A bůh řekl Kainovi

Řemeslně zdařilý a herecky kvalitně obsazený mix klasického spaghetti westernu a gotického hororu v režii žánrového všeuměla a mého oblíbence Antonia Margheritiho. Typický příběh o pomstě je zde pojat hodně brutálně a atmosféricky, úplně jako z nějaké mistrovy soudobé gotiky, včetně všudypřítomného strachu, temné a varhanní hudby, kontrastu nádherných interiérů s ponurými obrazy podzemních chodeb a nočních zaprášených ulic, stínů, tajemných siluet a děsivých, někdy až explicitních výjevů. Vlastně nevím, jestli je to víc horor nebo western, snad někde uprostřed. Margheriti to vzal zkrátka po svém a já mu za to děkuji, jako fanoušek obou žánrů jsem si film skvěle užil. (31.05.2023)

Tohle mě hodně potěšilo. Klaus Kinski v kladné roli, promyšlený scénář, kde je potřeba dávat pozor na detaily (třeba zvuk kapek v jeskyni) a postupně si sám skládat, co se před těmi deseti lety stalo, no a konečně od určité chvíle skoro hororová atmosféra podtržená i hudbou. Plus závěrečný text, který nám vlastně řekne, co bude s hrdinou dál. A přitom se dějově navenek celý film zdá být je revenge žánrovkou. (01.10.2023)

I z toho nejotřepanějšího příběhu lze vykřesat originální a neotřelou podívanou , když se režie ujme schopný tvůrce , kterým Antonio Margheriti rozhodně byl. Staví především na působivé , zneklidňující atmosféře která tvoří útočiště pro přízrak zvaný Kinski. Není to dokonalé , ale příznivce originálních Westernů film jistě zaujme. (02.11.2010)

Klaus Kinski byl deset let na nucených pracích, kam se dostal za zločin, který nespáchal. Vrátí se do města, aby se mstil. Nic víc. Průměrný western, nic nového, by se dalo říct. Jenomže způsob, jak je to natočené, z toho dělá nadprůměrnou záležitost. Celým filmem prostupuje skvělá dusná atmosféra, strach, napětí, skoro celé se to odehrává v noci, když se vysloví hrdinovo jméno, začnou krákat ptáci, vítr roznáší prach po celém městě, jsou tu tajné chodby pod městem, hlavní hrdina mizí jako duch, zvoní zvony, hrají varhany... Antonio Margheriti (QT si půjčil do Panchartů jeho jméno) nejspíš trénoval na nějaký horor. K tomu je tu skvělá hudba a v jedné z vedlejších rolí (syn hlavního záporáka) se objeví budoucí Matouš (Šimon a Matouš jedou na Riviéru) Antonio Cantafora. Při závěrečné přestřelce v místnosti plné zrcadel jsem přemýšlel o plném počtu, nakonec, protože pár hlušších míst se tu přece jen objeví, i když krátce, jenom 4*. (02.04.2010)

Tradiční zápletka o pomstě; u těchto filmů mám pocit, že snad ani neexistoval žádnej scénář, že se prostě točilo podle toho nejjednoduššího mustru. Pomsta, návrat, padouch, dávná milenka a tak dále a tak dále a tak všelijak podobně. A nemusí to bejt nutně špatně, důležitý je vytáhnout si hlavu z prdele a nepředstírat umění. Filmy jsou stejný, mění se kulisa. Každá kovbojka by se mohla prostou záměnou kulis a kostýmů změnit ve film odehrávající se krátce po atomové válce a podobně. Pokud bych měl snímek E Dio disse a Caino přirovnat k jinému snímku, byla by to Vrána; atmosféra je podobná, gotická, ponurá, ultimátní. Klaus Kinski v kladné roli pochopitelně nepůsobí nijak kladně; spíš jako perverzní přízrak. Biblická atmosféra filmu je umocněna blížícím se tornádem. Závěr je příjemně mrazivý (hrdinův odjezd do pustiny). Tak pravil pederast. (05.01.2019)