Tore tančí

Ako tu už bolo spomenuté, ide o hrozný film, hnusný, nechutný. Až ťažko uveriť, že ide o skutočný príbeh, ktorý objavil samotný režisér Gebbe. Škoda pomalého štartu, približne do polovice sa toho moc neudeje. Potom, keď sa to ale rozbehne, tak ste celkom radi, že sa dovtedy nič nedialo. Škoda, že záver neukazuje ďalší osud postáv. Režisér povedal, že chcel natočiť niečo o vzťahoch, pocite viny, viere, idealizme, láske a statočnosti. Tento cieľ bol splnený. (22.07.2016)

Začnu od konce - utrpení vyhladovělého, mladíka je vykresleno překvapivě působivě. Velkou zásluhu na tom nese charakter Benna, který mě skutečně přiměl k intenzivní nenávisti jeho osoby. Základní problém filmu spatřuji v konstrukci osobnosti Toreho. Jeho smysl pro víru je předimenzovaný (sám se nazývá "freak") a zbytečně nerealisticky nadsazený. Je to naivní, hloupý chlapeček nepoužitelný pro normální život (dle slov Benna opravdu působí jako retard). Díky tomu film nefunguje DŮSTOJNĚ v dimenzi víra vs ateismus. První polovina je prázdná, nudná, vesnická pohádka přecházející do balady, která pořádně nemá, co diváku sdělit. Pozvolna se rozehrávající peklo má (z hlediska psychologie) vratké základy, ale i tak dokáže diváka velmi zasáhnout... 5/10 (01.07.2013)

Tore je hodný chlapec a Benn je zlý muž. Sami si tipněte, jak asi dopadne jejich střet. Přišlo mi, že snímek zobrazuje střet dobra a zla. Dobro reprezentuje věřící Tore, který ve šlápějích Ježíše Krista celý snímek trpí a po každém ublížení se zvedne a napochoduje si pro další příděl šikany a teroru. No jo, ale Ježíš byl syn Boží. Zlo reprezentuje většina nevěřícího zbytku v jejímž čele stojí táta - úchylák, který rád przní svoji neuvěřitelně ohavnou dceru. Kdo zlo zrovna nekoná, ten mu tiše přihlíží. Napětí se nádherně stupňuje. Zpočátku má člověk pocit, že sleduje totální sračku, ale nakonec se z toho vyklube dost intenzivní drama. Závěrečné zjištění, že byl film inspirován skutečnou událostí, mě dohnalo k tomu, že udělení 3 kousků, nebude doprovázeno výčitkami svědomí. (12.07.2016)

Krutost, násilí, touha způsobovat bolest a týrat slabší. Je to hluboko v nás, v našich pudech? Proč? Může si oběť za svou bolest sama? Je víra cestou k nenásilí, je víra naivní cestou slabých, je víra levným terčem našich krutostí? Film nás zavede do spleti utrpení a absurdní nevinnosti, bez hodnocení, bez toho, aby nás tahal na jakoukoliv stranu. Jen chce, abychom přemýšleli abychom se ptali sami. A dělá to fakt dobře. (03.09.2017)

Tore tančí je hnusný film. Tak strašně těžký na sledování a nějakou dobu mi po něm nebylo moc dobře. Herci jsou fenomenální, člověk se zatajeným dechem sleduje jejich výkony a říká si, jak něco takového vůbec dokázali tak uvěřitelně zahrát. Stejně jako může zůstat rozum stát nad dobrovolným obětováním se hlavního hrdiny, Toreho. Nechápala jsem, jak něco takového může podstupovat, jako by se týraný pes sám vracel pod hůl svého pána, tak se i on vracel do otěží své "rodiny." Zároveň jsem si uvědomovala logiku a smysl, který on ve svém jednání viděl. Trpět, jedině tak dosáhnu vykoupení a mám nárok na cestu do ráje, nebo na spasení. Julius Feldmeier mi trochu připomínal Jacksona Rathbone. Scéna, kdy ho jeho "rodina" nutí sníst zkažené jídlo je fakt síla, já se vydržela dívat ani ne minutu, pak jsem si zakryla oči. Toto bylo i na mě už moc. Někdo by možná řekl "střih!", ale Katrin Gebbe si to "vychutnává" a nechá Toreho jeho příděl jídla sníst až do konce tak, aby divák nebyl o to zvěrstvo ochuzen. Katrin nás nechá trpět za hlavního hrdinu, sledovat jeho muka a všechen ten hnus, jehož se na něm dopouštějí. Už tento snímek nikdy nechcu vidět. Jednou stačilo. (16.01.2016)