Líbej mě až k smrti

Silně váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, podle mě bych klidně mohla dát i dvě i pět. Tak rozporuplně na mě tento film působil. Chvílemi jsem si říkala - vynikající film, kde každý druhý ječí, každý třetí umře a úplně každý dostane do držky. Ale dost mi vadil neslaný nemastný hlavní představitel a taky to že se mi fyzicky nelíbila ani jedna herečka. To je asi na osobním vkusu, ale podle mě by aspoň jedna měla být krásná. A ta co se jmenovala myslím Gabriela a měla se správně jmenovat Pandora, tak ta mi připadala dokonce trochu na hlavu. No a ten konec? Co to sakra bylo? (17.03.2015)

Kiss me deadly je tak neprehľadný názov ako jeho obsah. Prostriedky pre vyjadrovanie hĺbkovitého priestoru a temnoty v ňom sú na úrovni žánrovej prvej ligy a pritom tie zábery za sebou krásne a čisto nadväzujú. Máme tu príbeh zákulisných tajomstiev, s ktorými hlavná postava zápasí (pátracia odnož Chinatown). Dej je stavaný na minime informácií a málo napovedá. Záporákom snímame nohy, empatiu neprevádzkuje snáď nik a jediné veci, za ktoré sa stojí obracať sa, sú neurčité formulácie nebohých. Vety a emocionálne pocity s nimi spojenými, ktoré nám nedávajú zaspať a niečo vyjadrujú ("remember me"). Nevedno čo, ale znamenajú kľúčový (a to doslova) obrat vo vývoji udalostí a dlho dlho sa trmácame tým, že nevieme, akým spôsobom nimi pretneme. Aj by sme chceli nájsť indície, ako by sme Mikeovi ("chladný ako balvan") mohli pomôcť, rozlúštenia akýchkoľvek zásadných udalostí sú krvavé a treba k nim poriadneho množstva obetí. Istým problémom, ako dostať z niektorých osôb dešifrujúce vákuum súvislostí je chlad, ktorý ich životom dostatku doprevádza a pozorne si strážia súkromie. Poprípade mnohých zainteresovaných ani nevidíme a stoja nad zákonom. Aldrich však hrá s nami predovšetkým kamerové divadlo, jedným očkom sa sústredí na momentálne nálady a emočné reakcie postáv a druhým zakrýva väčšinu plotu. Necháva hádať a ja hádam s ním. To s tou medúzou je nenormálna husina... (23.07.2015)

Film Noir se objevuje v Americe začátkem 40. let s divácky úspěšnými filmovými adaptacemi románů tzv. drsné školy, vyznačujícími se společnými prvky (především osamělý hrdina (detektiv, očko) a osudová žena, motiv zločinu, šílené lásky, komentování děje vypravěčem, retro sled událostí, literárně stylizované dialogy...). Přestože jej nelze označit jako samostatný žánr, jenž právě v první polovině 50. let vrcholí množstvím žánrových podob a jejich kombinacemi (krimi, detektivka, gangsterka, melodrama, docudrama, boxerský film, novinářský film a jejich vzájemné fůze) a jeví se tedy jako mezižánrový filmový styl, lze u něj vysledovat určité konvenčně zastoupené znaky (šerosvit, low-key svícení, subjektivní kamera, extrémní úhly záběru ad.), ovšem v závěru je hlavním pojítkem filmů Noir jejich originální atmosféra. Aldrichův Kiss Me Deadly je detektivka s klasickým hrdinou, soukromým očkem Hammerem (vytvořeným brakovým spisovatelem Mickey Spillanem), který na vlastní pět rozplétá "od lana k provázku, od provázku k nitce..." souvislosti nenáhodných úmrtí, vedoucí k podivnému objektu Pandořiny skříňky a nakonec se dočká i jejího fatálního otevření. Bombastické finále je pak předzvěstí nejen mýtického zničení civilizace, ale i centrálních znaků koncepce Filmu Noir, který tímto snímkem, coby filmovým mezníkem, dosahuje svého vrcholu. Va-va-vům! (13.03.2006)

Dosti atypický noir, který postrádá řadu žánrových atributů. Třeba zde chybí osudová tíha nad postavami, zdá se totiž, že hlavní hrdina (nehorázně sexistický prase, mimochodem, který by potřebovalo nakopnout, až by se z něj stalo Apollo 18) vzešel čistě z drsný detektivní školy a nic mu nehrozí. Počíná si jak nějaký komiksový avatar. Přesto se v Kiss Me Deadly srocuje všech šest základních podmětů filmu-noir. Dělí se na tři sociologické a tři umělecké. Mezi sociologické patří nový realismus uměleckého ztvárnění násilí, ovlivněný zkušeností druhé světové války, nárůst kriminality v Americe a popularizace psychoanalýzy. Mezi umělecké pak americký román drsné školy, evropský film (německý expresionismus, francouzský poetický realismus, Hitchcockova anglická špionážní melodramata) a hollywoodské žánry oblíbené v třicátých letech (horory Universalu, gangsterky Warner Brothers a klasické detektivky produkované převážně Foxem). (15.12.2008)

Pamparádny úvod nezdržujúci sa s barličkami "pozvoľného vstupu do deja". V jeho rámci sa stihne horkokrvná úniková akcia vystrašenej ženy, briskná analýza muža čo jej stopne a ich následné temné polapenie. Ústrednú časť filmu tvorí pátranie po príčinách toho, čo sa prihodilo v úvode. Pobehovanie z miesta na miesto ale súkromného detektíva veľmi vpred neposúva. Pri urputnej snahe dopátrať sa zmysluplnej príčiny zreťazeného vraždenia sám neváha použiť násilie a neštíti sa ani vášnivých bozkov vyľakaných slečien. No jediné čo sa dozvedá sú nové a nové mená. Pri konci naveľa naveľa získa i jednu indíciu v podobe pár všeobecných slov. Ani tieto slová a následný apokalyptický záver však neprinášajú jednoznačné vysvetlenia o záhadnej veci, v mene ktorej sa sa zabíja. Prináša ale poznanie o nepekných dôsledkoch prílišnej zvedavosti. (17.12.2013)