Sonatine

Poetická gangsterka, která Kitanovu tvorbu víc proslavila v zahraničí a která povedeně míchá prvky z Ten chlap je magor i ze Scén u moře. Vznikl tak asi sice ne zrovna nejvstřícnější Kitanův film, ale film, který umí dát každému něco. Pro mě to byly třeba ty srandičky na pláži nebo scény ze silnice, kde mi to maličko připomínalo až Kiraostamiho. Pořád je to ale gangsterka, takže se zde umírá a nechybí ani násilí. A i když nemůžu říct, že by mě to úplně odrovnalo, tak i tak se mi to líbilo. Něco z toho se pak dál rozpracovává v Ohňostroji, avšak Sonatine mi sedlo víc svou upřímnější existenciální krizí, která, vzhledem k tomu, že ji má zasloužilý jakuzák, vede sice k očekávatelnému, zato ale jedinému možnému vyústění situace. A jelikož sám ví, že se ona chvíle blíží, prostě užívá dne. Zní to teď možná jako klišé, ale v tomhle podání rozhodně není, zvlášť když se to týká postavy, se kterou se z mého pohledu nedá sympatizovat, pouze jen upřímně zajímat o její osud. A vtipné scény to příjemně oživovaly. Z Kitanovy tvorby u mě stále vedou Scény u moře, ale Sonatine mám mezi top 3 nejlepšími, společně ještě s Kikudžirem. Tenhle styl mi prostě sedí, jen jsem mu zatím ještě úplně nepropadl. 4* (14.05.2024)

Sonatine se zprvu tváří jako "normální" nebo chcete-li "dobrá" gangsterka z prostředí, v němž smrt neznamená nic, ale za to čest, úcta a síla slova jsou nade vše. Není to žádný zázrak, ale dřív než se stačí do snímku vkrást nuda, projeví se nezaměnitelný Kitanův rukopis a film se začne ubírat nečekanými směry. Poznáme zcela nečekanou lidskou stránku drsných mafiánů. Byť to na sobě nedají znát, pocítíme silné emoce plynoucí z jejich prožívání. Film je hravý, dokáže být v jednu chvíli veselý a během okamžiku zase smutný až krutý... velmi povedené. 8/10 (31.10.2018)

Skoro som po tych rokoch, ked som nevidel starsie Kitanove filmy, zabudol na to akym pomalym minimalistickym stylom toci. Nuda to sice nie je, ale miestami je to fakt az prilis rozvlacne a nebyt nadhernej hudby, tak by to bolo dost nezazivne. Pribeh o Yakuzakovi, ktory je proti svojej vôli zapleteny do vojny gangov, ale pomaly uz zacina mat tento spôsob zivota plne zuby, co najviac vystihuje samotny zaver. Je to poeticke, skôr zalozene na atmosfere. Viac ma zaujala druha polovica filmu v ktorej Yakuzaci len tak blbnu na plazi, kym cakaju na dalsie pokyny. Film je natoceny v dlhych pomalych umeleckych zaberoch. Naproti tomu akcia je dost rychla a stroha. Ziadne cool finty. Par bleskovych vystrelov s brutalnym finišom. Vysledkom je tradicna kvalitna Kitanovka s pomalym tempom a mnozstvom scen komponovanych ako nadherny obraz. Treba sa na to naladit, co aj mne po dlhsej dobe, ked som si dal repete jeho filmografie, trvalo par filmov. 7/10. (31.10.2016)

Melancholická gangsterka, kterou bych potřeboval vidět ještě jednou. Hraní na pláži a celkově veselá nálada překvapivě dělá se zabijáků milé chlapíky, stejně tak romantická (?) podzápletka je hodně netradiční. Akce je krvavá a nekopromisní a o drsné vtípky taky není nouze. A Takeshi svým chováním připomíná mého strejdu (nemyslím střílení lidí). Když se bojíš smrti dlouho, dosáhneš bodu, kdy si budeš přát, abys zemřela. (31.05.2012)

Reziser takeshi Kitano /Zatoichi, Autoreiji/ je znamy svojim pristupom k filmu, kde na jednej strane sa siri filmom brutalita japonskej Yakuzy a na druhej z filmu sa siri radost z filmovania, prijemna ludskost a komicke vsuvky. Jo, Kitano je povazovany za japonskeho Tarantina a coraz viac chapem preco. Pribeh nie je strhujuci, ale zachovava si nemenne tempo a par brutalnych prestreliek sa tiez najde. Dejova linia tuvsak je pritomna, len nie je tak v popredi. 70 % (01.03.2016)