Styd
Shame
Obsahy(1)
Polorozpadající se vojenskou základnu na severu Ruska obývá komunita žen, jejichž manželé slouží na moři. Ženy dlouhé dny trpělivě čekají na své muže s nadějí, že se i tentokrát ze své mise vrátí... Děj působivě vystavěného civilního dramatu zasadil renomovaný režisér Jusup Razykov do mrazivé zimní krajiny severního Ruska, jejíž nehostinnost i chladnou krásu mistrovsky zachytil kameraman Jurij Michajlišin. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (4)
Klasika ruských filmů na karlovarském festivalu, dlouhé záběry, málo dialogů, atmosféra totální deprese a když čekáte nějaké vyvrcholení filmu, zjistíte, že je konec. Na ruské filmy už tam asi nejdu. ()
Shame má svůj smysl. První půlka je extrémně táhlá, usla jsem nesčětněkrát, takovýto jak vám padá hlava na všechny strany a člověk se megasnaží, ale statický záběry na sníh a čtvrthodinový intervaly mezi dialogy ho prostě překonaj. Pak ale přichází druhá část filmu a najednou d á v á v š e s m y s l. Totálně absurdní chování hlavní hrdinky se zničehonic zdá být pochopitelné: vždyť jste tu zrovna strávili hodinu nejhorší nudy a rusovitosti, který lze zažít, není se co divit, že se hrdinka zachová, jak se zachová. A film má hned větší spád a já už nespala, ale koukala jak u vytržení a pak najednou přišel nejvíc nečekanej konec a já asi miluju polární záři a současnej ruskej film. ()
Křišťálový glóbus - výběr ()
Film, kdy mi bylo tvůrců v sále za takový vlažný potlesk líto. Na straně druhé, těžko lze čekat povstávající publikum za snímek, který často nedává ani za mák smysl, motivace postav je absolutně nepochopitelná a celé si to nepustí diváka k tělu ani na chviličku. Ponorková nemoc na souši je stejně krutá jako ta na moři, ale já ji cítil vůči hrdinkám v závěru filmu taky. ()
Reklama