Tonka Šibenice

Tonka Šibenice - první český zvukový film (byť ozvučený dodatečně) - je velmi působivým dramatem dívky, která je společností odvržena za čin, ke kterému ji de facto sama společnost přinutila. Do nevěstince, vedeného Antonií Nedošínskou, přijdou policajti s "delikátním úkolem" najít ženu pro k smrti odsouzeného vraha (Josef Rovenský). Jaké z toho čiší pokrytectví a vyložená krutost, když od tohoto okamžiku se Tonce všichni vysmívají a vyhýbají se jí. Bytostně dobrá Tonka tak začíná čelit zlému a krutému okolí, které ji nakonec dožene až ke smrti. Film je plný emocí a silných obrazových momentů. Trošku se ale vymyká hudební doprovod, který hraje vyloženě na národoveckou strunu (navzdory požadavkům zahraničních distributorů) a místy se k obrazu vůbec nehodí. Ale to je jen můj dojem... Jinak označení "první český zvukový film" je trošku zavádějící, protože kromě dvou písniček jsem nezaregistroval jediný dialog. Na to si český divák musel počkat až na film Když struny lkají (který ovšem neměl valnou kvalitu) nebo C. a K. polní maršálek . (17.05.2006)

S datem československé premiéry 27. 2. 1930 je Tonka Šibenice prvním českým zvukovým filmem , třebaže byla původně natočená jako film němý a teprve dodatečně ozvučená v pařížských ateliérech Joinville za užití systému dánských vynálezců Petersena a Poulsena. Současně vznikla česká, německá a francouzská zvuková verze. Zatímco z české verze se dochoval pouze úvod, v němž Karel Hašler zpívá Hradčany krásné a Když padá v Praze první sníh, francouzská verze se pod názvem Tonischka dochovala celá. Autorem ilustračního hudebního doprovodu z již zkomponovaných skladeb byl Erno Košťál. Příběh dívky z nuzných poměrů, která se po příjezdu do Prahy stane prostitutkou, je inspirován povídkou reportéra E. E. Kische Nanebevstopení Tonky Šibenice. Kisch vycházel z rozhovorů s Antonií Havlovou, která na konci 19. století skutečně nabízela své služby odsouzencům na smrt. Jako autoři scénáře jsou uváděni Willy Haas, novinář a Kischův přítel a Benno Vigny, francouzský scenárista. Filmovému zpracování předcházela inscenace na scéně divadla Adria s Xenou Longenovou v hlavní roli. Produkce začala v ateliérech společnosti Praga film na Kavalírce, které však v průběhu natáčení postihnul požár. Kromě ateliérů zničil oheň také část natočeného materiálu. Než režisér Karel Anton dostal nabídku z Paříže, pokračovalo natáčení ve vinohradských ateliérech společnosti AB. Film produkoval sám Anton, o jeho distribuci se postarala společnost Elektafilm založená Josefem Auerbachem. ___ Nijak duchaplnou, třebaže biblickými odkazy prosycenou zápletku vyvažuje komplexnost některých scén, viditelně inspirovaných sovětskými montážníky i německým kammerspielem. 75% Zajímavé komentáře: Adman, Marthos (11.11.2009)

Z povídek, fejetonů a reportáží o pražském životě před první světovou válkou, které napsal spisovatel a novinář, pražský rodák Egon Erwin Kisch, byl snad nejznámější příběh prostitutky Tonky, inspirovaný skutečnou událostí. Podle Kischova zpracování, které bylo v podání živelné Xeny Longenové inscenováno nějaký čas na scéně divadla Adrie, natočil režisér Karel Anton ve volné úpravě film, náležící k vrcholům tehdejší světové kinematografie. Anton, který již předtím několikrát prokázal své nesporné nadání, se mohl při realizaci filmu opřít o znamenitý scénář Willyho Haase, novináře a Kischova blízkého přítele. Autoři projevili zároveň velký smysl pro filmové výtvarné pojetí dramatického příběhu venkovského děvčete, které se po příchodu do města dostane na šikmou plochu a nakonec upadne v opovržení i ve svém okolí, když přijme nabídku jedné noci s odsouzencem na smrt. Film byl původně natáčen v ateliérech na Kavalírce, které však tehdy nešťastnou náhodou katastrofálně vyhořely a tím byla zničena i značná část již natočeného materiálu. Než se film podařilo dokončit v zázemí vinohradských ateliérů, vtrhl do Československa nový fenomén - zvukový film. Anton neváhal, přijal nabídku pařížských studií a bryskně dotočil několik mluvených částí. Film byl pak uveden v několika různých jazykových mutacích (v Německu se hrál pod názvem Die Galgentonni a ve Francii jako Tonischka). Do hlavní role byla obsazena jihoslovanská kráska Ita Rina, která měla v té době za sebou řadu německých filmů i mezinárodně proslavený Machatého Erotikon. Exkluzivní herecké obsazení doplňuje sugestivní Josef Rovenský a skvělá Vera Baranovskaja. TONKU pak lze pokládat za jednu z prvních vlaštovek nové éry domácí kinematografie a především jako silný tragický příběh lásky a odpuštění. Krutý a přitom tak lyrický. (26.09.2009)

