Jen 17

Neotřelý pohled na sexualitu sedmnáctileté dívky. Na můj vkus sice dospěla až moc rychle, ale přiznejme si, která z nás nějakým způsobem neexperimentovala, když byla v jejím věku. Dějový zvrat uprostřed příběhu, způsobený náhlým úmrtím Isabellina klienta přî souloži, mě vytrhl z letargie a začala jsem film daleko pozorněji sledovat, což mi vydrželo až do samotného konce. Kvituji s povděkem, že se François Ozon nesnaží moralizovat a nechává čistě na divákovi, jak se nejenom s poněkud frackovitým chováním Isabelle srovná. (24.04.2020)

Já ti nevim, Isabelle. Jako jo, přijít o panenství na pláži s Němčourem, to je bezesporu základ pro trauma s velkym T. Ovšem jinak si na mě bohužel udělala dojem pěkně náladový pipinky, která beztak ani netuší, na co si tak horlivě spořila. A Ozone, ta koncovka působí - při vší úctě - stylem "nic, tady končim, už jsem se s tim babral dost". Nedotažený, v mnoha ohledech; neatmosférický, po celou dobu. A to přitom Rombi dělal, co mohl ... (a i Françoise Hardy se svýma chronicky depresivníma písničkama strká ňákou Lanu del Rey do kapsy a ještě dál) [16. Festival francouzského filmu] (27.11.2013)

Zkusila by to každá, kdyby měla odvahu. To určitě! Za pár peněz (které nepotřebuju) sex se svým pradědečkem - ale je něžný. Sex s umaštěným tatíkem - taky zkušenost (plus příplatek). Sex s neurotikem a s trochou ponížení - taky to mohlo dopadnout hůř... A do toho zděšená matka, která nechápe. Tak její pocity si vybavit umím, i ten strach a věčnou otázku, co jsem udělala špatně! (24.10.2017)

Neškodné pošteklenie diváka preňho večne vďačnou témou. Ozon ženám rozumie. A má ich radšej než Trier. Tu sfilmoval pocitovku o sedemnástke, opojenej prvými dotykmi s dospeláckymi záležitosťami. O sedemnástke, ktorá bola zvedavá, akí budú muži, ktorí si ju objednajú kvôli jej telu, aké to s nimi bude v prítmí hotelových izieb či za vône kožených autosedačiek. Slovami Charlotte Rampling, skúsila by to každá, keby mala odvahu. Nie nedostatok sebaúcty, ale odvahu... Jedinou emocionálnou scénou filmu je hádka s plačúcou matkou: "Zlomila si mi srdce!" (09.12.2013)

Záměr se kterým se buďto ztotožníte a… A nebo ne. Hlavní hrdinka/běhna, která vypadá jak o několik desítek let mladší klon Julie Roberts, totiž zůstává po celou dobu co se motivací týče neprostupná jak prešovský beton a tak je spíše na divákovi, co si do ní promítne. Je zrcadlem, které by mělo více vypovídat o vás než o ní. Tedy čistě teoreticky pokud Ozonovi na jeho hru přistoupíte. Já ji sice s Ozonem (roze)hrál, ale nedohrál, jelikož je to na něj ve výsledku málo rafinované a více chtěně prvoplánové než přirozeně působící. (20.01.2014)