Blade Runner 2049

Zádumčivě to duní a hezky se na to kouká (však aby ne, když je zpět Deakins), ale je to až legračně prázdné, kdy ty dlouhé scény a záběry zalité světlem neslouží vůbec ničemu, dokonce asi sobě samým, na to zas nejsou spektakulární dost. Taky už si připusťme, že je ve jménu blaha lidstva nutné přestat užívat Ryana Goslinga jako statický objekt zabraňující kameře ve výhledu - fungovalo to jednou u Refna, možná dvakrát, ale už to začíná být poměrně sebeparodické z principu. Pozlátko jménem Villeneuve se olupuje hodně rychle a jestli to nebylo jasné u Arrivalu, teď už moc není, o čem pochybovat. Zajímalo mě to trochu víc než Příchozí, dokonce jsem chvíli uvažoval o čtyřech hvězdách, ale to spíš ukazuje mojí rezignaci nad tímhle dokonalým a bezobsažným produktem než cokoliv jiného. 70 uzívaných procent. PS: Řekněte někdo Letovi, že už stačilo. Dík. (05.10.2017)

Melancholická romance, která do slova a do písmene opisuje zápletku z Drive, jen jí zasazuje do deštěm a whiskey nasáklých kyberpunkových kulis, které jsou neskutečné archporno. S každou další scénou se člověk propadá do tohohle dokonale vybudovaného světa jak Alenka a ani po 160 minutách se mu z něho nechce zpátky do reality. Navíc ta pomalost a zadumanost v kontrastu s jinými současnými blockbustery paradoxně působí neskutečně osvěžujícím dojmem. (07.10.2017)

Někde někdo psal, že abyste si plnohodnotně užili dvojku, nemusíte vidět a znát jedničku. Kecal. Čím lépe zažité máte své oblíbené postavy a scény v původním Blade Runnerovi, tím více doceníte spoustu dokonale koherentních náznaků, dějových propletenců a nesmrtelných záběrů, které dvojka buď dokonale upravuje/restauruje, s úctou a noblesou opakuje, či průkopnicky rozvíjí dál svým směrem. Dá se na druhého Runnera nadávat za to, že je příliš pomalý, či dějově doslovný, ale to je pouze problém skalních fandů látky, kteří po nenapodobitelné a neopakovatelné jedničce, která nutno podotknout je jedinečný filmový drahokam, snad čekali revoluci, kterou tady mít nikdy nebudou. Jelikož stejně jako v příběhu uběhlo 30 let a všechno je už jinak, to stejné je po 35ti letech s diváckým očekáváním a vnímáním toho co je "super" a co "není super". Villeneuve se k tomu postavll čelem a z toho co mohl natočil zřejmě nejlepší film letošního roku, který má všechno proto aby ho měly rády masy a zároveň je dostatečně artový, sugestivní a vizuálně kulervoucí s odkazem předchůdce, aby ho zmákli i scifi geekové, potažmo s trochou nadhledu fandové původního příběhu. Ta vypiplanost v každém záběru je patrná už od začátku. To, že režisér miluje původní snímek rovněž. Hudebně fenomenální a mnohem tvrdší, než Vangelisova harmonická ambience, herecky bez kazu (dokonalá Sylvia Hoeks !) a scénáristicky povedené. Nemá smysl hledat v tom megaposlání vyložitelné různými směry s přidavkem filozofična a polemiky. Na to byl původní film. Tohle je skoro čistokrevný "návrat ztraceného syna". V surových dystopických kulisách naší civilizace, která se ocitá ve slepé uličce. Esenciální záležitost a jestli někdo dokázal dát Nolanovu bezemočnímu dokumentu Dunkirku pětku za dobrý střih a zvuk, tak tady to musí být alespoň šestka, protože tohle je Film s velkým F, se všemi nezbytnými propriety. (06.10.2017)

Skvělej název filmu protože z tohohle se mi chtělo BLEJT a na záchod jsem byla pěknej RUNNER abych to stihla a vygrcala obsah žaludku do mísy a ne v obýváku na koberec. Blade Runner je neuvěřitelnej vizuálně vymazlenej smradlavej prd, kterej uspí i zaříkávače hadů. Ve filmu je spousta dech beroucích scén jako třeba silueta Goslinga, vystupujícího z auta někam do prdele, dále silueta Goslinga kráčejícího někam do prdele nebo, má nejoblíbenější scéna, silueta Goslinga hledícího kamsi do prdele. Rejža rozhodnul, že pohlavní je jak to vizuálně vypadá a koho prý zajímá, že se tam vůbec nic neděje. I když neděje...Děje se toho spousta, fakt. Třeba Rájn má doma hologramku se kterou by rád šukal a tak mu hologramka objedná kurvu, s tou se zesynchronizuje a může se směle mrdat. Dále je tam moc hezká nahatá hologramka s modrým hárem a krásnou prdelí. Příběh je tedy natolik fascinující, jako kdybych tři hodiny koukala jak mi rostou chlupy na nohou nebo dokonce byla svědkem něčeho tak úchvatnýho jako pozorování zapálené vonné tyčinky jak pomalu ale jistě míří ke své zkáze, kdy naposledy zasmrdí a zhasne. A to je přesně případ tohoto filmu. Utrápenej Rájn po třech hodinách naposledy zasmrdí a zhasne načež naskočí vysvobozující titulky. Dávám obdivuhodnou jednu hvězdu a jdu brečet smíchy jak tu většina nadšeně sází plnou palbu za krásný vizuál, dech beroucí scenérie či dokonce plnohodnotný příběh. Nebo dokonce dizájnérské sqosty a monuMENTÁLNÍ zvuk viď POMO :-D (02.02.2018)

Ne, bohužel. Nepředpokládal jsem, že by se tento film přiblížil atmosféře původního díla od Ridleyho Scotta, ale trošku jsem doufal, že si aspoň vytvoří nějakou svou vlastní identitu. Ale to také ne. Blade Runner 2049 mi spíš celou dobu připomínal snímek Brazil (1985), ať už zpracováním nebo právě onou atmosférou a ani slavný Harrison Ford, ho nedokázal vytáhnout výš, než na lehký nadprůměr. Vizuálně je to zmáknuté (i když BR z roku 1982 je i tady lepší), ale nemá to duši. Denis Villeneuve zatím není (a možná ani nikdy nebude) režisérem kvalit Ridleyho Scotta, to je prostě fakt - a tuto látku ničím novým neobohatil. Já už teď vím, že příště radši sáhnu po klasické verzi, která patří dodnes k tomu nejlepšímu nejen v rámci žánru, ale i filmu obecně. Resumé - 2049 je jako nealkoholické pivo. Dá se to přežít, ale nezůstane ve vás dobrý pocit. (23.01.2018)