Amores perros - Láska je kurva

V žádném případě nezpochybňuji kumšt režiséra. Pro mě je nepředstavitelné sestřihat do pospolitého celku jeden příběh, natož pak příběhů několik. Tvrdím pouze to, že v porovnání s jednadvaceti gramy a Babelem Amores Perros napadá na jednu nohu. Psychologii bylo učiněno za dost, já bych však uvítal mnohem větší důraz na prolínání všech těch lidských osudů, se kterými bylo vyloženě pohráváno. Ale co bych se tu snažil něco ošemetně okecávat, zkrátka mě to příliš ne-o-slo-vi-lo. A basta. (01.10.2011)

Film ve stylu Q. Tarantina který popisuje život jedné netradiční rodinky (matka – alkoholička, dva synové - jeden dělá v supermarketu a v noci podniká ozbrojená přepadení a svou ženu doma terorizuje a ten druhy dělá prd, protože za něj vydělává jeho pes při ilegálních zápasech), dále bezdomovce (bývalý legionář, který si přivydělává nájemnými vraždami) a konečně modelky, které náhoda převrátí život naruby. Prostě láska má mnoho podob aneb láska je kurva. (15.09.2009)

Ano je to neotřelé .... poletující kamera, prolínání dějových rovin, klipový střih. Bohužel mi chyběl buď větší nadhled nebo pořádná myšlenka. Těžko řadit film k nezávislému polodokumentu, těžko ho řadit k mainstreamu (i když k němu má daleko blíž). Pravdou je, že většinou mám radši původní tvorbu autorů, ale 21 gramů je přece jen o něco lepší. (08.01.2005)

Iňárritu má režii opět v malíku a trojici spletitých příběhů propojuje s takovou obratností, jako by od narození nedělal nic jiného než běhal s kamerou napříč městskou džunglí. Na tomhle jeho výletu bych viděl jen dvě velké slabiny, a to že jednak hraje místy strašně moc na efekt a vzdává se tak své podmanivé autenticity, a pak také kvůli přemrštěné stopáži už v závěru docela silně nudí a nevyúsťuje vlastně v nic, co by diváka nějak vytrhlo z letargie. Líbily se mi první dva příběhy a vesměs jsem si liboval, jak to Alejandrovi zatím všechno krásně vychází, ale naopak mě hodně zklamalo, že námětem nejzajímavější pasáž o nájemném zabijákovi vyšla úplně vniveč, stejně jako pokus o citové obměkčení v závěru. Je to rozhodně velice dobrý film, který za těch 150 minut asi stojí, ale nic přelomového nebo vysloveně neobvyklého se také zdaleka nekonalo. Alespoň se ukázalo, jakým je Pulp Fiction v daném okruhu filmů nedotknutelným vládcem. 75% (25.06.2013)

První příběh mě neskutečně bavil. Opravdu, lepších 50 minut jsem už dlouho neviděl a věřil jsem, že tohle bude další skvělý film od režiséra, který natočil 21 gramů. Jenže pak přišel druhý příběh a tam to začalo malinko drhnout, ale stále to bylo nadprůměrné. A nakonec přišel poslední příběh, který šel totálně mimo mě. Tím nechci říct, že by byl nějak špatný nebo vyloženě hloupý, jen mi prostě nesedl a klidně bych se bez něj obešel. Kdybych mohl své hodnocení rozkouskovat, bylo by to zřejmě takto: První příběh - 100 %, druhý - 80 %, třetí - 60 %. Bylo pro mě velkým zklamáním, že film, který začne tak skvěle, skončí tak… nezáživně. Dohromady mi vychází nějakých 80 %, což zcela odpovídá. Protože Amores perros je nadprůměrný film, ale až tak, aby byl na IMDb hodnocen jako 164. nejlepší film, zase ne. Osobně bych místo něj dosadil právě 21 gramů, který mě bavil celý a mnohem víc, i přes své složité retrospektivní vyprávění. (09.08.2010)