Klub výtržníků

„V pokoji mám láhev tequilly, kdyby ses třeba chtěla zastavit.“ – „Nechci strávit další tři roky tím, že se budu vyhýbat klukovi, se kterým jsem šukala týden před prvákem.“ Počáteční zdánlivá pohoda by diváka skoro nechala v domnění, že se nebude dít nic vážného. Avšak od okamžiku zabydlení se v restaurační místnosti začne atmosféra nenápadně, pomalu ale jistě houstnout, a jeden z hlavních hrdinů brzy nenechá nikoho na pochybách, že se tenhle bujarý večer pořádně zvrtne. A jakože tahle párty byla s každou minutou čím dál větší síla, a já byl napjatý, do jakého stavu to všechno dospěje. Tvůrci se však drželi ještě docela při zemi, což je ve výsledku možná i škoda, protože z publika mohli dostat podstatně víc emocí (ne že by jich ve mně osobně i tak nevyvolali vcelku dost). I konec mohl být drsnější a drtivější, přesto závěrečné kroky jedné z postav a její výraz člověka také nenechají úplně v klidu. Při sledování filmu divák dostane snobství, aroganci, pocit nadřazenosti/výjimečnosti, touhu po obdivu, kolektivní šílenství a vinu, to vše vyvolávající znepokojení. A za mě to budou slušné 4*, přestože potenciál snímku byl vyšší. (02.02.2015)

Jeden z těch filmů, kde jsem čekala a čekala a čekala, ale byla jsem neustále mezi mladou elitou někde v oxfordské hospodě, poslouchala jejich někdy rádoby intelektuální řeči, ale těch opačných a trapných keců tam bylo rozhodně víc a já se nudila taky čím dál víc. Dobrý potenciál Posh, který podle mě měl, se podařilo dokonale zabít. Ani pár světlých momentů a celkem povedená atmosféra mě nenadchla natolik, abych zvedla hodnocení a dát si repete mě rozhodně neláká. (02.02.2015)

Když se večírek zvrhne… Tentokrát v podání britské zlaté mládeže s aristokratickými kořeny a tučnými konty. Ale nebylo by správné pohlížet na ně svrchu jako na degenerované příslušníky zahálčivé privilegované třídy. Příběh i charaktery jsou napsány tak, že platí pro jakoukoliv skupinu, která se cítí nadřazeně kvůli své… rase, náboženství, vzdělání, bydlišti… Skupina, která ti zároveň diktuje svá pravidla a, pokud v ní chceš zůstat, musíš je přijmout, i kdyby se ti nelíbila. ____ Příběh i charaktery jsou napsány tak, že se dají – s drobnými úpravami - aplikovat pro jakoukoliv takovou skupinu. Tedy i pro ty, jejichž členy či příslušníky jsme my. ______ Základní hybnou emocí, která vede k tragédii, je tady frustrace a pocit ponížení, a to přece platí vždycky. ____ Dokonce i mezi mladými muži, jimž se otevírá budoucnost a mají zdánlivě vše. Jenomže jeden z nich je Řek, takže úplně nezapadá. Jiní vypadají a chovají se jako nerdi, takže úspěchy u dívek jsou pro ně téměř nedosažitelné. Další se bojí srovnání se svým starším úspěšnějším bratrem. A pak je ještě odmítne prostitutka! Ani jejich postavení a majetky je neuchrání před pocitem méněcennosti a jejich vztek vyvře v násilné finále. ___ Ocenila jsem zejména práci s charakteristikou postav, protože i když je mladíků asi 10, každý z nich má své vlastní typické rysy. I když jistému zjednodušení se příběh nevyhnul, nebyli mladíci klišovité postavy, ale živoucí lidé, které si umím představit i v reálném životě. (22.05.2018)

Katarze je velice silná a vyvrcholení má grády. Škoda jen, že si předtím musíme protrpět zhruba hodinu a půl, než se začne něco dít. Nejspíš se projevuje, že příběh je původně psán jako divadelní hra, neboť mi něco říká, že na "prknech, která znamenají svět" by tahle šílená story partičky rozmazlených hejsků nemusela působit až tak rozvláčně a mohla by tak vyvolat mnohem lepší zážitek. Příběh není špatný, jen se pro film moc nehodí. (14.03.2018)

Zhlédnuto hlavně kvůli zajímavému obsazení nadějných mladých anglických herců (Sam Claflin, Max Irons). Už od začátku bylo jasné, že tenhle klub bude jenom pro bohaté mladíky, kteří si myslí, že s penězi si můžou koupit všechno. Jakmile se film přehoupl do druhé půlky, kde se v podstatě až do konce odehrával v jedné místnosti, tak to nabralo obrátky. A mě bylo při sledování pořád víc a víc špatně z toho, jak se původně "nevinná" večeře zvrhla. 3* (13.01.2015)