Sympathy for the Devil

Asi bych řekla, že je výrazným znakem všech výrazných děl, že je velmi těžké na ně vůbec koukat. Jen mě to tak napadlo. To se mi tak líbí na těch osobitých umělcích, že když například natáčejí dokument o vzniku písničky, tak vlastně nenatáčejí dokument, ale manifest filosofického směru. Nejlepší je Vše o Evě. (08.08.2010)

Chcete-li udělat revoluci, kupte si barvu a počmárejte někomu barák. Když si toho nikdo nevšimne, kupte si tmavý brejle, hodně tlustou knihu pod paži a blekotejte něco o masách a papeži. Když si i toho nikdo nevšimne, tak natočte film o holce co se prochází lesem a mluví úplně zcesty. Když si stále toho nikdo nevšimne, tak o tom všem natočte rovnou celý film. Hlavně se nezapomeňte domluvit s nějakou slavnou kapelou která vás pustí do studia, kde pak natočíte dokument o tom jak skládají hudbu. Alespoň toho si pak někdo všimne. (25.06.2008)

Genese písně jako genese jakéhokoli upřímně konaného díla zasazeného do dobového kontextu. Co tomu ještě chybí, kdy už je to "dobré"? Stonovský a godardovský jazyk nehovoří úplně stejnou řečí, přesto však jsou obě zcela srozumitelné i pro mnoho jiných. Nebyla to tato "Sympatie", co mě přivedlo k víře, ale: "High and dry well, I'm up here with no warning...", kdo to zná, asi také nebude pochybovat.. (16.02.2014)

Když já (jakožto buran, samouk a nedouk) mám s tímhletím avantgardním a postmoderním uměním (tedy s tím, které je umění, neb tak pravil tvůrce) často problém. Opravdu často nevím, zda to umělec míní vážně, zda si z obecenstva nestřílí, zda to není jen reklamní trik, intelektuálská zhůvěřilost.... etc. Tak dobře, výpověď o době to nepochybně je, zřejmě i koláž, z níž si divák má vybrat a sestavit vlastní film, asi i politický manifest. Je-li to však i politický manifest (který by měl mít za cíl oslovit co nejvíce lidí), pak nechápu tuto formu, nepříliš srozumitelnou, nudící a prudící. I mě mnoho scén silně připomínalo nonsensové scénky od Monty Python (jak zde již uvedli Rabina a Brejlil). Bludný film. (03.07.2011)

Stouni nám zazpívají několikrát v různých aranžích stejnou píseň a mezitím se dozvíme kolikrát východní totalitní systémy doslova oprcaly obrovskými čuráky západní demokracii. Takže jediným pozitivem zůstává, že jsem zjistil, že Keith Richards nevypadal vždycky jako reklama na eutanázii, ale že bývával docela pohledný mladík. (21.02.2008)