„Co chceš? Ulice je ulice.“ A přitom tam byla naděje…Začátek byl vyloženě prosluněný, úsměvný a vůbec sálající příchozím jarem. Navíc inspirativní. Třeba v tom, že když se člověk začne oddávat něžnostem s milou a v tom okamžiku ho zaskočí nenadálý příchod potencionální tchyně, neprůstřelnou kamufláží je popadnout harmoniku a začít na ni hrát, jako by nechumelilo. Jenže po návratu do Prahy přijde ona osudná noc ve vězení (nápaditá práce se stíny!) a najednou to s hlavní hrdinkou, která přijde ke svému cejchu v podstatě jako slepá k houslím, jde pomalu ale jistě z kopce. A divákovi je poběhlice se srdcem na pravém místě (neb co může dát taková žena muži v předvečer jeho smrti cennějšího, než natahovacího trpaslíka co tancuje, ehm) čím dál víc líto, s velkým přispěním její představitelky Riny, která byla výborná zvláště v té „destruktivní“ poloze. A někdy se člověk dočká štěstí jen v mrákotách …Přítomnost zvuku ve filmu je každopádně příjemná, i když jde převážně jen o hudbu (s pár dodanými zvuky a zpěvem). Za mě solidní 4*. (07.04.2019)

Film "Tonka Šibenice" byl natočen v německu. Je to přepis díla Egona Erwina Kische a zároveň označován za 1. Československý zvukový film - posílal se na ozvučení do Francie, do společnosti Gaumont (Gómon). O ozvučení se postaral Jaroslav Křička. (Ikdyž ve skutečnosti je první Český-československý zvukový film "C. a k. Polní maršálek" 1930 od Karla Lamače s Vlastou Burianem.) Prostitutka (Tonka) z vesnice, kde má rodinu, pracuje (bez jejich vědomí) ve městě, v jakémsi "baru s dívkami", kde se jí jak se patří daří. Její rodina ji miluje včetně jejího nastávajícího, se kterým se maji doma vzít, ale Tonka si to neuvědomuje a hloupě utíká od jediného místa kde ji rozumějí zpět do města. Po nějakém čase, se do nevěstince zavítají strážníci, že potřebují jednu dobrovolnici ke splnění poslední vůle člověka odsouzeného na smrt. Také díky tomu, že ostatní dívky radikálně odmítají, tak se Tonka nakonec rozhodne že půjde, čímž poodkryje dobro které je v ní schované. S odsouzeným prožije zajímavou noc plnou emocí a zážitků. Citově se sblíží a až dojde na popravu tak je z toho zdeprimovaná a už se to s ní veze. Vyhození z práce, depresivní nálada této části filmu kouká jednoduše na každém kroku. Nevím jak lépe se vyjádřit, než že se tu objevuje typicky "Kamršpílovský osud". Vyjádřeny nemoce pomocí okolních faktorů, zejména jako neůspěch. Každopádně s Tonkou to jde pomalu z kopce, a tak to zatáhne do první hodspody :), kde po ní chtějí vyprávění, a tak se Tonka posilňuje alkoholem tak dlouho, až to přežene (optickým trikem vyjádřena kamerou v prvni osobě opilost) a v tom ji v hospodě objeví její muž. Více prozrazovat nebudu a věřím, že tento velice nadprůměrný snímek co se kvality týče oceníte. (27.01.2006)