Zmizelá

Ďalšia fincherovská dokonalosť. Rosamund na Oscara, Ben v úlohe šitej na mieru, všetci ostatní perfektní, snáď len ten NPH sa tam veľmi nehodí. Samotný príbeh s prehádzanou chronológiou, nespoľahlivými rozprávačmi, nečakanými obratmi, brilantnými dialógmi a tým satirickým pohľadom na manželstvo je absolútna rozkoš. "You Fucking Bitch!" (05.10.2014)

Není to poprvé, co Ben Aftek nahání nějakou Amy. Každý solidní znalec filmů ví, že už tak zkoušel v roce 1997. A právě zde přišlo podezření číslo jedna. Nyní ovšem s příplatkem za značku: zoufale. Zde již šlo do tuhého a Benovi hrozilo lechtací křeslo. Dal jsem tři hvězdy. Za kvalitní filmařinu pět, za dojem jedna. Ti Američané jsou vážně divní. Dovedete si představit, že by to, co zde předvádí Amy, zkusila nějaká severokorejka? Já ne. Kvůli spartakiádě a šetření peněz na věnec k soše Kim Ir-Sena, nemá prostě na takové pičoviny čas, je tak? Nebudu chodit kolem horké kaše, nasralo mě to. Tečka. (05.01.2015)

Poslední tři celovečerní filmy Davida Finchera, natočené před ZMIZELOU, lze vnímat jako součást volné trilogie, která je propojena zastřešujícím tématem. ZODIAC, PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA a MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY jsou formálně i žánrově velmi různorodé snímky, ale pojí je zaměření na mediovanost minulosti a paměti (tj. na zprostředování vzpomínek a historie prostřednictvím toho, jak určitá doba byla vyobrazena v médiích). ZODIAC odkazuje k sedmdesátkovým thrillerům a žurnalistickým dramatům, z nichž přebírá kostýmy, velikost rámování a někdy i délku záběru. PODIVUHODNÝ PŘÍPD BENJAMINA BUTTONA upomíná na raná a klasická hollywoodská díla, která evokuje navzdory natáčení na digitál. A vzpomínkové pasáže v MUŽÍCH, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY mají polaroidovou patinu a práce s informacemi je odvislá od dovednosti hypertextového uvažování v netovém věku._____ ZMIZELÁ téma, uchopené ve třech zmiňovaných počinech, povyšuje na zcela novou úroveň, když je místy velmi vtipnou satirou, místy mrazivou reflexí fungování médií. Není ani tak kritikou institutu manželství, jak je zvykem tvrdit, ale nemilosrdným prozkoumáním toho, jaké následky má přejímání společenských rolí, které jsou konstruovány médii. Soustředění se na tuto významovou rovinu lze dokázat i způsobem, jakým je film strukturován, respektive jakým vede divákovu pozornost: body obratu nejprve potvrzují podezření vůči jednomu ze dvou protagonistů (udělal to?), aby ho po zvratu postavily do zcela nové situace (dostane se z toho?) - a až do konce se soustředily na manipulativní roli médií._____ Právě ta jsou prezentována jako zavádějící a nespolehlivá, přičemž tento jejich aspekt se odráží ve formě díla. Do zvratu sledujeme dvě linie vyprávění, z nichž jedna je oproti předloze velmi nekomunikativní a druhá je s přibývající minutáží čím dál tím více nespolehlivá. Po zvratu je důležitý meta-casting, který umožňuje vyniknout velmi důmyslné volbě, kdy jsou herci obsazeni podle/proti své mediální image. Návodný není ani zvuk, u kterého mnohdy převládají zvuky okolí (reportérů apod.). A už vůbec ne hudba, kdy se harmonické pasáže, do nichž se vkládaly disharmonické motivy, ukázaly jako součást falše, aby byly v závěru zopakovány, ale ve zcela jiném kontextu._____ Dost teoretizování a analytických postřehů. Osobně mi největší radost dělá to, že je ZMIZELÁ meta-fikcí, jejíž největší devízou je, že z žánrových konvencí a užitých narativních postupů dělá součást hry. Nesledujeme pouhé procedurální drama, ale drama o vyšetřování (stopy, zanechané manželkou jako součást výročního rituálu). A po zlomu, po kterém se změní časová organizace a míra komunikativnosti a spolehlivosti vyprávění, je důležité, kdo vypráví lepší příběh. Na pravdě nezáleží. A Fincher dosud lépe nevyprávěl... o vyprávění. Dodatek: Fincherova nespolehlivá vyprávění. (21.10.2014)

Štkát nad tím, že Fincher jede na jistotu, je jako hanět Jágra za hokejové finesy a střílení gólů. Tohle vyprávění, řízené s precizností neurochirurga, jemuž je skalpelem kamera a anestetikem hudba, přesně dávkuje manželskou krizi s chladnokrevným odstupem, v němž zdánlivé vody odtažitosti čeří herci, kterým je každé písmeno scénáře přišpendleno přímo na tělo. Afflekovo světáctví s puncem maloměstského trouby táhne, ale Rosamund Pike vládne naprosto nemilosrdně. Jejich interakce je něco, co na plátně zažijete jednou, dvakrát za tři roky. Dokonale vyšperkovaný film, který to o sobě ví a nestydí se za to. První a poslední záběr jsou pro bohy. (09.10.2014)

Chtěl bych Ti rozmlátit hlavu, otevřít lebku a podívat se … co si miláčku myslíš? ___ Hořká manželská pilulka se spoustou překvapivých zvratů – předlohu jsem četl a je zřejmě dobře, že se její adaptace chopila přímo spisovatelka, která vyházela jen drobnosti, udržela tajemnost paralelního vyprávění, spousta jemných přesahů zůstala zachována a je se satirou osobitě zábavnou a poučnou směsicí různých prvků. A co především, jde o kus kurva dobré filmařiny s atmosférou, která se v už pomale okoukaném chladném vizuálním stylu, jakým se Fincher nadále prezentuje, notně dodává depresivní nádech dokreslující hudba od dvojice v této tvůrčí dílně již zavedené. Výsledný film není ničím zásadním, ale po všech stránkách velice kvalitním a i díky předloze poutavým dílem "rodinných radostí." 90%. (01.10.2014)