Pozor na Harryho

Woody je tak geniální. Když jste viděli skoro třicet jeho filmů, už si říkáte, že vás snad ničím nemůže překvapit, že ho dokonale znáte. Jenže to je omyl. Pozor na Harryho je určitě jeden z těch jeho nejlepších filmů, viděla bych to tak na top 5. Herce opět vybral citlivě a skvěle, neskutečně promíchal postavy, jejich vztahy, realitu, představy, geniální dialogy a humor, zkrátka a dobře promíchal vše, kvůli čeho máme Woodyho tak rádi. Pozor na Harryho je pozoruhodný film, který nám má co říct, který stojí za to vidět. (17.06.2013)

Tenhle Allenův snímek mi ze všeho nejvíc připomínal psychický kolaps a je až s podivem, že to hlavní hrdina nakonec přežil :) Všechno je tu neuvěřitelně nervní (i na samotného Woodyho!), což podtrhuje i zvolená koncepce obrazu (střihy, rozostření) a peprná mluva, sloužící pro zdůraznění vyhrocenosti situace. Film si od diváka žádá maximální soustředěnost, což je dáno velkou spousta příběhových linií, pohybujících se mezi realitou, románovou fikcí a neurotickou představivostí. Životní moudra a nezapomenutelné citáty snad nemusím ani připomínat. 8/10 (31.10.2009)

Sice už jsem od Allena viděl filmy, které se mi asi líbily víc, ale stejně mě to hodně bavilo. Je to vtipné (ten styl vyprávění a humoru mi trochu připomínal Philipa Rotha; btw. zaujalo mě, jak často se zde opakuje motiv felace a jak je to na Allena nezvykle vulgární), zajímavě sestříhané a doslova to hýří tvůrčí invencí (rozmazaný Robin Williams, smrtka za dveřmi, prostory pekla...) - Deconstructing Harry je pro mě mj. skvělým dokladem toho, jak neuvěřitelně pestrá je Allenova filmografie a jak se tento všestranný tvůrce mnohkrát překonal. Btw. přišlo mi zajímavé, že Elisabeth Shue - která mě okouzlila v o 2 roky starším snímku Leaving Las Vegas (chovám domněnku, že zde si jí všimnul i Allen) - mi zde přišla herecky doslova tragická, což si nedokážu vysvětlit. Naopak je zde velmi zajímavá Demi Moore, kterou jinak moc nemusím. (30.11.2019)

"Neuznavas zadne hodnoty. Jen cynismus, sarkasmus a orgasmus." "Ve Francii bych s timhle heslem vyhral volby." :) Zajimavy napad jak hl. dejove linky, tak i zpracovanim. Woody aka Harry Block si jako uspesny spisovatel jede pro cenu na svou materskou univerzitu, z ktere ho kdysi vyhodili. Nechce jet sam, a tak se snazi premluvit pritele, byvale manzelky i prostitutku. Vsechno komplikuji jeho knihy, diky kterym si ze svych byvalych vztahu a znamosti udelal nejvetsi nepratele. Kazdy se v jeho knihach najde a Harrymu to nedaruje. Je to silou prirody sexualni maniak a nevernik, ktery si k realnym zenam nedokaze vytvorit pevny vztah, a tak je aspon rozebira ve svych pribezich. Na Woodyho pomery je tento film nebyvale sprosty (ale opravdu vtipne), a misty mi slovnikem pripominal aktualniho "Vlka z Wall Street" s L. DiCapriem. Harry (Woody - vpodstate je to opravdu on sam) je navic neurotik zavisly na prascich, a tak se jeho rozharany defragmentovany zivot odrazi i v samotnem zpracovani filmu. Strih je roztrzity, vraci zabery, misty to pripomina amaterske video nebo vadny nosic. Ale opravdu je to tak natocene. Nesedlo mi to uplne zcela, ale uznavam, ze to tu roztekanost Harryho povahy evokuje dobre. I zajimavy trik s rozmazanou postavou se povedl (tezko rict, zda to R. Williams ocenil :) - ve stejnem roce si ale odnesl oscara za "Dobreho Willa Huntinga", tak si to aspon vynahradil. Opet je tu tedy spousta znamych hercu, ktere si proste rady u Woodyho strihnou byt kratkou roli (objevi se i M. Hemingwayova ze starsiho snimku "Manhattan" [1979] nebo mlade ucho T. Maguire aka pozdejsi Spider-Man). Zkratka povedena taskarice, ktera si dela opet srandu z manzelstvi, sexu, nabozenstvi, proste vseho :) (20.02.2014)

Woody Allen se předávkoval sám sebou a ještě to drze přiznává. Tenhle film vypadá jako poslední zoufalý výkřik před tvůrčí krizí. Vzhledem k tomu, že znám všechny jeho dosavadní filmy a pak až ty evropské, nemůžu zatím říct, jestli ta krize přijde už příštím snímkem, nebo až některým z dalších (jen vím, že přijde, protože její dozvuky ne-li trvání jsou patrné dodnes), ale to teď není důležité. Zásadní je, že tenhle ještě relativně funkční kus začíná i dost střílet naprázdno mnohem zmatenějí než tomu bylo u Woodyho dosavadních kousků. Nejvíc mi vadí, že Allenova sebekritika nepůsobí upřímně. Něco jako: "Když si své umělecké neřesti nahlas přiznám, musíte mi je odpustit." Nemusíme. (24.08.2012)