Nepřítel třídy

Den před koncem festivalu se mi konečně podařilo nalézt film, na který jsem letos celé Vary čekala. Slovinský Nepřítel třídy narozdíl od takového Chlapectví nebo Kalvárie není snímkem, o kterém jsem slyšela už před jeho zařazením do festivalového programu, nicméně o to silněji na mě zapůsobil. A pravda je taková, že mě tento realistický, nepříjemný, vyhrocený konflikt mezi třídou a učitelem chytl od první minuty a nepustil mě do závěrečných titulků. Variety sekce holt zas jednou válí, Igor Samobor je mým letošním hereckým objevem a jedním z mých největších letošních festivalových pochybení bylo nejít na první projekci filmu, kterou uváděl režisér Rok Biček. #TeamZupan (12.07.2014)

Mimořádně poutavý a srozumitelný film, který mne hluboce zasáhl. Přirozenost, s níž je vyprávěn, a intenzita, s níž graduje ke svému velkému závěru, mě nutí tomuto fantastickému režijnímu debutu sklonit nejhlubší hold. Závěrečná scéna, kdy se nenáviděný učitel loučí se svou třídou a pronáší k ní své poslední poselství o životě a smrti, mnou nesmírně otřásla a pohnula. Herecké výkony představitelů všech rolí jsou mimořádně autentické, civilně napsané dialogy nechávají vzniknout neobyčejně silným emocím, a celý film nutí k dlouhému a bolestnému zamyšlení o našem světě. A celková atmosféra v tomto filmu je nesmírně intenzivní a místy až k nerozdýchání. Filmů s divácky vděčným námětem o školním prostředí a kolektivech teenagerů existují mraky, ale snad žádný mě tak nerozerval na cucky jako tento. Pokud se tomuto filmu poštěstí dostat do české distribuce - a velmi bych mu to přál - jsem si jistý, že získá velký divácký ohlas. Osobně ho doporučuji všemi deseti. (24.01.2015)

Dechberoucí drásavá schýza z jedné třídy, přehnaně pedantského učitele, děsivé události a omezeně chladnokrevných reakcí studentů, pro jejich věk však tak pochopitelných... Se sebevraždou jedné studentky se každý - studenti, učitelé, ředitelka i rodiče - vypořádávají po svém, neexistuje však správná reakce, dochází tedy k hrozivým konfrontacím a vyhroceným situacím... Všude plno strachu, hysterie, obviňování...Thomase Manna, rvaček a breku. Příběh, jež se na střední škole režiséra odehrál i ve skutečnosti, posloužil nejen jako výborná terapie a možnost nadhledu nad situací pro originální aktéry, ale jako příležitost k mnohým životním otázkám pro diváky. (07.07.2014)

Na střední škole jsem v hodině němčiny chodil venčit učitelce Konečné psa. Hodina němčiny soustředěná kolem děl Thomase Manna by mě zaujala asi mnohem víc. (Nebo si to jen myslím?) Asi ne, během další školy jsem německy přečetl jeho celé dílo. A do Proseče (12. 1. 1936 přijel T. Mann do Proseče převzít dokumenty, na jejichž základě získal ještě téhož roku československé státní občanství a cestovní pas) to mám dvě hodiny na kole. Problémem filmu ale nebyl Thomas (ani Heinrich) Mann, nýbrž "jinakost". Učitel byl jiný ne vzhledem k třídě, ale ke každému z žáků zvlášť. Nesdílel jejich city, nesmál se jejich vtipům, nechtěl si je získat žádnými lacinými prostředky. A tak stačila záminka (třída je dobrý model masy), aby došlo k mocenskému souboji o její ztotalitnění - tedy k tomu, z čeho žáci obviňovali učitele). Režisér (a scénarista) Biček dosadil do středu děje Mannovu myšlenku o tom, že smrt už není problémem zesnulého, nýbrž pozůstalých. Nevyhýbá se jí ani v samotném závěru, kdy se mrtvá Sabine prochází po výletní lodi a žádný z žáků ji už nevnímá, nevidí a možná ani nezná. Recenzent Dadel oprávněně schválí slovinské školství. Moje dcera je učitelkou němčiny na gymnaziu a domnívám se, že nepřečetla ani jednu německou knihu. (22.01.2015)

Systém funguje. Pretože systém je matematicky chladný. Nemôžu ho zničiť ani horkokrvné prebúdzajúce sa hlavy revoltujúcej mládeže, cítiacej potrebu nespravodlivosť sveta na niekoho zvaliť. Takouto obeťou sa stáva nový profesor nemčiny, preferujúci nie zrovna hrejivý prístup k študentom. Povedzme si pravdu, nie je to veľký extrovert, je to suchár a keď je vtipný, tak je zároveň urážlivý. Viď naj hlášku filmu o el clasicu. Dokonca odmietne rande s najsexy kolegyňou a to už môže stratiť empatiu väčšiny mužského diváctva. Film o tom, že život nie je čiernobiely, že profesori si častokrát musia odskákať veľmi nepríjemné veci, že to možno v školstve nie je úplne ideálne, že nároky na dnešnú mládež sú privysoké a že človek svojimi vyhrotenými činmi ovplyvňuje svoje okolie viac, ako by chcel. Triedneho nepriateľa si kľudne zaraďte k takým perlám školského subžánru, akými sú napríklad Medzi stenami a Spoločnosť mŕtvych básnikov. No dobre, aj k Marečku, podejte mi pero. (09.11.2014)