Hoteliér

Viděno 8. 4. 2018 na festivalu Bystřické filmové jaro s komentářem obou hlavních (žijících) protagonistů Jana Kačera a Vladimíra Pucholta. Silný moment konfrontace Libušky Šafránkové a Kačerem, na kterém bylo v průběhu dokumentu vidět, že sám pochybuje. Ale ta zarputilost režiséra a kamarádka, který je přesvědčený, že jediné, co Lanďákovi pomůže je dostat ho na jeviště, byla hodně působivá. Myslím si, že je dodnes přesvědčený, že udělala dobře. Necítím se v pozici nějakého pomyslného soudce, který by tento konflikt rozsoudil, hodnotím pouze dokument a ten se povedl. Jenom mě mrzí, že sjem zatím neviděla divadelní hru Hodinový hoteliér, protože si stejně jako Vladimír Pucholt myslím, že je dobrá. (13.04.2018)

Jeden z nejlepších dokumentů o přátelství a stáří, co jsem za poslední dobu viděla.... Možná, že k tomu, aby ho tohle zasáhlo, fakt musíte mít "odžito" a mít pár kamarádů, které Vám stáří mění před očima a kterým byste hrozně rádi nějak pomohli a nevíte, jestli ta Vaše pomoc je ta pravá... Osobně rozumím i postoji Kačera i postoji Šafránkové, ale až to budu já mít "za pár", moc bych si přála mít kamarády, kterým bych stála za takovýhle "štrapáce"!!! (12.10.2014)

Kačer se ve své ctnosti snaží zkrotit Lanďáka, jenž však zůstává klející, odsekávající, rezistentní, ale v každém okamžiku svůj, čímž nakonec cvičí Kačera, znejistí ho až do morku kosti a donutí k několika přirozeným, a zcela nectnostným reakcím. I proto je moc dobře, že Kačer něco takového inicioval, díky tomu totiž vznikl pozoruhodný dokument o svérázné krásné (nejen) Lanďákově duši. (19.09.2015)

Ano, myšlenka povzbudit Lanďáka, přivést mu kámoše, nazkoušet jeho hru ať už dopadne jakkoliv, hlavně, že ho na chvíli vytáhne z rezignované trenýrkové letargie, je pecka, ovšem realizace lehce vázne. Kačer se ukazuje jako bezcitný arogantní sobec, kterému jde vlastně hlavně o to, být znovu aspoň trochu režisér, ať už to zastírá jakkoliv, vystrašená Libuška, která v něčem přecejen pravdu bude mít, Josef Abrhám stojící mezi nimi a zlatíčko Pucholt, který se prostě přizpůsobí. A samotný dokumet? Kýčovití koně jsou až absurdním amaterismem, režisér zapomíná na hranice trapnosti (viz otravní kameramani u Pucholta) a celkově spíš s kamerou stojí u pár scének, které bez větší výpovědní hodnoty řadí za sebe. Dvě hvězdičky za dobrý zvuk, schopnost sehnat tak velký tým kameramanů a pár hlubších momentů, které se filmu odepřít nedají... (04.11.2013)

Všechny přítomné herce obdivuji, ovšem pravda je, že s Landovským vyjít bylo těžké nejen na konci jeho života. Nejsem si jista, nakolik je tento dokument skutečně tím, čím má být. Tedy autentický, nikoli částečně hraný (např. rozepře mezi panem Kačerem a L. Šafránkovou). Myšlenka přivést zpátky k životu kamaráda, který už to vzdal, je moc pěkná. (25.05.2024)