Buchty a klobásy

Tak takhle parádní dobrodružnou jízdu jsem od toho nečekal. Srší to nápady a při akčním finále jsem byl vyloženě napnutý, jak to dopadne a nadšený z předváděného inferna. Hrozně se mi líbilo, jak se žrádlo dělilo na národnosti podle toho odkud je. Akorát mi to přišlo až zbytečně sprosté. Drtivá většina vtipů by byla stejně vtipná i kdyby mluvili normálně, ale mě to naštěstí nerušilo. (22.09.2016)

Že postavy z ríše jedál a vecí nadávajú ostošesť aj keď nemusia, môžeme odôvodniť tým, že sú iba obrazom skutočných ľudí a toho, ako sa k sebe chovajú. Napríklad keď si len tak bezhlavo zasúložia. Niektoré živé výrobky majú pritom to šťastie, že sú stále ožraté. Pretože sú to fľaše alkoholu. Je to nespravodlivé, že majú chlast zadara a my (ostatné žrádla) nie, prekvapivo nie sú v potravinách terčom nenávisti. Tu je najväčší hajzel vyhadzovač odpadu po skončení dátumu spotreby a ten si to chudák maximálne vyžerie. Možno sa jedná najchytrejší fór ohľadom fanatického konzumu. Totálnym gólom je ale žuvačka na vozíku a úplný záver, na ktorom by si mohli honiť filmoví vedci, zaoberajúci sa otázkou fikčných filmových svetov. (09.09.2016)

Anti-LEGO příběh. Hrdinové mají mozky vymyté (firemní) ideologií, podle které je smyslem existence čekat, až si vás vybere jeden z „Bohů“ a odnese do země zaslíbené, kde najde klid a mír židovský bagel i muslimský lavaš, jinak vedoucí nekončící spor o to, kdo má nárok okupovat „západní regály“ supermarketu. Netuší přitom, že je namísto 77 lahví panenského olivového oleje a jiných potěch čeká bolestivá smrt v hrnci vařící vody nebo mlýnku na maso. Každý pracovní den začíná kolektivním zpěvem idiotské feel-good písničky à la Everything is Awesome, ve kterém chtějí postavy pokračovat i po zjištění, že všechno možná až tak boží není. Je pro ně holt pohodlnější dál věřit iluzi, kterou si sami vytvořili a která jim namísto existenční úzkosti nabízí útěchu. Neblahá historická zkušenost od dogmatického lpění na optimismu odrazuje, raději se tedy tvařme, že minulost neexistuje a dál žijme ve lži. Zdá se, že jedinou uspokojivou alternativu k víře ve spasení, která vyžaduje mimo jiné odříkání tělesných potěch, představuje hédonismus. Všichni nakonec stejně zemřeme (vyjma trvanlivých potravin), tak proč předtím alespoň nevylízat žemli nebo nevykouřit řepu a svou neradostnou existenci si tím trochu nezpříjemnit. Proti-konzumní poselství filmu z produkce obří mediální korporace samozřejmě nelze brát moc vážně a budiž proto Buchtám a klobásám připsáno k dobru, že po divákovi ani nic podobného nechtějí. Na druhou stranu je možná škoda, že za všemi ultrasprostými vtipy trochu zaniká, jak chytrý a podvratný film Rogenova parta tentokrát vytvořila. Největším monstrem nakonec není mluvící pičifuk, ale postava libovolného člověčího konzumenta, žijícího ve víře, že bude stále co jíst. Kdyby nic jiného, za vítězství tvůrců lze považovat už jen to, že vás přimějí fandit mluvícímu párku, vyschlé žvýkačce a prsaté žemli v jejich boji proti lidem jako jste vy sami (tedy lidem, kteří se provinili svým konzumerismem). 85% (26.08.2016)

Ultra, ale fakt ultra sprostej animak, kterej snad prekonava i takovy preborniky jako South Park nebo Terkel ma problem. Skoda, ze taky neni ultra zabavnej. Ne, ze by to nebylo vtipny, jen je to spis o par megoznich forech, nez ze by se clovek chechtal celou dobu. Obcas je to tak bohuzel jen sprosty, ale zase prijemna zmena, oproti jinejm animakum, kde ty trochu pro dospely sem tam neco naznaci, tady je vse hezky natvrdo. A ted nemyslim jen sprostou mluvu, ale i vizualne jsou nektery sceny fakt hodne za hranou, vevodi tomu asi setkani s panem zneuzitym kondomem a zaverecny orgie. Co se tyce pribehu, ten je originalni, ale urcite z neho slo vytezit jeste o fous vic, na druhou stranu, zaver vypada trochu jako priprava pudy pro dalsi dil, tak uvidime. Ale za me spokojenost, 90 minut pohodovy zabavy, rad si to nekdy zopaknu. (01.12.2016)

Tak ono to je pro nás, dospělce až přespělce, jo? Zajímavé. Takhle prvoplánovitému nadužívání vulgarismů bych se smál tak max od jedenácti do šestnácti let svého věku, a to ještě pod podmínkou, že bych byl zhulený jako nutrie. Což jsem v té době byl, takže no problemo. Horší to je dnes kdy stačí, abych očuchal nějakého okolo jdoucího juvenilního rastafariánka a můj, dávnými léty nadužívání ztýraný mozek, okamžitě roztočí spirálu panických atak, paranoických záchvatů a astmatického sípání. Za střízliva, co se tetrahydrocannabinolu týče, jsem tedy nucen konstatovat, že na píču, tenhle flák. Slušný nápad s velkým potenciálem a několik vydařených parodických momentů rozhodně nepřemostí tupost, s jakou se přistupovalo k dialogům. Srovnání se South Parkem kulhá. Netvrdím, že čtyři ,,pinďouři vod Denveru" trefí každý přisprostlý joke s razancí a přesností cimrmanovského šrapnelu, ale po většinu z dvaceti let své existence se alespoň snaží. A tepou, často účinně a přesně. Sosič párty je při srovnání s nimi jen trapná deklamace pejorativních výrazů, a i v jejich výběru dosti neinvenční. (12.11.2016)