonale padnoucí fórky s lacinými a trochu infantilními šprýmy, aby se s ubíhajícími minutami oproti všem předpokladům přetavila v pravověrné drama, jehož pointa je jako rána na solar - tvrdá a nekompromisní. Teprve potom dostanete šanci docenit láskyplnou Valentinovu výchovu ... a hloubku jeho vztahu k malé Maggie. ()
Hmmmm.já si říkala, že jsem už hoooodně podobou variantu jednou viděla ;) A to ta francouzská, která mě tedy dost dostala do kolen :) Toto je taková mírnější varianta. Ale Derbez je pakůň :D A malá Loreto mi tak ohromně připomínala Kristen Bell :) Je to sranda, trošku zajímavě mixlé s tím, že neuměl anglicky a je z pohledu Acapulca. Nicméně - přišlo mi to poměrně přehnané, zveličované a pak hodně rychlé ukončené... ()
Eugenio Derbez je pro mě po několika komediích jistota osobitého, ale dobrého humoru. A přiznám se…vůbec jsem netušil, že je tvůrcem myšlenky, kterou o tři roky zfilmovali Francouzi ve filmu I dva jsou rodina. A i když na mě evropský komediální standard působí líp, tak ani u této komedie jsem se rozhodně nenudil. Upřímně mě to příjemně překvapilo. ()
Koukám, že jsem jeden z mála v tomhle kině, kdo se po pěti (!) minutách zvedá a znechuceně odchází. Špatně. Zdrhá, mizí, peláší pryč. S pocitem studu, že chtěl na něco takovýho koukat. Naštěstí se o tom, že to bude totální marnost, nepotřebuju přesvědčovat 2 hodiny. Kouknu na sedmdesátiletýho omšelýho tátu desetiletýho kluka a mám více méně jasno. ()
Přešaltování z bláznivé komedie do dramatu v polovině filmu, byl zvláštní a nečekaný tah. Je fakt, že první půlka byla docela dost prdlá a až na pár vtípků jsem se nudila. Dokonce jsem přemítala o tom, zda vůbec film dokoukám. Po nekonečně nudných scénách přišel obrat, k vážnějšímu a lepšímu, udržel mě u obrazovky. Bohužel, srdcervoucí konec vše odpískal a vrátil do slabého průměru. ()
Reklama