Show!

Pan Mertl se rozhodl podnikat. Pan Mertl vsadil na západní pop-kulturní demagogii v baby stylu, a rozjíždí jí zcela po svém. Začíná se vařit těžká mertlovina, jejíž prvopočátky zná snad jen jeho dcera, od které čeká, že mu pomůže nabít bohatství a dovede ho na světová, pódiová prkna. Jeho charakter je až nebezpečně naivní. S jakou energií a nadšením dokáže totálně pokřivit osobnost svých dětských obětí, je vskutku zajímavé, i když jeho dětská pódiová prostituce, je na úrovni velmi zoufalé. Mikulášská show s reklamou na jogurt hovoří za vše. Ovšem, i na tomto show-businessovém dně leží nějaké peníze, a proto někde v pozadí nesmí chybět správnej a věčně mladej kluk, kterej i v padesáti, nebo kolik mu je, dokáže rozhejbat i maminky od malých děcek, které jsou v podstatě Mertlovo cílovou skupinou zákazníků. Ano, Michal David je v Česku jméno, které prodává a vydělává, a když je nejhůř, tak se splácá dohromady nějakej další naprosto zbytečnej muzikál, ono z toho něco kápne. Mertl dosahuje svého, provolává se za spasitele myšlenky holčičích, či klučičích skupin a spokojeně se vypořádá i se ztrátou jednoho andílka. Je furt lepší si najít novou oběť, než měnit ten primitivní název, to by bylo jako změnit jméno firmy. Podobné bandy nejsou ve Státech ani v Evropě nic nového, a vlastně asi každému je jasné, že základní ingredience jsou totální faleš a umělé vystajlování, dle dobových zvyklostí. Starší česká generace ovšem svou brzdu v tomto stylu má. Dospělé publikum doprovázející své ratolesti na supr mertlovinu, a jejich pohled na vycvičené dívčiny na podiu, byl dostatečně výmluvný. Rodiče zbylých čtyř andílků vypadali také celkem rozumě, i když se na kuplířském business plánu podíleli jako zákonní zástupci nezletilých a na své přednosti stále čekajících holčiček, které již ale nechtějí býti holčičkami, chtějí vyprodat Madison Square garden a zpívat o tom, že už nejsou žádné děti. Americká teenagerská degenerace je již v ČR zakořeněna a své kořeny má silné, stačí se rozhlédnout, dokument tedy neobjevuje nic převratného. Osobní život andílků, Mertlovo nápadité stavy, či názory rodičů. Po režijní stránce je to naneštěstí o ničem. Jedná se pouze o kamerový stalking jednoho snaživého blázna, který si v závěru (při první a bohužel i poslední otázce režiséra v dokumentu) dokonce určuje svá pravidla. Našlo by se pár střihů obrazu a zvuku, nicméně prvky home videa se nedají přehlédnout. Možná, že režisér spoléhal více na samotné "šokující" téma, které ve finále není žádným překvapením, tedy, až na Mertla...takovýto lidský úkaz se jen tak nevidí. (22.05.2014)

Tady hlavní aktéři zcela sami udělaj dokument. Já jsem z toho pana tatínka v šoku, jeho hodnoty mě osobně přijdou značně pokřivený, úsměv úmělej jak celej českej showbyznys, ale především jsem měl dojem, že se přes ty holky řeší svoje vlastní ambice. Některý jeho reakce vůči těm holkám mě přišli vysloveně na přes držku. Pokud mám hodnotit práci dokumentaristů, tak tady hodnotím námět, zbytek byla z jejich strany pasivita při který se spoléhali že tatínek a spol to odtáhnou. U mě zafungovalo, kapelu jsem neznal, ale spousty věcí mě zůstalo utajeno, například proč jsem neviděl maminku Angie, kdo financoval ten muzikál, ten táta? Jak dlouho trvalo, než ty křepleky zpívali s Davidem, atd., atd.. Tohle mě přišlo trošku odfláklý. (21.05.2014)

Holky z naší školky jako bezbranné aktérky hořké restituční komedie. Mladé zpěvačky, které žijí v iluzi, že si jednou zazpívají v Madison Square Garden, jsou uměle vytvořeným, z reality vyňatým produktem, který pomáhá prodávat jiné produkty. Jejich manažer je využívá coby levného obchodního nástroje k uspokojení reklamních partnerů, Michal David zas jako prostředku k zatraktivnění své normalizační popové produkce. Není podstatné, co zpívají, a zpívají-li dobře, ale zda se díky nim prodá víc jogurtů a dětské limonády. Na zvrhlé jádro uplatňovaného (de)formujícího přístupu, kdy jsou dívky okrádány o jejich identitu a tlačeny do rolí žen, nechtíc upozorní sám Mertl, když děti čekající na autogram označí nejprve za „malé lidi“ a až poté se opraví. Paradoxní vnímání členek kapely jako dospělých žen i naivních dětí je dobře patrné z toho, že se na jednu stranu mají chovat (a vypadat, což je neméně zvrácené) dospěle, ale zároveň nemohou svobodně prakticky o ničem rozhodovat. Uplatněná „fly-on-the-wall“ observační metoda názorně dokládá, jak vděčné někdy může být trpělivé pozorování. Výhody autorova splynutí s prostředím se vyjevují během křečovitých momentů z Mertlovy domácnosti. Díky ochotě sociálních herců nechat se točit v soukromí můžeme nahlédnout za mediální konstrukt, za pozlátko, kterým se manažer snaží oslňovat veřejnost. Bláhovcův vklad se každopádně neomezuje na sběr audiovizuálních dat. Ví, kdy porušit čtvrtou stěnu a položit nepříjemnou otázku („holky z kapely nejsou kamarádky?“), kdy kameru nechat běžet o chvíli déle, než je přítomným příjemné, kdy porušit chronologický sled událostí (domácí konflikt je načat v úvodu filmu a dořečen v závěru). Neodhaluje šokující skutečnosti, které by si kritický divák nedokázal vyvodit z běžně dostupných materiálů, ale předkládá až formanovsky výstižný portrét české malosti a trapnosti, nesoudnosti a pachtivé snahy o světovost. To vše pod rouškou čehosi neškodného, dětsky nevinného. Jenomže jak trefně ukazuje použití téže představovací písničky na začátku a na konci (kdy po všem viděném stejný záběr nevyvolává úsměv, ale mrazení v zádech), o nevinnost byly tyhle holky okradené jejich rodiči. 75% Zajímavé komentáře: Gemini, Radko, Arbiter (11.03.2015)

A o hudbu jde vždycky na prvním místě! Ne tak to bych aktérům křivdil, přece jenom při muzikálu i tato stránka vystoupila překvapivě do popředí, ale jinak je to samozřejmě jen o byznysu. A ukázat, jak to v tomto „světě“ chodí, se režisérovi podařilo, myslím, mistrovsky. Problém bych snad měl jen s výslednou podobou filmu, trochu se mi nezdá, že by pan Mertl souhlasil s nevystříháním některých scén (když např. v jedné z nich přímo žádá, aby se nenatáčelo), proto těch slabších, přesto 5*. (31.05.2014)

"Jak se to čte? Arbeit macht frei?!" To bylo opravdu výstižné. Manažer skupiny jako (ne)dospělé, sebestředné děcko a jeho dcera, která čím je starší, tím víc jím začíná opovrhovat (viz etuda s domácím mazlením a marnými povely psíkovi). A pak zlatá slova jiného z otců: "Když půjdou Angelové do hajzlu, tak on z toho prostě nebude mít žádný prachy." (21.05.2014)