Až po uši

"Já jsem normální zdravej chlap, kterej se jednou za měsíc chce ze slušnosti vyspat se svojí vlastní ženou. Co je na tom špatnýho?" Jestli si mám tipnout, tak špatná je na tom asi ta upřímnost. Tu málokterá žena ocení. Na druhou stranu musím konstatovat, že té upřímnosti tady zase tak moc není. Tady se všichni tak nějak potácejí životem, vztahově se proplétají, chovají se jako idioti a kámen tu "šuká" cihlu. Ony tedy cihličky si to taky občas rozdávají mezi sebou, což mi rozhodně nevadí, ale najít v tomto seriálu postavu, která by mi byla sympatická, tak to pro mě byl nadlidský úkol. Snad neúhledný ajťák Karel mi připadal celkem normální. Ovšem postav, které bych s chutí utopil ve Vltavě, jsem tam potkal mnoho. Nebudu je všechny jmenovat, protože to chci zakončit pozitivně - už začínám tušit, o co jde, když za mnou přijde kráska s kajakem. (25.03.2019)

Pochopitelně to neberu jako dílo reflektující realitu. Je to klasická, kvalitativně nadstandardní soap opera, obohacená odhadem tak o 20 exteriérů. Lifestylovej časák převedenej na filmovej pás. Pro mě osobně bylo příjemný si v něm listovat do 10. dílu. Pak zvážněli, Milan přišel o erekci, ta nadbytečná kůže mu zkrabatila čelo a od té chvíle se jim z toho bohužel vytratila lehkost. (06.03.2016)

Po 9 dílech: Na české poměry musím uznat, že seriál není špatný, určitě lepší než všechny ty telenovely v TV. Prvních zhruba 5 dílů mělo trochu spád, ty poslední se ale někdy tak táhnou, že nemít možnost si to posunout, tak asi nudou usnu. Některé scény jsou nereálné, ne-uvěřitelné. Když bylo v popisu seriálu napsáno, že nás nenechá stát na prahu ložnic, tak jsem netušil, že to tvůrci vemou až tak do hloubky. Mno, ještě několik dílů zbývá, tak uvidíme. Update po 2. řadě - táhne to H.Čermák, skvělý František Němec, v posledním dílu je dost patrné, že to tvůrci potřebovali rychle ukončit. (03.01.2015)

Zbuznění jako východisko z nefunkční rodiny (pro jistotu jiná v seriálu není, abychom nebyli na pochybách, jak to dneska chodí), všudypřítomná příšerná Geislerová jako etalon protivnosti a asexuality, o nic méně příšerný Havelka ( já furt myslel že je to ten komik v kulatejch brejlích, ale nejspíš to neni ani jeho brácha). Hřebejk konečně udělal svůj definitivní coming out. Tím, že se pod tohle podepsal, dal otevřeně najevo, o co mu jde: pracuje se soudruhy z NWO svými uměleckými prostředky na diskreditaci a rozkladu modelu klasické rodiny, protože to je brána ke světlým zítřkům, jež pro nás soudruzi uchystali. Moc bych mu přál, aby se trochu zamyslel, kam to všechno povede. (19.01.2015)

Ze začátku jsem na Až po uši děsně nadával. Hřebejk si rozjel takovou tu svojí vztahovku, kde Geislerová je maková a Polívková zas taková a výsledek je jeden rádoby uměleckej mišmaš, kterej těží hlavně z toho, že jej Hřebejk umí natočit a z nádherných záběrů na prosluněnou Prahu. Jenže díl za dílem jsem se k seriálu stále vracel a říkal si, co mě na něm tak děsně přitahuje. No a nakonec to byly právě ty postavy, které mě mnohdy tak strašně rozčilovaly. Zajímal mě ten jejich vývoj, zajímalo mě i to vyústění a celkově se mně začalo líbit i samotné zpracování. U posledního dílu jsem byl vysloveně zvědavý, jak to dopadne. Až po uši je technicky hodně slušný seriál. Škoda, že na jeho obsah si člověk musí trošku zvyknout. Jakmile si ale zvyknete, docela příjemně si ho užijete. A rozhodně se utvrdíte v tom, že tohle je ta rozhodně lepší strana českých seriálů. (27.01.2015)