Milenci ze severního pólu

Nejpěknější zážitek z LFŠ 08. Lehkost a přitažlivost, s jakou vypráví Medem tuhle romanci se nedá neobdivovat. Podařilo se mu skloubit vtip s dramatem a realitu s kouzlem (hlavním motorem filmu je magický realismus) tak příjemně a neotřele, že se o větrem ošlehané konstanty nejstaršího příběhu lidstva otírá jen vyloženě zřídka. Jinak kráčejí Otto s Anou od začátku až do zvláštního konce po svém. Ohromná poklona Juliu Medemovi, jdu se porozhlédnout po dalších kusech jeho tvorby. 90% (03.08.2008)

Moje prvé stretnutie s Juliom Medemom nedopadlo nijako slávne. Milenci sú určite nadpriemerným filmom, ktorý mal na to, aby bol mimoriadnym. Nestalo sa, a hlavnú vinu na tom má scenár, z ktorého ani herci nedokázali vyťažiť maximum. Rašomonovské pohľady z dvoch strán už neprekvapujú, skôr zakrývajú istú bezradnosť. Opakujem, že film je nadpriemerný a vôbec neľutujem, že som ho videl. (08.12.2014)

Tento film je tak nadčasový a "nadprostorový"... Pro mne osobně jeden z nejkrásnějších filmů o lásce společně Kar-wayovým filmem Stvořeni pro lásku... Přestože se jedná o vztah dvou nevlastních sourozenců, stejně máte stále pocit, že se díváte na něco incestně zakázaného... Prostředky, jimiž režisér zachycuje lásku svých protagonistů, jsou voleny s tak jemným citem pro lidské city, že si přejete, aby film nikdy neskončil... a rozhodně ne smutně... právě to si přejete, jelikož smutek se celým filmem line jako taková tenká červená nit... některé divácké tužby se však nevyplní... Tento film je u mě hned na 11. místě v osobním hodnocení. (22.06.2009)

Ve výsledku velmi poklidný film (i přes hodně vypjaté pasáže), točící se neustále v nějakém kruhu. Když Julio Medem při uvádění filmu na LFŠ nastiňoval obsah filmu, měl překladatel hodně práce s tím, aby se v těch kruzích nezamotal. :-) V některých scénkách mě film absolutně dostával, jindy poněkud iritoval (neustálé titulkování "očima Otta", "očima Any" bylo podle mě zbytečné), takže nakonec ubírám jednu hvězdičku jen za táhlost, která byla ve střední části na škodu. (02.08.2008)

On a ona. Vyprávění, které se pohybuje na pomezí standartní dějové linie a flashbacků, umně namíchaných do jediného plynulého celku. Souvislosti mezi vším, na každém kroku. Otto a Ana se stávají sourozenci poté, co Ottův otec pojme za ženu Aninu matku. Mezi nimi je ale něco jiného. Nikdo to neví, protože v jejich rodině se příliš otevřenosti nenosí (Otto neví, kde pracuje jeho otec; později otec neví, kde pracuje Otto). Otto je fixovaný na matku, ale citovou náplastí se mu stává Ana, která v něm vidí reinkarnaci zemřelého otce. Když matka umírá, odchází ode všeho pryč. Stává se pilotem, neboli tím, co měl od dětství nejvíce fixované ke svému jménu; létá daleko na sever. Ana prchá za polární kruh, který se jim stal určitým středobodem existence. Ve vzduchu visí setkání dvou lidí, jejichž citový život nikdy nebude normální. Tvůrci využívají bizarních situací a absurdních rozhodnutí postav k zrcadlení nesmyslnosti a osudovosti těch vztahů, které člověka pohlcují, ale nedovolují mu pro vlastní odlišnost pokračovat běžnou cestou. Otto s Anou tak putují na sever, očekávajíc toho druhého, aniž by museli cokoliv svým blízkým přiznávat. Stačí jim dostatek vzájemné podobnosti. Některá dějová odhalení se zdají být zbytečná, přesto se z nich těšíte - viz celá linie s německým pilotem a rodinnými souvislostmi. Scénář je jedním velkým řetězcem drobných překvapení, setkání i míjení se, uzavírajících se kruhů, přičemž poetika "beze slov" se k závěru stává jedním velkým tragikomickým kolotočem. Film mi slzy v očích nezanechal, ani mě nijak zvlášť emocionálně nedrtil, přesto pro svůj obsah i zpracování zůstává velkým zážitkem. Jo - scéna v prodejně s kupováním srdce je dokonalá. (08.11.2008)